Bolesti stáří
Ilustrační foto: pixabay.com

Bolesti stáří

10. 7. 2018

Nikdo není dokonalý, to je všem známo. Ať jsi mladý, nebo starý, jistě máš nedostatky, protože dokonalý člověk neexistuje. Pokud ano, tak to není člověk ale pes, kůň, či jiné zvíře.

Ta jsou dokonalá, ale bohužel ani jim se bolesti ve stáří nevyhnou. Měla jsem za svého života ve svém okolí několik zvířat, a u všech jsem pozorovala ve stáří bolesti.

Já sama jsem byla vždy na bolest velmi citlivá. Hlavně na bolesti zubů, jež mě provázely po celý můj život. S přibývajícím věkem jsem si však na některé bolesti zvykla a přestala je vnímat tak intenzivně, jako v mládí. Začalo to bolestmi po operacích, které jsem zvládala bravurně, a proto jsem měla minimální potíže při hojení operačních ran. Zlomeniny jsem lehce přetrpěla, i různé jiné bolesti jsem v aktivním věku dokázala překonat. Jenomže to se začalo zase věkem měnit. A zase to stáří!

Ano při poslední operaci v roce 2011, jsem chytla do rány angínu a rána se zanítila, hnisala a bolela velmi dlouho. V poslední době mě začala často bolet hlava, oči a klouby. Mí mladší rodinní příslušníci a přátelé mi doporučují návštěvu lékaře. Jenomže já myslím, že to není žádná nemoc. Ano je to stáří. Jsem těžká, opotřebovaná a unavená k smrti. Bolí mě intenzivně záda (zničená cvičením v mládí), bolí mě neustále ústa otlačená protézami, bolí mě nesnesitelně kyčelní klouby (z přílišné zátěže stařeckou obezitou), bolí mě játra (po prodělané žloutence v dětství), bolí mě dýchání (vinou astmatu, provázejícího mě celý život), bolí mě srdce, někdy tak moc, že se nemohu ani nadechnout. Každý orgán v těle mi začal dávat najevo, že ho mám. Bolí a bolí, někdy uši, jindy oči, z toho zase hlava a následně záda.

Prostě v roce 2012, kdy jsem dovršila devětapadesáti let, není jediný den, kdy by mně bylo opravdu dobře, bez bolesti. Bolí mě na průduškách, svírává bolest srdce mě provází alespoň dvakrát denně a bolí mě palec od nohy intenzivně a řezavě, že nemohu udělat ani krok. Bolí mě za očima a hlava v zátylku, bolí mě ramena a trnou ruce, bolí mě kolena a pálí lýtka, hučí mi v uších a nepřestává tento zvuk nikdy. Hučí a píská, šumí a škvrzá, někdy je to k zbláznění, nemohu pro ty zvuky usnout, potom jsem unavená z nevyspání, probouzím se s bolestí zad v kříži, někdy mezi lopatkami. Vstávám ztuhlá a musím se rozhýbat. Mám zvyšující se potíže při zdolávání schodů. Mám opotřebované svěrače, což přináší veliké problémy s udržením tělesných tekutin a zvuků, obzvláště při kašli (a já kašlu skoro pořád). Vypadávají mi vlasy a lámou se nehty, pálí křečové žíly a nosní dutiny, venku neustále tečou z očí slzy. A další a další bolesti a problémy. Bolí a bolí, prostě celé tělo.

Který lékař mi řekne, co je to za nemoc? Každý lékař ví, co mi je! Je to můj věk! Ano jsem stará a všechno výše popsané se bude jenom stupňovat a zhoršovat. Až už to nebudu moci vydržet,  poprosím pána, ať je tak laskavý a ukončí mé utrpení. Myslím si, že to takhle funguje u všech lidí, na celém světě. Prostě to tak je. Někdo netrpí takovými bolestmi tělesnými, ale zase třeba psychickými. Nakonec se ale každý stejně uchýlí k prosbě o ukončení utrpení.

Netvrdím ale, že je stáří ošklivé. Ne, je jenom jiné než mládí. A navíc, je to součást života. Neměnná součást, která potká každého z nás. Zajímavé na lidech je, že každý se chce dožít vysokého věku, ale starý nechce být nikdo.

Hodnocení:
(4.2 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Jsem šťastná a děkuji osudu za to, že ačkoliv jsem skoro stejně stará jako paní Libuše, vnímám svoje stáří jako mládí a opravdové stáří zatím mám v nedohlednu i se všemi obtížemi. Samozřejmě, že sem tam něco zabolí, vždyť v roce 2012 jsem ležela dočista ochrnutá, ale osud tomu chtěl, abych z té postele vstala a žila na plné pecky. Bylo by fajn, kdyby autorka přidala k tomuto článku z roku 2013 (tehdy bylo doprovodem i dost obrázků) pár slov o tom, jak žije dneska.
Jitka Caklová
Jak píše Květa, angína je prakticky zánětem, který je způsoben bakteriemi, viry , případně původ může být mykotický, tzn. způsoben plísněmi. Může se usídlit v kterékoliv části oslabeného organizmu. Těchto tří faktorů máme kolem sebe dost a dost. Pravdou je, že angínu známe hlavně ve spojitosti s krčními mandlemi.
Květa Řičánková
Bacily způsobující angínu vyvolávají záněty kůže,v ráně hnisání .
Elena Valeriánová
Možná je tento článek zařazen podruhé proto, aby nám "zdravým" staříkům a stařenkám ukázal jak jsme na tom dobře. A že se máme těšit ze života a ze svých neduhů si nemáme nic dělat, au zase mě kdesi píchlo no tak ať. Jen mi, prosím, někdo vysvětlete jak se může do pooperační rány dostat angína? To se ptám zcela vážně (odstavec 3, věta 1. )
Eva Mužíková
Nedovedu posoudit, zda jde o nadsázku, či ne. Ať je to tak, nebo tak, po přečtení příspěvku si připadám jako zdravý člověk...
Marcela Pivcová
Myslím, že není dobré se svými zdravotními problémy příliš zabývat. S přáteli se zásadně o nemocech nebavím. Za témata ke konverzaci volím raději mé i jejich koníčky, práci, zvířata a mám-li ke konverzaci optimističtější partnery, tak mám ráda i humor. Nebylo by lepší takhle uvažovat?
Hana Šimková
Všichni mi promiňte, že jsem si stěžovala na svoji nohu. Mám sice ještě nějaké další neduhy, ale proti této mladé paní jsem vlastně zdravá. už ani neheknu. Ta paní mi vlastně hodně pomohla. Dvakrát bych si ale tento článek nepřečetla.
Olga Štolbová
Podobný zoufalý popis stáří napsala tato paní v srpnu 2013. To jí bylo šedesát let. A já jsem 11.8.2013 napsala "Otevřený dopis Libušce Kozákové". Přečtěte si ho na mém profilu, mám stále stejný názor. Možná se té paní ulevilo po napsání dnešního článku "Bolesti stáří", vždyť sdělená bolest je poloviční bolest. Také jsem asi nenormální, je mi 83 a jsem ráda na světě a skoro všechny ty popisované problémy mě i nás "staré", provázejí životem. No a co?
Jarmila Jakubcová
Po přečtení článku nevím zda nejsem trochu nenormální. Ráno vstávám bez problémů, zacvičím si a po snídani jedu do práce. Večer chodím spát bez prášků, nic mi nebolí, léky neberu žádné a vlastně ani si na nic nestěžuji. Tak nevím co s tím udělám. I moje kamarádky v mém věku si na zdraví nestěžují a žijí aktivním životem.V 53 letech jsem překonala rakovinu lymfatických žláz, jsem po transplantaci kostní dřeně a cítím se v pohodě. Letos jsem měla sice zánět průdušek, ale to mají lidé daleko mladší.
Zdenka Jírová
Podle autorky jsem tu už " přes čáru" a to nemluvím o mé sousedce, která minulý měsíc oslavila 90. let a je docela čilá, i když si občas také stěžuje na neduhy. Nic se nemá brát tak vážně, důležité je radovat se z toho, že ještě žijeme, i když s většími či menšími handikepy.
Věra Ježková
Z vašeho článku jsem na rozpacích a doufám, že je to nadsázka. Protože kdyby nebyla, bylo by to hodně smutné. Bolest nemusí být stálou průvodkyní stáří. A vy stará ani nejste.
Libor Ptáček
Lidé, berte to sportovně. Když se probudím a vzpomenu si kdo jsem, kde jsem, kolikátého je a co mne dnes čeká, s radostí vyskočím z postele a jdu vařit snídani. Přiznávám že mne drží ne cvičení, ale občasná výpomoc v dopravní firmě. To mám za den i 400Km, několik nakládek a skládek a tolik pohybu že se z toho dva dny dostávám. Tělesné a duševní problémy odehrávám jak pin-ponk. Jedna moudrá doktorka řekla: dokud dokážeš trefit do ledničky a na záchod a včas si vzpomeneš proč tam jdeš, tak jsi zdravý.
Naděžda Špásová
Taky doufám, že jde tak trochu o nadsázku, protože jinak bych si ve svých 65 letech, po rakovině a se svými neduhy připadala fakt nepatřičně. Už si nebudu na nic stěžovat. Autorka už ale asi na íčku není, že?
Jitka Caklová
Nemohu se vyjádřit k pocitům druhých lidí, protože je neprožívám. Celý život jsem vykonávala těžkou práci, domácnost, děti, stavba RD svépomocí, údržba domu, zahrady a stále dokola. Nic nebyl problém. Problémy (zdravotní) začaly až když děti odešly z domu a měla jsem čas na přemýšlení typu, "coby - kdyby". Následně jsem prodělala celou řadu operací a dnes, vím že je důležitá psychika a pohyb. Příští rok mi bude 70. Každé ráno cvičím, jezdím na koloběžce, starám se o, nemocného manžela, chod domácnosti, běžnou údržbu domu, zahradu a všechno co s ní souvisí, včetně stříhání živého plotu. Pravda, často je plevel rychlejší než já, ale má to svoji logiku, je mladý :-) Jsem zdravá, bez jakýchkoliv léků a stáří začnu očekávat asi tak kolem osmdesátky. Ale dnes už vím, že bez práce to určitě nebude. Přeji všem život bez bolesti, ta trocha úsilí za to určitě stojí.
Hana Rypáčková
Uf, už mě to rameno tolik nebolí... Lubuše má dnes svátek, nakoukne?
Marie Ženatová
Mám kamarádku, která se mi ve svých 72 letech občas přijde vypovídat ze svých bolestí - jak tělesných tak psychických... Dříve mi chodívala povídat více o svých radostech... Já ji vždy pozorně naslouchám a na rozloučenou říkám - svěřená bolest - poloviční bolest, svěřená radost - dvojnásobná radost... A moje kamarádka mi vždy říká, skutečně jsem si ulevila - tak je to asi pravda...
Margita Melegova
Neco jsem podedila v genech, neco se na mne nalepilo, snazim se, bojuji.
Zdeňka Fišová
Je mi 63 a prožívám téměř to samé. Zatím se s tím odmítám smířit, pravidelně chodím cvičit s trenérkou, plavu, dělám turistiku s pejskem, ale bohužel mě stále něco bolí - páteř, klouby, kyčle, ramena po operaci, žaludek od léků ... Nic nepomáhá. a bolest mě limituje. Psychika se tím zhoršuje. Přece jen jsem s tím tak brzy nepočítala, mám ještě spoustu plánů a nedovedu si představit trávit den jen s televizí a počítačem.
Zuzana Pivcová
Článek tu už myslím byl jednou zveřejněn před několika lety. Pokud si vzpomínám, tak vyvolal velký rozruch. Na jednoho člověka mi to připadá příliš. Ale nedovolím si něco znevažovat, protože do druhého nevidím. Důležitá je psychika.
Soňa Prachfeldová
Řekla bych, že je to psáno s nadsázkou, 65 let, to jste ještě mladé děvče ... skoro. Jak je ta písnička ? Zařvi z plných plic, neříkej, že to nejde :-)
olga skopanova
Jsem v šoku jestli dobře počítám tak té paní je 65 let tedy žádné vysoké stáří a už tolik problémů?
Blanka Macháčková
Je mi líto, že vás to začalo bolet poměrně brzy, ale asi nás to čeká všechny a není co závidět. Tak alespoň zdravou mysl! (I když ta možná někdy bolí také).
ivana kosťunová
Na mě trochu depresivní, ale závěrečná věta je velmi moudrá.
Mirek Hahn
Pravdivé. Přeji hodně síly a alespoň o něco víc lehčích chvilek.