Princezna na Jaroslavickém zámku
Foto: autorka

Princezna na Jaroslavickém zámku

1. 10. 2018

Nedávno jsem plnila své oblíbené babičkovské povinnosti. Bylo nedělní dopoledne, které nemohlo, vzhledem k azurové obloze a teplému vánku, vybízet k ničemu jinému, než uložit mou půlroční princeznu do kočárku a jít se projít na zámek. A to opravdový. Nepřehlédnutelný. Svého času a umístěním slavný. Nevěříte?

Opravdu jsem se vydala na zámek - Jaroslavický. Možná ani netušíte, ale kdo z vás shlédl Černé barony nebo Andělskou tvář, něco málo ze zámku přeneseně mohl uvidět. Bohužel hned z kraje vám prozradím, že ve skutečnosti pohledem na zámek nelze očekávat žádný vizuální zázrak. Ovšem jakmile si své prvotní zklamané dojmy napasujete do pohádkových představ a hluboce se zasníte, po chvíli se vám chce vykřiknout: „To musela být kdysi nádhera!“

Dnes objekt zámku chátrá, rozpadá se, pustne. Přestože odborníci zámek považují za jednu z nejhodnotnějších českých památek, nenašel se od znárodnění zámku zásadnější okamžik, který by zabránil tomu, aby zámek nebyl zařazen do tzv. Červené knihy nejohroženějších památek v České republice. Nenastala žádná politická iniciativa, která by přiměla stát, potažmo Národní památkový ústav, ke své tíži a své slávě, zámek opravit, ani se nezviditelnil žádný z hromady českých miliardářů, který by namísto projektů podobných čapímu hnízdu zanechal otisk své/evropské finanční transakce a sebe samého v podobě opraveného renesančního zámku, o kterém  bylo zmiňováno již v roce 1249.

Byla jsem překvapená, v jaké míře je pro mne bolestné vidět, jak se doslova před očima rozpadá ta renesanční čtyřkřídlá jednopatrová budova s hranolovou věží a arkádami kolem čestného dvora a vnější rozsáhlou jižní lodžií (viditelnou z obce pod zámkem), jak chřadne ta někdejší monumentální stavba zušlechtěná v 17. století italským stavitelem Domenicem Martinellim a v 18. století barokními úpravami podle Josefa Emanuela Fischera z Erlachu. Slzy se mi draly lítostí do očí, neboť ten jedinečný skvost, kdys patřící říšským hrabatům von Spee, posledním zodpovědným vlastníkům, má opět od roku 2004 soukromého vlastníka (rakouský neurolog a psychiatr Sigurd Markus Hochfellner z Ebernsteinu u Klagenfurtu), ale stav zámku není viditelně lepší, než jaký zůstal po užívání Československou armádou po roce 1948. Ještěže ta moje malá princezna tiše a spokojeně spí. Vidět tu hrůzu, měla by velké starosti, aby si brokátové sukně perlami posázené a dlouhé závoje až na zem neurousala.

Kroužila jsem smutně okolo zámku. Zastavila se pod nádherným stromem Pavlovnija a tiše se zadumala …“rakouský majitel zámku se větších investic do obnovy zámku obává, neb stále není vyřešen letitý restituční spor s rodinou von Spee, vlastnictví není definitivně ještě vyřešeno. V důsledku vlastnických dohadů se také trápí dnešní obecní reprezentace Jaroslavic, jejíž předchůdkyně zámek s přilehlými pozemky neuváženě prodala Rakušanovi za pouhých 10,35 mil. Kč (přesně společnosti dr. Hochfellner se sídlem ve Znojmě – schránku nenajdete, o společnosti se toho moc neví :-D) a pozor, aniž by měla zajištěnu od kupce garantovanou jeho verbální ochotu investovat do rekonstrukce zámku 100 milionů z vlastní kapsy. O tom, že byly přepsány všechny pozemky pod zámkem a parkem na Rakušana bez zaplacení, je lépe nezmiňovat (bylo již medializováno). Obec údajně k dnešnímu dni (od roku 2005) za prodej neviděla ani korunu! To jsme to ale hospodáři! A nejen to. Přidanou nehodnotou k tomu je dnešní in natura pohled na tristní výsledek restaurátorských oprav, do kterých se diskutabilně pustil zubař.“

S dlouhou lítostí jsem koukala na nepřehlédnutelnou renesanční perlu. Je bez lesku. Ale dávám jí šanci. Přestože se už v letošních volebních programech nedočteme o záměru obnovit této perle její lesk, budoucnost nás třeba překvapí. Kdo ví? Možná jednoho dne přicválá na bílém koni za mou malou princeznou bohatý princ, zazvoní zvonec a nad Jaroslavicemi se vzedme pohádkový zámek k radosti všech lidiček, kteří mají úctu k naší české historii, českým památkám a odkazu našich předků.

 

Hodnocení:
(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Škoda takové památky..
Věra Ježková
V životě jsem o něm neslyšela; musela jsem se zeptat počítače, kde je. Škoda ho. Hezké fotky.
Zuzana Pivcová
To je škoda, protože většina zámků se po návratu původním majitelům dočkala velkých oprav. Nejhorší je právě případ, kdy nejsou vyřešeny majetkoprávní vztahy. A to nemusí být jen u zámků. Viz některé budovy v Karlíně a v Libni.
Naděžda Špásová
Jano, těch hvězdiček má být samozřejmě *****. Tablet pracuje za mě, ale blbě. Sorry
Naděžda Špásová
Tenhle zámek neznám, ale taky mi je smutno, kdy vidím, jak něco tak krásného chátrá a nic se nedělá. Možná by se to někomu mělo připomenout. Zkuste to dát do TV, nebo do novin, třeba se někdo chytí za nos.
Hana Rypáčková
Neznám to tam,ae myslím, že takových staveb je zde hodně. U nás zámek Střela se po dlouhé době chátrání prý opravuje. Vlastník nějaký Rus. Musím to obhlédnout. Je to mnohem menší budova než v Jaroslavicích.. Asi to bude hotel.
Mirek Hahn
U zámku jsem se byl podívat, v posledních deseti letech, dvakrát. Ano, beze změny chátrá.
Dana Puchalská
Jejda ti to ale "zrajtovali". Taková krása to musela být. Škoda.
ivana kosťunová
Jsou to nenapravitelné škody, vzniklé neuváženou privatizací. Jestli jsem to dobře pochopila, vlastnické vztahy jsou dosud nedořešené, proto do zámku nikdo neinvestuje. Moc smutný pohled.
Libor Farský
Ano, mluvíte mi z duše.
Hana Lancová
Občas na skok do Jaroslavic zajíždím a tento smutný pohled důvěrně znám. Krásné fotografie.