Bolesti stáří
Ilustrační foto: pixabay.com

Bolesti stáří

10. 7. 2018

Nikdo není dokonalý, to je všem známo. Ať jsi mladý, nebo starý, jistě máš nedostatky, protože dokonalý člověk neexistuje. Pokud ano, tak to není člověk ale pes, kůň, či jiné zvíře.

Ta jsou dokonalá, ale bohužel ani jim se bolesti ve stáří nevyhnou. Měla jsem za svého života ve svém okolí několik zvířat, a u všech jsem pozorovala ve stáří bolesti.

Já sama jsem byla vždy na bolest velmi citlivá. Hlavně na bolesti zubů, jež mě provázely po celý můj život. S přibývajícím věkem jsem si však na některé bolesti zvykla a přestala je vnímat tak intenzivně, jako v mládí. Začalo to bolestmi po operacích, které jsem zvládala bravurně, a proto jsem měla minimální potíže při hojení operačních ran. Zlomeniny jsem lehce přetrpěla, i různé jiné bolesti jsem v aktivním věku dokázala překonat. Jenomže to se začalo zase věkem měnit. A zase to stáří!

Ano při poslední operaci v roce 2011, jsem chytla do rány angínu a rána se zanítila, hnisala a bolela velmi dlouho. V poslední době mě začala často bolet hlava, oči a klouby. Mí mladší rodinní příslušníci a přátelé mi doporučují návštěvu lékaře. Jenomže já myslím, že to není žádná nemoc. Ano je to stáří. Jsem těžká, opotřebovaná a unavená k smrti. Bolí mě intenzivně záda (zničená cvičením v mládí), bolí mě neustále ústa otlačená protézami, bolí mě nesnesitelně kyčelní klouby (z přílišné zátěže stařeckou obezitou), bolí mě játra (po prodělané žloutence v dětství), bolí mě dýchání (vinou astmatu, provázejícího mě celý život), bolí mě srdce, někdy tak moc, že se nemohu ani nadechnout. Každý orgán v těle mi začal dávat najevo, že ho mám. Bolí a bolí, někdy uši, jindy oči, z toho zase hlava a následně záda.

Prostě v roce 2012, kdy jsem dovršila devětapadesáti let, není jediný den, kdy by mně bylo opravdu dobře, bez bolesti. Bolí mě na průduškách, svírává bolest srdce mě provází alespoň dvakrát denně a bolí mě palec od nohy intenzivně a řezavě, že nemohu udělat ani krok. Bolí mě za očima a hlava v zátylku, bolí mě ramena a trnou ruce, bolí mě kolena a pálí lýtka, hučí mi v uších a nepřestává tento zvuk nikdy. Hučí a píská, šumí a škvrzá, někdy je to k zbláznění, nemohu pro ty zvuky usnout, potom jsem unavená z nevyspání, probouzím se s bolestí zad v kříži, někdy mezi lopatkami. Vstávám ztuhlá a musím se rozhýbat. Mám zvyšující se potíže při zdolávání schodů. Mám opotřebované svěrače, což přináší veliké problémy s udržením tělesných tekutin a zvuků, obzvláště při kašli (a já kašlu skoro pořád). Vypadávají mi vlasy a lámou se nehty, pálí křečové žíly a nosní dutiny, venku neustále tečou z očí slzy. A další a další bolesti a problémy. Bolí a bolí, prostě celé tělo.

Který lékař mi řekne, co je to za nemoc? Každý lékař ví, co mi je! Je to můj věk! Ano jsem stará a všechno výše popsané se bude jenom stupňovat a zhoršovat. Až už to nebudu moci vydržet,  poprosím pána, ať je tak laskavý a ukončí mé utrpení. Myslím si, že to takhle funguje u všech lidí, na celém světě. Prostě to tak je. Někdo netrpí takovými bolestmi tělesnými, ale zase třeba psychickými. Nakonec se ale každý stejně uchýlí k prosbě o ukončení utrpení.

Netvrdím ale, že je stáří ošklivé. Ne, je jenom jiné než mládí. A navíc, je to součást života. Neměnná součást, která potká každého z nás. Zajímavé na lidech je, že každý se chce dožít vysokého věku, ale starý nechce být nikdo.

Hodnocení:
(4.2 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Bohumila Majerová
No jo no když se po 60 ráno probudíte a nic vás nebolí tak jste mrtvý ,prostě je nutno si zvykat - nicméně takový zánět trojklanneho nervu a bolest zubů to je masakr. Ale na druhou stranu si musíte říkat díky za každé nové ráno. Jsem ve věku pisatelky. Některé dny jsou super jiné nestojí za nic ale tak zdevastovaná jak ona píše to snad ještě nejsem,
Alena Tollarová
Jsem šťastná a děkuji osudu za to, že ačkoliv jsem skoro stejně stará jako paní Libuše, vnímám svoje stáří jako mládí a opravdové stáří zatím mám v nedohlednu i se všemi obtížemi. Samozřejmě, že sem tam něco zabolí, vždyť v roce 2012 jsem ležela dočista ochrnutá, ale osud tomu chtěl, abych z té postele vstala a žila na plné pecky. Bylo by fajn, kdyby autorka přidala k tomuto článku z roku 2013 (tehdy bylo doprovodem i dost obrázků) pár slov o tom, jak žije dneska.
Jitka Caklová
Jak píše Květa, angína je prakticky zánětem, který je způsoben bakteriemi, viry , případně původ může být mykotický, tzn. způsoben plísněmi. Může se usídlit v kterékoliv části oslabeného organizmu. Těchto tří faktorů máme kolem sebe dost a dost. Pravdou je, že angínu známe hlavně ve spojitosti s krčními mandlemi.
Květa Řičánková
Bacily způsobující angínu vyvolávají záněty kůže,v ráně hnisání .
Elena Valeriánová
Možná je tento článek zařazen podruhé proto, aby nám "zdravým" staříkům a stařenkám ukázal jak jsme na tom dobře. A že se máme těšit ze života a ze svých neduhů si nemáme nic dělat, au zase mě kdesi píchlo no tak ať. Jen mi, prosím, někdo vysvětlete jak se může do pooperační rány dostat angína? To se ptám zcela vážně (odstavec 3, věta 1. )
Eva Mužíková
Nedovedu posoudit, zda jde o nadsázku, či ne. Ať je to tak, nebo tak, po přečtení příspěvku si připadám jako zdravý člověk...
Marcela Pivcová
Myslím, že není dobré se svými zdravotními problémy příliš zabývat. S přáteli se zásadně o nemocech nebavím. Za témata ke konverzaci volím raději mé i jejich koníčky, práci, zvířata a mám-li ke konverzaci optimističtější partnery, tak mám ráda i humor. Nebylo by lepší takhle uvažovat?
Hana Šimková
Všichni mi promiňte, že jsem si stěžovala na svoji nohu. Mám sice ještě nějaké další neduhy, ale proti této mladé paní jsem vlastně zdravá. už ani neheknu. Ta paní mi vlastně hodně pomohla. Dvakrát bych si ale tento článek nepřečetla.
Olga Štolbová
Podobný zoufalý popis stáří napsala tato paní v srpnu 2013. To jí bylo šedesát let. A já jsem 11.8.2013 napsala "Otevřený dopis Libušce Kozákové". Přečtěte si ho na mém profilu, mám stále stejný názor. Možná se té paní ulevilo po napsání dnešního článku "Bolesti stáří", vždyť sdělená bolest je poloviční bolest. Také jsem asi nenormální, je mi 83 a jsem ráda na světě a skoro všechny ty popisované problémy mě i nás "staré", provázejí životem. No a co?
Jarmila Komberec Jakubcová
Po přečtení článku nevím zda nejsem trochu nenormální. Ráno vstávám bez problémů, zacvičím si a po snídani jedu do práce. Večer chodím spát bez prášků, nic mi nebolí, léky neberu žádné a vlastně ani si na nic nestěžuji. Tak nevím co s tím udělám. I moje kamarádky v mém věku si na zdraví nestěžují a žijí aktivním životem.V 53 letech jsem překonala rakovinu lymfatických žláz, jsem po transplantaci kostní dřeně a cítím se v pohodě. Letos jsem měla sice zánět průdušek, ale to mají lidé daleko mladší.

Zpět na homepage Zpět na článek