Jeden den naší kočičky
Foto: autorka

Jeden den naší kočičky

6. 6. 2018

Jmenuje se Bíša. Vzali jsme si ji jako asi dvouletou před čtyřmi lety z útulku. Básničku, kterou jsem o ní napsala (Něha váží tři a půl kila), už nejspíš nepřekonám. Napadlo mne ale, že bych mohla zdokumentovat její jeden den. Vybrala jsem si pátek 1. června.

V příloze uvidíte fotky Bišinky s časem a komentářem. Samozřejmě za jeden den nepředvedla všechny své kousky. Nesedla si na běhoun před kuchyňskou linku, jak to dělává, když chce jíst – říkám tomu, že je v kantýně. Neusnula na klíně páníčkovi sedícímu v křesle v ložnici. Nelehla si mi nad hlavu na opěradlo křesla, z něhož se dívám na televizi. Ani mi toto křeslo neobsadila, takže jsem nemusela do toho ve druhé řadě u zdi. (Přece ji nevyhodím, zvlášť, když spinká.) Nepřišla k páníčkovi na psací stůl, když psal na notebooku; nezalezla za svetry do skříně. Nestihla jsem ji vyfotit, když běhala úprkem po bytě. Často mi mizela ze záběrů, měnila pozici ve chvíli, kdy jsem na ni namířila fotoaparát. A to je vlastně dobře. Není cvičená. Je svá. Kočičí.

Bišinko zlatá, bylo krásné prožít s tebou den intenzivněji než jindy. Mám tě moc ráda.

 

 

 

 

 

 

Hodnocení:
(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Článek o kočičkách si vždy ráda přečtu / ale i o pejscích/. Sama mám 2 kočičky, tu starší už 11 let z útulku a druhé jsem se ujala od rodiny, která na ni neměla čas ani asi chuť se o ni starat. Tu mám 4 roky. Už jsem o nich, ale i o jiných kočičkách jsem sem psala. Jsou to roztomilé společnice, bez nich bych se neobešla. Jak teď píši toto povídání, nacpala se do košíku na papíry u PC ta větší - ragdoka. nevím, proč se cpe do tak malého košíku, ale ona je se mnou ráda.
Věra Ježková
Ali, mám radost, že tě Bišinka rozezpívala. Na písničku si ale nevzpomínám.
Alena Tollarová
Tohle už sice není koťátko, ale stejně jsem si hned začala prozpěvovat - Kotě se má, kotě se má, to má zkrátka časy zlatý ... pamatujete?
Věra Ježková
Děkuji. :-)
Marcela Pivcová
Zvířecí vyprávění mne vždycky zaujme a zvířecí fotky jsou většinou krásné a hlavně přirozené. Kočka si nikdy pro krásný úsměv nemusí říkat "sýr" a na povel se nebude spokojeně rozvalovat. To musí ona sama chtít! Myslím, že já mám v počítači ze všech fotek nejvíc právě kočičích.
Lidmila Nejedlá
Věrko, to je reportáž ze života madam kočky Bišiny, kde jste vy dva jejími společníky. Líbí se mi to.
Věra Ježková
Děvčata, děkuji i vám za milé ohlasy.
Pavlína Koláčková
Milá paní Věruško. Mám kočičku Berušku. Je jí 11 roků, ale pro mne je to stále kotátko. Vaše fotogalerie je skoro stejná jako ta naše. Přeji Bišince i Vám hodně krásných dnů.
Blanka Macháčková
Já nejsem majitelem žádného domácího mazlíčka. Z fotografií ale vidím, jak moc vám přirostla k srdci. Tak ať vám dlouho dělá radost.
Marie Doušová
Také jsme měli kocourka /Čamsíka/, kterého někdo v krabici vyhodil na silnici. Moje tenkrát malá dcerka se ho ujmula a tak jsme ho vzali do rodiny . Byl to hrozný tulák ,ale náš mazel ,který občas ze svých toulek přišel dost otrhaný. Jednou měl natržené ucho a jindy se připlazil a měl horečku a už jsme si mysleli, že nám umře. Ale zvěrolékař mu každý den píchal penicilín a on se za 5 dní otrkal a už zase šťastně běhal a začal se více zdržovat doma. Nebyl mu ,ale přisouzen dlouhý život ,když už u nás byl 5 let, tak se zase večer vydal na své toulky a už se nevrátil. To stálé čekání bylo nesnesitelné,ale nakonec jsme museli mističku, a vše co našemu kocourkovi patřilo odstranit a dodnes se na něj vzpomíná. Proto mě tento článek trochu rozesmutnil a foto připomnělo našeho kocourka. Ať Vám dělá pořád radost.
Zdenka Jírová
Psát o kočičkáchje to, o čem píši nejraději, Vaše Bišinka je krásná Mourinka, měla jsem jich za život několik, většinou kocourů. Pak jsem se ujala z útulku černé kočičky Lucky První a o něco později černobílého kocoura Barušku. O obou jsem zde už psala několik článků. Oba jsou už v kočičím nebíčku , a tak teď mám opět černou Lucinku2. a princeznu Madison s PP, kterou mi dala paní, která ji dostala jako nevhodný dárek a nemohla se o ni starat. Jé ji volám Mejdy a je jí u mne dobře.
Věra Ježková
Díky moc. Celý život jsem měla radši pejsky. Teprve Bišinka mi ukázala, že i kočičky můžou být úžasné. :-)
Jana Kollinová
Gratuluji! Hned ráno jsem zahlédla článek i na seznamu.cz. Podobně mourovatého kocourka jsem měla a bylo s ním hodně legrace. Z fotografií je vidět, že kočička je u vás šťastná.
Eva Mužíková
Věrko, jsi opravdu skvělá fotodokumentaristka:))) Ta fotka, jak leží pod křeslem a diví se proč se plazíš je suprová. / jako pochopitelně i jiné / Krásný příspěvek..
Naděžda Špásová
Věro, kočky taky miluju, i když mám pejsky. Ale láska k těmto krásným zvířatům mi zůstala a zdědila jí naše vnučka. I když Bíša nepózovala, je kouzelná. :-)
Věra Ježková
Moc vám děkuji za spoustu krásných slov. Čekala jsem, že to třeba trochu „schytám“ za Bišinku na stole, a jsem ráda, že se tak nestalo. Je vidět, že máte kočičky rády/i stejně jako já. Článek jsem do soutěže zamýšlela, proto jsem ho dala jako první do rubriky i60. Tak radši ještě upozorním redakci.
Margita Melegova
Krasne povidani i fotky, hlavne pro nas co bydlime u kocky.
Milena Znamenáčková
Krásná číča, vždycky mám radost, když útulková kočka najde dobrý domov. U nás už se zabydleli čtyři nalezenci a další už by asi bylo obtížné zvládnout - jednak finančně, ale i byt prostě není nafukovací. Každou návštěvu kočičího útulku málem obrečím, vždycky bych tam našla dalšího spolubydlícího. Vždycky se mi líbilo pořekadlo, že teprve kočka dělá z bytu domov. Ať z ní máte radost ještě hodně dlouho.
Libor Farský
Mńauík ♥
Daniela Brunclíková
Kočky jednoduše miluju,takže čtu úplně všechno,co se jich týká.Jsem tak trochu kočičí cvok a nestydím se za to.Nejmladší z mých štyř chlupek,roční kocourek z útulku je epileptik.Je to s ním trochu složité,protože je zpomalený a neobratný a záchvaty bývají vyčerpávajícím zážitkem,ale ta nesmírná láska,kterou mě svým neobratným způsobem každý den zavalí,je ničím nenahraditelná.Zbožňuju toho momentálně vopožděnýho kocoura :) A ty tři ostatní samozřejmě taky.
Miluše Hasenohrlová
Krásné "kočičí" povídání a fotky.
Zuzana Pivcová
My jsme to ale pochopili jako soutěžní příspěvek, proto jsem tam dala tag Akce i60, a určitě to zařadíme.
Elena Valeriánová
Je vidět, že vaše kočička je člen rodiny. Milovaný člen rodiny, a to je hezké. Je jen škoda, že jsi tak skvělou fotoreportáž i s hezkým úvodním slovem nedala do soutěže Zvířata a já.
Eliška Murasová
Věrko, Tvoje kočička si dobře vybrala paničku i pánička, má se!
Libuše Křapová
Paráda, Věrko :-) Z reportáže je vidět a cítit, jak moc máš Bišinku ráda a jak dobře se u tebe má :-)
Olga Štolbová
Věrko díky, moc ráda jsem pokoukala. Moje Mišulka byla úplně stejná, jako by tvé Bišince z oka vypadla. Líbí...*****
Dana Puchalská
Je to krásná kočička . A fotoreportáž super. My měli, když jsem byla malá kocoura stejně barevného a jmenoval se Mind'ak. Je to mazel,viď?
Jarmila Jakubcová
Oprava : Tvé paničce. Britunka se mi opřela o počítač a hne se chybička vloudí.
Jarmila Jakubcová
Milá kočenko Bišinko, přeji Tobě i té paničce hodně krásných chvilek. Zrovna jak píši leži mi skoro na klávesnici moje milovaná Britunka. ona má ráda počítače. občas tuká do klávesnice. Dík za hezké ffotky
Hana Rypáčková
Tyhle mourinky se mi moc líbí... Má se tedy u vás moc dobře...
Zuzana Pivcová
Pro milovnice koček, jako jsem já, je tohle článek přímo střižený na míru. Kocouří senioři už tolik činností za den neprovádějí, ale i tak jsou společenští. Jen starší Míša odjakživa nesnáší fotografování, stejně jako jeho panička, má sestra. Díky, Věrko!!