Rodiče by si neměli uskutečňovat své sny přes děti, říká známý psychiatr Jan Cimický
FOTO: archiv MUDr. Jana Cimického

Rodiče by si neměli uskutečňovat své sny přes děti, říká známý psychiatr Jan Cimický

10. 6. 2018

Všem zájemcům o návštěvu Pražského kreativního centra, kde sídlí i naše redakce, se otevřely dveře v poslední květnový den. Návštěvníky přilákala nejen samotná budova, ale i nabízené programy, k nimž přispěl i portál i60.

Vedle oblíbené módní přehlídky zralých modelek vzbudila zaslouženou pozornost možnost konzultace s naším hostem, psychiatrem MUDr. Janem Cimickým. Tomu jsme při této příležitosti položili několik otázek, které mohly zajímat i mladší generaci:

Jak se stavíte k stále rozšířenějšímu pozdnímu rodičovství, do jaké míry může ohrozit psychický stav dětí, či naopak?
V rovině psychologické je jasné, že každý jedinec má jiné tempo stárnutí, kdy kalendářní věk nemusí odpovídat věku biologickému. V rovině fyziologické jde o schopnost organismu umožnit početí, což je u ženy limitováno fertilitou a u muže schopností předat životadárnou spermii. Roli tu hraje i řada dalších faktorů, třeba průchodnost pohlavních cest u ženy a schopnost donosit plod. Plod je v takových případech nutno sledovat, aby bylo jasné, že nedochází k nějaké vývojové poruše. Obecně se tvrdívá, že děti starších rodičů získávají víc vyrovnanosti a v genech i více schopností. Potvrdit tuto teorii není možné.

Jak posuzujete volný vztah místo manželství?
Řada mladých lidí dnes žije jako singls nebo mingls (v tom případě mají každý svůj byt a setkávají se podle chuti, nejsou na sobě nijak závislí). Volná "unie" se rozvinula v šedesátých letech ve Francii a podle poznatků paradoxně takové vztahy byly pevnější než klasické manželství. S uzavřením pevného partnerství dnes často mladí lidé vyčkávají a chtějí nejprve něco "užít", cestovat, vybudovat si kariéru a pak se teprve "vázat". To ovšem naráží na problémy najít si ve vyšším věku vhodného partnera nebo partnerku.

Věříte, že je člověk uzpůsoben k tomu, žít život jen s jedním partnerem?
Primárně je člověk tvor společenský a v počátcích existence žil ve skupině, kde byly vztahy volné a o děti se starali společně v rámci skupiny či rodu. Vznik majetkových poměrů ovšem začal situaci komplikovat a především kvůli kontinuitě majetkových poměrů se začala preferovat katolická představa věčného života až do smrti s jedním partnerem, bez rozvodu či možnosti "opravy", když to nevyjde. To je dnes již překonáno, ale přesto nelze nikdy předem říci, zda monogamní manželství vydrží. Ostatně, v ČR je stále vysoké procento rozvodů, zejména u mladých manželství.

Jaký typ osamělosti podle Vás nejvíc škodí?
Na rozdíl od samoty, kterou člověk občas potřebuje a vyhledává, je osamělost trýznivá, produkuje smutek, pocit opuštěnosti, marnosti a zbytečnosti, někdy i úvahy o smyslu života. Proto se dnes zejména pro seniory zřizují různé neziskové organizace, které se snaží osamělosti zabránit a nabízejí řadu aktivit, přiměřených seniorskému věku.

Jak nejlépe řešit neschopnost usnout, když už v noci přímo taková situace nastane?
Pokud si lehneme a nemůžeme usnout, je to spíše neurotický typ nespavosti a zde je možné nasazením lehkého anidepresiva či anxiolytika upravit spánkovou aktivitu tak, aby člověk v přiměřeně dlouhé době usnul (to je do 230 minut) a spal celou noc. Pokud se probouzí v noci a pak již nemůže spát, jedná se spíše o depresivní typ nespavosti a ten zcela jistě musí být korigován antidepresivem.

Proč podle Vás dochází u lidí v pokročilejším věku často k obdobné duševní poruše, pocitu, že je jim někdo nebezpečný, okrádá je nebo na ně číhá?
Každý člověk přichází na svět jinak vybaven a nelze předem odhadnout, jak bude reagovat, až mu bude ubývat sil a jeho mozkové poměry se zhorší. Obecně u oslabeného jedince může dojít buď k depresivním projevům nebo k reakcím paranoidně persekučním. Proč k tomu dochází, ovšem medicína přesně neví, reguluje tedy jen symptomy a projevy onemocnění, které senior vnímá jako naprostou realitu. Proto takové projevy patří jednoznačně do ordinace odborníka.

Jaký je Váš postoj k rodičovské touze přetvořit si dítě k obrazu svému, hlavně, co se týče zálib a chování?
Dítě přichází na svět s jistými vlohami a talenty, které je třeba rozvíjet. Pokud si ale rodiče chtějí svým dítětem splnit svoje nenaplné tužby, je to vyloženě nesprávné a dítěti to škodí. Vždy je třeba vycházet z možností a z kapacity u dítěte a ne mu nutit svou představu.


Děkujeme panu doktoru Cimickému za čas věnovaný našim otázkám a těšíme se na další setkávání s ním na stránkách i60.

psychika
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.