Partnerka neumí stárnout. Mohou s tím muži něco dělat?
Ilustrační foto: ingimage.com

Partnerka neumí stárnout. Mohou s tím muži něco dělat?

31. 8. 2018

Dvacet krémů na poličce v koupelně. Desítky tisíc korun vynaložených na různé estetické úpravy obličeje a těla. Nepřetržitá špatná nálada. Může muže potkat něco horšího, než situace, kdy se partnerka nedokáže vyrovnat s přibývajícími léty? Nemůže. 

Druhá nebo třetí míza. Ten pojem je často spojován s muži. Je tím míněno, že stárnoucí muž začne různými způsoby své přibývající roky maskovat a v očích okolí poněkud šílí. Barví si vlasy, obléká se mladistvě, navazuje kontakty s mladšími ženami, nezřídka opustí tu, se kterou prožil celý život.Je to však vůči pánům značně nespravedlivé, úplně stejná diagnóza postihuje i mnoho žen. V něčem jsou projevy naprosto stejné, v něčem poněkud odlišné. Podstata je však jedna a to úvahy tohoto typu: Ještě něco stihnu, přece nejsem tak stará, musím na sobě zapracovat, co když mě tam venku čeká něco lepšího než doma?

Jednašedesátiletá Šárka si nedávno nechala udělat lifting obličeje a poté se začala scházet s výrazně mladším mužem. Její manžel se to dozvěděl a uvažuje o rozvodu. „Vybudovali jsme společně rodinnou firmu, která funguje. Máme se v podstatě skvěle. Máme dům, hodnou dceru, šikovného zetě, krásného vnoučka. Jezdili jsme v létě k moři, v zimě do hor. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, že Šárka stárne. Vždyť jsme zestárli oba. To její zběsilé nakupování krémů a návštěvy nějakých dermatologů jsem bral jako normální věc, ale ten lifting mi už přišel přehnaný. Ale nic jsem neříkal, když jí to udělá radost, tak proč ne, dovolit si to můžeme. Jenže ona to zřejmě brala jako start do nové životní etapy. Prostě se zbláznila a hraje si na mladou se vším všudy,“ vypráví dotyčný muž.

Šárce její chování rozmlouvají i její dvě celoživotní kamarádky, ale ona je pevně přesvědčená, že doma ji už nečeká nic než nuda. Říká, že počítá s tím, že vztah s mladším novým mužem nemusí být trvalý, ale že chce zažít ještě něco vzrušujícího. Zkrátka, že ví, že stárne, a protože se právě teď cítí být krásná a v kondici, chce to využít.

Pro někoho je to nepochopitelný přístup k životu, pro někoho naopak správný. S prodlužujícím se věkem se mnozí lidé v šedesáti chovají tak, jako dříve lidé ve čtyřiceti. „Vnímání toho, kdy je žena okolím považována za starou a sama se tak cítí, se velmi změnilo,“ podotýká psychiatrička Tamara Tošnerová. „Sondovala jsem na konferencích u etnografů zkušenosti, kdy se ženy dříve samy začaly vnímat jako staré a začaly podle toho měnit oděv. Dříve bylo cílem ženy být takzvaně začepena, tedy být co nejkrásnější na svatbě. A dál? Pak ženy zejména na venkově začaly nosit jednoduchý, nenápadný oděv, často v černé. Někteří etnografové říkají, že žena byla považována za starou v momentě, kdy její dcera dosáhla vdavek. Doba se změnila. Zůstává přání být nejkrásnější na své svatbě, ale i nadále v průběhu života. Což je dobře. Na zevnějšku záleží v každém věku. Problém nastává, pokud si však žena myslí, že její hodnota je jen v jejím exteriéru,“ dodává.

Často se to projevuje tím, že žena nakupuje čím dál více oblečení, přesto pořád není spokojena s tím, jak vypadá. Velmi často se to stává ženám v takzvaném předdůchodovém věku, kdy ještě pracují, tudíž si můžou nějaké to utrácení dovolit.

„Plánovali jsme si, jak v penzi budeme cestovat. Jenže nevím za co, když žena absolutně odmítá cokoli odkládat ze svého platu a vše utrácí za hadry a kosmetiku. Nikdy taková nebyla. Vždy se pěkně oblékala, ale nikdy ji to nestálo tolik peněz. Je schopna si nyní koupit dva nové kabáty za zimu a ještě i zimní bundu. Pořád se přitom prohlíží v zrcadle, pořád je nespokojená,“ vypráví dvaašedesátiletý Miloš. „Pro mě pořád pěkná holka. Jistě, přibrala, ale mně to nevadí, líbí se mi. Jenže ona stále kouká, v čem vypadá štíhlejší. Hromadí oblečení, nevynosí ho, utrácí teď jako šílená. Prožívá období nespokojenosti, je mrzutá a posedlá svým vzhledem. Nenapadlo by mě, že se něco takového stane v šedesáti holce, která byla celý životě normální,“ dodává.

Když muž ženě, která právě prožívá druhou či třetí mízu, říká, že se mu líbí taková, jaká je, je to špatně. Uslyší něco v tom smyslu: No jasně, protože tobě je úplně jedno, jak vypadám, ty nikam nechodíš, pořád jen chceš sedět doma, tak bys byl nejradši, kdybych vedle tebe seděla v teplácích.

Když muž ženu, která právě prožívá druhou či třetí mízu, podporuje a říká jí, aby si kupovala další a další oblečení, krémy a chodila na různé procedury, je to také špatně. Uslyší: „No tak vidíš, už se ti nelíbím, však já to vím, že už jsem stará, tlustá, hnusná, nemožná….“

Když muž neříká nic, je to nejvíce špatně: „Už mu na mně vůbec nezáleží, tak ať se nediví, že brouzdám na seznamkách.“

Zkrátka, je to zapeklitá situace, se kterou si muž zpravidla neumí poradit. Neví, co má dělat, pokud sám pocity své ženy nesdílí. A to obvykle nesdílí. Naopak se často stává, že začne přemítat nad tím, že támhleta sousedka má takové sympatické vrásky kolem očí, až je tím nesmírně přitažlivá, a jak se pořád pěkně směje, ta má určitě radost ze života a netráví čas před zrcadlem hodinovým promazáváním očního okolí krémem za tři tisíce. Ano, tak nějak v takové situaci asi každý normální muž vyššího věku začne uvažovat.

Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ilona Kolářová
Slyším zde poprvé termín "sympatické vrásky" a nevím, co si o tom mám myslet.
Oldřich Čepelka
No ale opravdu se některým ženám (i mužům) s přibývajícími lety stává, že zapšknou, jsou stále více nespokojeni, nic jim není dost, jsou to kverulanti, závistivci, věční kritici a nespokojenci. Žít s takovým, když má člověk , který se dokáže naladit optismisticky a má radost ze všedních dnů a je aktivní, tak to je opravdu docela náročné.
Danka Rotyková
Znám takovou dámu, byla mojí dlouholetou kolegyní (25 let). Dnes je jí 59 let a stále žije podobnně nákladným způsobem života, ale nejméně 10 let "za své". Je ochotna veškeré finance obětovat tomu, aby si připadala mladší a hlavně atraktivní a zajímavá. Někdy to působí tristně, ale ona to asi nevnímá. Po dávném rozvodu žije sama. Volno však tráví s kamarádkami, které mají podobný styl. Je to všechno v hlavě. Netuším co by se stalo, až by v důchodu došly finance.
Hana Rypáčková
S těmi sympatickými vráskami to je přehnané, ale muži se rádi pochlubí hezkou partnerkou, ale slíbávat rtěnku , líčidla , či umělou řasu se jim už tak nelíbí. Probudit se vedle cizí opuchlé ženy, když si večer užívali s krasavicí, taky ne. Stárnout přirozeně spolu.Když není v hlavě, je pozdě maskovat kůži...
Jitka Caklová
:-) :-) :-) S tímto měli něco dělat už při samotném výběru partnerky a myslet při tomto výběru srdcem a hlavou. Prostě, "když pán bůh dopustí i motyka spustí". Tyhle starosti doma nemáme :-) :-) :-)
Drahomíra Leblochová
Vážím si toho, že jsem se relativně ve zdraví dožila důchodu. Roky nepočítám, řídím se tím, co cítím, co moje tělo potřebuje. Než vyjdu ven, kouknu do zrcadla. Neřeším vrásky ani kila navíc, jsem šťastná a vděčná za všechno, co mám. Užívám si každý den, protože nikdy nevím, jestli není poslední. Život je přece krásný!
Jana Gondášová
S tím se asi nic nenadělá, potkávám docela dost starých diblíků, zezadu lyceum, zepředu muzeum, ale je to jejich volba, stárnout je umění a to nechodím v teplácích a v koupelně by se taky leccos našlo
Věra Ježková
Může. Nemoc vlastní či partnerky. Nebo to definitivní. (Nadsázce samozřejmě rozumím, ale nelíbí se mi.) A žádnou mízu neprožívám. Jen si užívám důchodu.
Věra Halátová
Paní má zřejmě hodně peněz a málo starostí. Babka se zcvokla, no co s ní? Rozdělit peníze, ať si utrácí za voloviny jen za své.
Blanka Bílá
Paní Marie, souhlasím s Vámi, ať takoví, jeno, či žena, muž, vidí, že až přijde bezmoc, je jedno, jestli jste ing., dr., máte supr konto.
Marie Doušová
Víte, v životě některých lidí bylo vždy všechno fajn a neměli žádné velké starosti a starali se jen o sebe. Tak se pak nemůžou divit , že jsou ve stáří se sebou nespokojeni. Ať místo do obchodů pošle ženu do dětského domova, nebo do důchoďáku ,či do nemocnice dlouhodobě nemocných a pak pozná , že je vlastně šťastná a bude si vážit toho, co má.Jenom život ,který dokážeš žít i pro druhý, má nějakou cenu a hodně Tě obohatí.