Pěší turistikou spotřebujeme tolik kalorií jako při joggingu
Ilustrační foto: pixabay.com

Pěší turistikou spotřebujeme tolik kalorií jako při joggingu

27. 4. 2018

Pěší turistika není žádný výkonnostní sport. Není třeba k ní zvládat žádnou zvláštní techniku, není ani namáhavá, ani nebolí. Naopak lidi v mnoha případech baví - a zbavuje přebytečného tuku.

Víte, že se při chůzi spálí skoro tolik kalorií jako při joggingu? Podle druhu terénu spotřebuje sedmdesátikilový pěší turista kolem 350 kalorií za hodinu.

Pokud trasa chůze vede i přes výškové rozdíly, pak může spotřeba kalorií stoupnout až asi na 550 za hodinu - což není o moc méně než při kondičním joggingu, nehledě na to, že po hodině joggingu už bychom byli u konce sil.
K tomu se pěší turistika hodí i pro ty, kteří trpí určitou nadváhou. Chůze nezatěžuje klouby tolik jako jogging. Navíc platí, že čím člověk víc váží, tím víc kalorií při chůzi spotřebuje, ostatně musí s sebou nést víc vlastní váhy. A důležité je i to, že pěší turistika nemusí být nijak omezena věkem.

Urazit 4 kilometry v hodině
Dodatkem je možno říct, že při chůzi nemusí docházet k tomu, co se stává při běhu, a sice, že nemůžeme chytit dech. Měli bychom si zvolit takové přiměřené tempo, v němž bychom mohli v daném případě rovnoměrně kráčet kupředu i několik hodin. Rychlost chůze závisí u každého člověka na jeho kondičním a celkovém zdravotním stavu. Tím může být i každému příjemná.
Při průměrném tempu zvládnou chodci tak 4 kilometry v hodině. Sportovněji založení dokonce 6 kilometrů.

Pěší turistika je zdravá pro tělo i psychiku
Chůze nejen pomáhá při snižování váhy, ale zlepšuje i zdraví. Trénujeme při ní srdce, krevní oběh a dýchací cesty, posilujeme kosti, šlachy, klouby a úpony, zlepšujeme si celkovou imunitu.

A co víc - chůze není dobrá jen pro tělo, ale i pro psychiku, protože se při dlouhodobé rovnoměrné chůzi vyplavují i hormony serotonin a dopamin, které přispívají k dobré náladě.

Současně se odbourávají i stresové hormony. A čím větší nadmořská výška, tím víc se prokazatelně  zbavujeme váhy. Důvodem toho je působení horského vzduchu na lidskou látkovou výměnu. Obsah kyslíku ve vzduchu na výše položených místech se postará o to, že se zvýší naše dechová a tepová frekvence a tím i celková kapacita energie.

K dobré pohodě nepochybně přispívá i fakt, že většinou neprovozujeme pěší turistiku sami, nýbrž s partnerem či přáteli, s nimiž můžeme své kouzelné zážitky z túry sdílet.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
olga skopanova
Tak nevím snažím se chodit co to jde ale ty kila chodí pořád se mnou.
Vladislava Dejmková
Chodím s hůlkami i bez, podle toho jak rychle a jak daleko potřebuji dojít. Nemá smysl ploužit se s hůlkami pomalu, jsou vhodné pro rychlejší a rytmickou chůzi. Navíc je mohu složit na polovičku a uklidit do batohu. Takže třeba v dopravních prostředcích nikomu nepřekáží.
Jarmila Komberec Jakubcová
RE: oprava hole jsou opatřeny kovovými špunty (nikoliv šunty)
Jarmila Komberec Jakubcová
Chodit či nechodit s NW hůlkami je věc názoru. Zatím jsem s nimi nikoho nepropíchla a nechápu co mže někomu na nich vadit. Hole jsou opatřeny gumovými šunty a kov se používá podle terénu. U nás okol Boleváku v 10hod. chodíme jen my seniorky. (Senioři jsou doma na gauči). Nikoho většinou nepotkáváme. Lidé k sobě musí být tolerantní, nežijí tady sami a mně osobně víc vadí na cestách kolaři, kteří nemají zvonky, takže nevíte, že je máte za zády. Také pejskové (vlci hafani) bez náhubku puštění bez vodítka není to pravé. Je potřeba se k sobě chovat ohleduplně a nemyslet si, že jen já mám pravdu.
Slávka Kobylková
Taky rádá chodím,ale bez holí,chápu,že pro někoho jsou pomocí,ale teď už se z nich stala taková móda,že jsou spíše překážkou.Ve vyšších terénech-v Krkonoších jsou hřebenovky samý důlek-hlavně kamenné cesty,drolí se to.Chodci mnohdy v úzkých místech,kde se stěží vyhnete druhému,šermují hůlkami a ohrožují ostatní,vloni mi polský turista málem hůlkou propíchl kvalitní koženou botu.Takže i to je odvrácená strana moderny. Neuznávám hole,navíc všude před i za vámi slyšíte to šílené ťukání.Něco jiného je jedna turistická hůl,ta klasická a ne ty umělohmotiny.Jsem už na takové hromadné výpravy s holemi alergická,hůlky nemám a nikdy mít nebudu.
Eva Balúchová
Však už se na Bolevecké rybníky těším.Třeba je stihnu taky obejít.
Jarmila Komberec Jakubcová
Již druhým rokem pořádá náš Totem procházky s NW holemi. Můžeme chodit až 4x týdně různé trasy okolo Boleveckých rybníků vždy s instruktorkou ve skupině cca 20 seniorů. Program se jmenuje "Jedeme dál". Kdo hole nemá jsou mu zapůjčeny a všichni jsme vybaveni žlutým batohem s tričkem a pláštěnkou. Já chodím pravidelně 2x týdně cca 7-10km. Víc nezvládnu protože musím také chodit do práce a procházky máme od 10.hod.
Marie Faldynová
Bydlím na Šumavě a tak mám do přírody blízko a zvlášť na jaře si to užívám, ale i v létě ráda hledám houby nebo sbírám bylinky. Vždycky je důvod k procházce! S někým nebo sama, s hůlkami nebo bez nich! Máme krásnou vlast!
Eva Balúchová
I já jsem ráda,že mě moje nohy zatím nosí.Chodím moc ráda a snažím se chodit každý den.Chůze je pro mě relax i zábava.
Jana Šenbergerová
Chůze patří k mým oblíbeným činnostem. jsem moc ráda, že mám nohy, které mě nosí. :-)
Věra Ježková
Celý život chodím ráda, je to vlastně jediný sport, který provozuji. Chůze mi dělá dobře i na duši – každý problém musím rozchodit (nebo se z něj vypsat). Když jsem se učila na zkoušky na VŠ a později, nachodila jsem doma kilometry.
Marie Ženatová
Velmi ráda chodím pěšky a to nejvíce ráno - je skutečně krásné jít ve svižném tempu ztichlou ulicí a pozorovat měnící se krásnou přírodu. A když se občas potkám s dobrým slovem i s dobrými lidmi tak je vždy začátek dne překrásný...
Dagmar Pravečková
"Pěší turistika", možná pro někoho představa náročné přípravy: kam, s kým, jak tam a jak zpět, co na sebe, co s sebou...Ano, pokud si mohu vybrat tak jdu ve svižném tempu v přírodě, lesem, nejlépe mimo asfalt, po měkkém povrchu, za pěkného počasí, tam kde to voní květy a dřevem a je tam božský klid. Ale to bych se načekala, potřebuji se "hýbat" každý den. Miluji pěší pohyb. Turistika je super, ale denně dojít z místa A do místa B pěšky je pro mne životní potřeba. Při mé práci se musím často spokojit s procházkami parkem, klidnou ulicí velkoměsta, kamkoliv, ale hlavně ZU FUß.