Nový partner, nová rodina. A to bývá často problém
Ilustrační foto: ingimage.com

Nový partner, nová rodina. A to bývá často problém

27. 6. 2018

Lásky nalezené ve vyšším věku přináší jedno velké úskalí. Partner či partnerka zpravidla mají rodinu: děti, vnoučata, pravnoučata. A ty mohou rodící se vztah pořádně zkomplikovat.

Když se zamilujeme ve dvaceti, mluví nám do toho akorát tak rodiče, pokud s naším výběrem nejsou úplně spokojeni. Ale když se v rodině roznese, že si babička v pětašedesáti našla přítele, kde kdo z příbuzných má pocit, že má právo to komentovat.

"Faktem je že ženy vyššího věku jsou častěji obklopeny řadou rodinných příslušníků, na nichž lpí," vysvětluje psychiatrička Tamara Tošnerová, která se této problematice věnuje ve své knize Jak si vychutnat seniorská léta. "V dalším případném vztahu stále i s přibývajícími léty předpokládají, že partner přijme také celou její rodinu. Starý pán (ovšem nemusí být vždy starý) však začne chodit s výčitkami typu: Ona chce, abych měl rád ji, její děti i její vnoučata a neustále o nich mluví. A tak raději zůstává sám, nemíní rodinu své přítelkyně přijmout jako vlastní," popisuje jeden příkladů.

Podotýká, že rodina přítelkyně nebývá takzvaně po chuti ani mužům, kteří mají vlastní děti a vnuky ani těm osamělým. Ti jsou totiž často ve vyšším věku zvyklí na pohodlí. Od případné nové partnerky očekávají jen další vytváření pohodlí a nepotřebují si odpoledne komplikovat návštěvami ukřičených cizích vnoučat.

Pětašedesátiletá bývalá učitelka Dagmar z Olomouce se před půl rokem seznámila se sedmdesátiletým bývalým učitelem Karlem. Oba začali chodit na výlety, do divadel, jsou spolu spokojeni. I když neuvažují o společném bydlení a od začátku si vyjasnili, že půjde jen o přátelství spočívající v příjemných výletech a kulturních akcích, Dagmar získala pocit, že by se měly seznámit jejich děti. A tak se rozhodla, že letos pozve všechny na předvánoční posezení.

"Karel se na ten můj návrh tvářil divně," říká. "Tvrdil, že jeho dcera nemá čas a vnučka už vůbec ne. Když jsem ho poprosila o jejich mailové adresy a chtěla je sama pozvat, pořád to zamlouval a nedal mi je. Moje dcera mi rovnou vynadala. Řekla, že nemá důvod družit se s cizími lidmi jen proto, že jsou to Karlovi příbuzní. Nic proti němu nemá, ale propojovat naše rodiny nechce. Tak jsem to vzdala, i když to moc nechápu," vypráví Dagmar.

Podobnou zkušenost, i když z opačného pohledu, má osmapadesátiletý Stanislav z malé vesnice u Ostravy. Je dvacet let rozvedený, žádná ze známostí se neproměnila v nic hlubšího, až loni se na inzerát seznámil s o dva roky starší ženou, se kterou si moc rozumí. Paní pochází z Ostravy, a protože bydlí v paneláku, je nadšená, že u něj může trávit dny na zahradě. Pomáhá mu, oba mají zálibu sázet, pěstovat, budovat.

"Jednou mi oznámila, že sebou vezme syna a dceru, prý abychom se seznámili. Neprotestoval jsem, připravil jsem nějaké pohoštění. Přijela s nabručeným čtyřicátníkem a o něco mladší stejně se mračící ženou. Moc nemluvili, jen si mě nedůvěřivě prohlíželi. Byla to dost trapná situace a zřetelně jsem cítil, že si myslí: Dej naší mámě pokoj. Pak jsme se pohádali, protože ona tvrdila, že si vymýšlím, že se prý chovali normálně. Už plánuje společné Vánoce. Tak o to teda nestojím a chystám se jí to říct," vysvětluje Stanislav.

"Pamatujme si, že vstupujeme-li do vztahu ve vyšším věku, přijímáme i rodinu partnera, jeho postoj k ní, včetně všech souvislostí," připomíná Tamara Tošnerová.

Podobných případů je totiž hodně. Souvisí to s tím, že se dožíváme stále vyššího věku ve stále lepší kondici a stále více lidí prožije za život vícero vztahů. Zatímco dříve byla ovdovělá šedesátnice považována za stařenku, nyní takové ženě mnoho lidí říká: Ale nezůstaneš sama, že ne? Chceš si někoho určitě najít…

Na jednu stranu je to fajn, na stranu druhou to přináší komplikované situace. Tak až se s někým seznámíme, počítejme s tím, že asi má dceru, syna, vnoučata, pravnoučata. A že by byl zázrak, kdybychom si s nimi ihned na první dobrou padli do oka

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Gondášová
Všechno má rub a líc, starší lidé mají svoje rodiny a taky svoji minulost, zakomponovat tam nového člověka je složité, jsem vdova na svého otce a dědu vzpomínají všichni s láskou, byl by to problém, ale najít kamaráda, který by si žil svůj život a občas by někam chtěl vyrazit nebo na výlet, to se asi nedá a o lásce v každém věku si tak nějak myslím své
Eliška Houšková
Svého druhého muže jsem si vzala, když mi bylo čtyřicet pět a jemu třicet sedm, byl svobodný, když jsem jej poznala a když mi navždy odešel, moje děti na něj vzpomínají s láskou a chybí jim, on byl v mé rodině také šťastný. Mám nyní jako já stejně starého kamaráda, bezdětného vdovce, který má rád moje děti, cítí se s nimi dobře a je s nimi rád. Rád jezdí na setkání s mou rodinou, má mé děti i vnoučata rád.
Věra Halátová
Tento článek se mi líbí. Před časem tady někdo psal o "lásce v každém věku", a podobné bláboly. Toto je pravda. Toto já říkám svým dětem, že si ne berou jen tu jednu osobu, ale s ní celou její rodinu. A když jsou lidé starší, rozvedení nebo ovdovělí, každý má svou rodinu a bývá často problém, že každý partner upřednosňuje "ty své lidi". Žena, 74 roků, ovdovělá, začala žít se stejně starým ovdovělým mužem. Z počátku si to nemohla vynachválit, později už nebyla tak nadšená, po dvou letech brble na jeho děcka a vnoučata. Není to tak jednoduché.