Útržky vzpomínek: Krátká cesta stoletím
Foto: autorka

Útržky vzpomínek: Krátká cesta stoletím

25. 4. 2018

Uranie
Když jsem byla malá, bydleli jsme v Praze v ulici Na Maninách. Maminka se mnou chodila do parku U Uranie. Pamatuji se na pódium, které tam vyčnívalo nad zemí a na němž jsem si hrála. Až jako dospělá jsem si uvědomila, že to byl pozůstatek kdysi slavného divadla. Působilo asi 43 let, největší rozkvět zaznamenalo v době okupace. Hrály v něm takové osobnosti jako Vítězslav Vejražka, Rudolf Deyl, Marie Vášová, Blanka Waleská, Miloš Nedbal, František Filipovský, Felix le Breux, Nelly Gaierová, Hana Vítová nebo František Hanus. S divadlem také spolupracovali Josef Hlinomaz, Dana Medřická, Adina Mandlová, Zdenka Sulanová a další. V roce 1946 divadlo shořelo.

Pohřby dvou prezidentů
Jedna z mých nejstarších vzpomínek. Je listopad roku 1957. Jsou mi tři roky a kousek. Stojím na zamřížovaném okně v přízemí velké budovy na nábřeží. Vedle mne je maminka a spousta dalších lidí. Po nábřeží jde dlouhý průvod. Okno je Státní plánovací komise (dnes Úřad městské části Praha 7). Nábřeží je Kapitána Jaroše. V průvodu vezou zemřelého prezidenta Antonína Zápotockého.

O mnoho let později, v září roku 1979. Stojíme s kolegyněmi z práce na Těšnově. Míjí nás smuteční průvod. Tiše vzdáváme čest panu prezidentu Ludvíku Svobodovi.

Zmizely sochy
Jako dítě jsem chodívala s rodiči z Holešovic na procházku na Letnou. „Ke Stalinovi“ a „pod Stalina“. Z jedné takové procházky mě rodiče odvedli na pohotovost, odkud jsem putovala do nemocnice s diagnózou infekční žloutenka. Když jsem si vyšla po několika měsících klidového režimu s rodiči opět na procházku, Stalin už na svém místě nestál.  

Jela jsem na přijímací zkoušky na Pedagogickou fakultu UK do Brandýsa nad Labem. Místní mi ukazovali cestu: „Je to ta budova, před kterou stojí Masaryk“. Když jsem do Brandýsa přijela znovu po prázdninách, TGM už tam nestál. Nyní tam socha opět je, pouze o trochu blíž k náměstí.

 

Fotografie:

Uranie

Zadní strana divadla a přilehlá zahrada: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidové_divadlo_Uranie#/media/File:Uranie.png. Autor: Praha moderní i historická ve 250 obrazech, Dort & Panzer, Volné dílo. https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=7028227

Pohřby dvou prezidentů

Ant. Zápotocký: www.obrazky.cz

Úřad MČ Praha 7: autorka

L. Svoboda: http://retrofotr.cz/files/foto/thumbs/1414080425-svoboda-pohreb-9.jpg

L. Svoboda 1: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/velky-pohreb-historie-ceskoslovensko/r~i:gallery:24101/r~i:photo:434500/

L. Svoboda 2: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/velky-pohreb-historie-ceskoslovensko/r~i:gallery:24101/r~i:photo:434498/

Zmizely sochy

J. V. Stalin: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stalinův_pomník

Autor: Miroslav Vopata, taken by my grand father, uploader Krokodyl – my own scan, CC BY 2.5, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2148246

T. G. M: autorka

 

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Cenné vzpomínky
Dana Puchalská
Věrko mně honil po schodech, co vedou na kopec úchyl. Bylo mi 15 a měla jsem tam sraz s kamarádkou. A bylo to odpoledne. Ne v noci. To by mně naši ven nepustili. Vím že tak rychle jako tenkrát, jsem už nikdy neběžela. Fuj, vylezl z toho houští co tam ,, soudruzi,, zasadili a ono se jim to z ruky vymklo.
Věra Ježková
Blanko a Lidmilko, díky.
Lidmila Nejedlá
Věrko, nad tvým článkem jsem se musela zamyslet. Jaké hodnoty jako národ vyznáváme, jak jsme nestálí a povrchní v názorech, jak snadno uměle měníme historii... Dobře jsi to ve vzpomínkách napsala.
Blanka Macháčková
Máš moc hezky zpracované útržky vzpomínek. Snad budou inspirací i pro další.
Věra Ježková
Děkuji vám. Borku, to určitě ano. Považuji za zajímavé, co si člověk zapamatuje, aniž by chtěl. Hlavně z raného dětství.
Libor Farský
V jednom svém článku jsem popisoval příhodu, jak jsem v časných ranních hodinách po cestě ze svého maturitního plesu potkal na Letné u Stalinova pomníku divokého kance. Tím jsem Tě, Věrko, zřejmě trumfnul.
Marie Doušová
Praha je nádherné město,plná památek a krásných zákoutí. Mnohokrát jsem Prahu navštívila a byla okouzlena památkami.Už dlouho jsem v Praze nebyla a věřím, že ji zase někdy navštívím. Vaše vzpomínky jsou poučné a hezky zpracované.
Jana Šenbergerová
Leccos je jinak nejen v Praze. Něco potěší, něco rozteskní. Tvé vzpomínky mě přivedly k těm mým.
Naděžda Špásová
Věrko, žila jsem v Praze několik let a celkem jsem se chovala samostatně. Když jsme tam byly (viz Dámská jízda), na podzim, tak jsem byla ráda, že nejsem sama. Už bych se tam možná i ztratila. Já třeba zažila vítání Fidela Castra a dost mě to štvalo. No jo, časy se holt mění. :-)
Zuzana Pivcová
Je fakt, že nám v paměti zůstanou opravdu jen útržky zážitků a událostí. Ale Ty jsi je podala reportážně zajímavě. A oceňuji i práci s prameny. Díky.