Rodiče by si neměli uskutečňovat své sny přes děti, říká známý psychiatr Jan Cimický
FOTO: archiv MUDr. Jana Cimického

Rodiče by si neměli uskutečňovat své sny přes děti, říká známý psychiatr Jan Cimický

10. 6. 2018

Všem zájemcům o návštěvu Pražského kreativního centra, kde sídlí i naše redakce, se otevřely dveře v poslední květnový den. Návštěvníky přilákala nejen samotná budova, ale i nabízené programy, k nimž přispěl i portál i60.

Vedle oblíbené módní přehlídky zralých modelek vzbudila zaslouženou pozornost možnost konzultace s naším hostem, psychiatrem MUDr. Janem Cimickým. Tomu jsme při této příležitosti položili několik otázek, které mohly zajímat i mladší generaci:

Jak se stavíte k stále rozšířenějšímu pozdnímu rodičovství, do jaké míry může ohrozit psychický stav dětí, či naopak?
V rovině psychologické je jasné, že každý jedinec má jiné tempo stárnutí, kdy kalendářní věk nemusí odpovídat věku biologickému. V rovině fyziologické jde o schopnost organismu umožnit početí, což je u ženy limitováno fertilitou a u muže schopností předat životadárnou spermii. Roli tu hraje i řada dalších faktorů, třeba průchodnost pohlavních cest u ženy a schopnost donosit plod. Plod je v takových případech nutno sledovat, aby bylo jasné, že nedochází k nějaké vývojové poruše. Obecně se tvrdívá, že děti starších rodičů získávají víc vyrovnanosti a v genech i více schopností. Potvrdit tuto teorii není možné.

Jak posuzujete volný vztah místo manželství?
Řada mladých lidí dnes žije jako singls nebo mingls (v tom případě mají každý svůj byt a setkávají se podle chuti, nejsou na sobě nijak závislí). Volná "unie" se rozvinula v šedesátých letech ve Francii a podle poznatků paradoxně takové vztahy byly pevnější než klasické manželství. S uzavřením pevného partnerství dnes často mladí lidé vyčkávají a chtějí nejprve něco "užít", cestovat, vybudovat si kariéru a pak se teprve "vázat". To ovšem naráží na problémy najít si ve vyšším věku vhodného partnera nebo partnerku.

Věříte, že je člověk uzpůsoben k tomu, žít život jen s jedním partnerem?
Primárně je člověk tvor společenský a v počátcích existence žil ve skupině, kde byly vztahy volné a o děti se starali společně v rámci skupiny či rodu. Vznik majetkových poměrů ovšem začal situaci komplikovat a především kvůli kontinuitě majetkových poměrů se začala preferovat katolická představa věčného života až do smrti s jedním partnerem, bez rozvodu či možnosti "opravy", když to nevyjde. To je dnes již překonáno, ale přesto nelze nikdy předem říci, zda monogamní manželství vydrží. Ostatně, v ČR je stále vysoké procento rozvodů, zejména u mladých manželství.

Jaký typ osamělosti podle Vás nejvíc škodí?
Na rozdíl od samoty, kterou člověk občas potřebuje a vyhledává, je osamělost trýznivá, produkuje smutek, pocit opuštěnosti, marnosti a zbytečnosti, někdy i úvahy o smyslu života. Proto se dnes zejména pro seniory zřizují různé neziskové organizace, které se snaží osamělosti zabránit a nabízejí řadu aktivit, přiměřených seniorskému věku.

Jak nejlépe řešit neschopnost usnout, když už v noci přímo taková situace nastane?
Pokud si lehneme a nemůžeme usnout, je to spíše neurotický typ nespavosti a zde je možné nasazením lehkého anidepresiva či anxiolytika upravit spánkovou aktivitu tak, aby člověk v přiměřeně dlouhé době usnul (to je do 230 minut) a spal celou noc. Pokud se probouzí v noci a pak již nemůže spát, jedná se spíše o depresivní typ nespavosti a ten zcela jistě musí být korigován antidepresivem.

Proč podle Vás dochází u lidí v pokročilejším věku často k obdobné duševní poruše, pocitu, že je jim někdo nebezpečný, okrádá je nebo na ně číhá?
Každý člověk přichází na svět jinak vybaven a nelze předem odhadnout, jak bude reagovat, až mu bude ubývat sil a jeho mozkové poměry se zhorší. Obecně u oslabeného jedince může dojít buď k depresivním projevům nebo k reakcím paranoidně persekučním. Proč k tomu dochází, ovšem medicína přesně neví, reguluje tedy jen symptomy a projevy onemocnění, které senior vnímá jako naprostou realitu. Proto takové projevy patří jednoznačně do ordinace odborníka.

Jaký je Váš postoj k rodičovské touze přetvořit si dítě k obrazu svému, hlavně, co se týče zálib a chování?
Dítě přichází na svět s jistými vlohami a talenty, které je třeba rozvíjet. Pokud si ale rodiče chtějí svým dítětem splnit svoje nenaplné tužby, je to vyloženě nesprávné a dítěti to škodí. Vždy je třeba vycházet z možností a z kapacity u dítěte a ne mu nutit svou představu.


Děkujeme panu doktoru Cimickému za čas věnovaný našim otázkám a těšíme se na další setkávání s ním na stránkách i60.

psychika
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Na druhou stranu, pokud je u dítěte prokazatelný talent, je určitě vhodné ho podpořit, ovšem tak nějak nenásilně, aby dítě chtělo samo. To asi není snadné.
Libor Farský
Jsou známy případy, kdy potomci zcela ztrácejí své dětství jen aby napravily nenaplněné ambice rodičů a často se to stejně nezdaří - pokud tato vášeň není dědičná. Mám na mysli zejména sport a hudbu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

14%