Povídání o pokladu
FOTO: archiv autora

Povídání o pokladu

25. 11. 2018

Tak vám povím jeden příběh, věřte nebo nevěřte, ale nechte si to jen pro sebe, bude to naše malé tajemství.

Ale vážně, ten poklad opravdu existoval a možná ještě existuje. Jako malý klučina tak okolo čtyř let jsem jednou „přistihl“ tátu, jak něco zakopává. Matka mne hned odchytila a odvedla pryč a otci odpověděla na moje nedovolené proniknutí slovy- on je ještě malý, on na to zapomene. Ale asi právě tato věta mi tuto příhodu vryla do paměti a schválně jsem nezapomněl.

Tak otázka první - KDE?

V letech kolem roku 1955 jsme bydleli v malém domku s velkou zahradou na Chodově, to byla tenkrát vesnice kus na jih od Prahy. Na zahradě byl dřevěný altánek s betonovou podlahou, a do té otec vydlabal díru, ukryl poklad, strop zakryl trubkami a zabetonoval. Problém byl v tom, že tato nová část podlahy byla výrazně jiné barvy, a proto časem dospěl k tomu, že udělal na celé ploše nový cementový potah.

Otázka druhá - CO?

Za ty roky jsem si vytvořil svoji teorii o tom, co tam může být skryto za poklady, ale začnu trochou historie. Děda se zúčastnil za první války bojů na Transsibiřské magistrále a živ a zdráv se vrátil v roce 1920 domů přes Turecko. Takže tam budou ruské a carské peníze (bankocetle) a možná i z celé Asie, Indie a Číny, kudy se vracel domů, trochu Kolčakova zlata, možná celé cihly a zlaté mince z Ruského carského pokladu, možná i ždibec Jantarové komnaty, nějaké deníčky z fronty a možná i nějaká ta pistolka. Víte, že jeden vagon se zlatem legionářům shořel tak dokonale, že se nenašlo ani to zlato? TADY máte důkaz o tom že navzdory přírodním zákonům se zlato odpařuje, stejně jako z našeho státního pokladu. Předpokládám že jako navrátilec se zúčastnil i založení Legiobanky. Budou tam jistě i akcie a podílové listy banky, a možná i vkladní knížka. Jen ty úroky z vkladu za sto let, to bude balík! Budou tam i medaile a vyznamenání z těchto bojů. Během druhé války byl děda jako duch, žádný odboj, nic jsem ani z rodinných vzpomínek nezjistil, jen vím, že pracoval na hlavní poště v Jindřišské. Za první republiky a po roce 1945 zakládal Junáka a byl jedním z jeho významných činovníků. Rodiče jeho „nečinnost“ zdůvodnili tím, že nechtěl být nápadný a musel přežít proto, že ukrýval skautskou vlajku, kroniky a další insignie. Takže to tam bude také. Trochu bujná fantazie, což? To vše by se tam snad ani nevešlo.

 Něco k politickému ovzduší té doby.

Otec byl délesloužící důstojník naší armády za Gottwalda a Čepičky, prokurátora Vaše, který je známý svým klíčovým podílem na justiční vraždě gen. Heliodora Píky. Dále Rejcina, Urválka, a dalších. Dovolím si ale upozornit, že otec nebyl žádný major Terazky, ale vojenský muzikant, hrál na trumpetu v armádní kapele (ASUT Armádní soubor umělecké tvořivosti), a proto navždy zůstal v té úřednické praporčické hodnosti. Čím jej tato kariéra získala, nevím, ale doba byla tehdy hodně jiná, třeba to bylo jen „zaměstnání“. Jako důstojník prošel ministerstvem obrany v Dejvicích, vojenskými leteckými opravnami ve Kbelích, i „Palládiem“ - dříve Svatojiřská kasárna a posádkové velitelství Praha na Náměstí Republiky. Jinak skončil jako většina „osmašedesátníků“ bez práce a až časem si vybudoval dobré místo u tehdy začínající počítačové techniky. Tehdy to byly „stroje“ a hrozný rachot. Všude jsem tam s ním jako mrně byl.

Ta doba třetího odboje, akce Kámen nebo Kláštery, křížku pátera Toufara, trestných praporů PTP, Domečku na Hradčanech, popravy Milady Horákové a mnoha dalších politických vražd asi nedala normálním lidem spát. Všichni byli jen kousíček od problémů s STB řízené KSČ a CCCP a jejich snahy všechny svobodomyslné občany zavřít. Co následovalo, bylo denně v novinách, no hrůza. Otec jako správná hlava rodiny si byl vědom toho, že podědil a ukrývá nebezpečné a protistátní materiály, a jaké následky to může mít. Takže jediná „schůdná“ varianta bylo tento poklad beze svědků zakopat.

Jak se konzervují poklady?

Ano, to je taky otázka, co z toho pod zemí zůstalo. Staletími a jednotkami německé armády je v praxi ověřeno, že se vysušený obsah zaletuje do zinkové bedny, obalí pytlovinou a namočí do horkého asfaltu. Tak mohou přežít i písemnosti, případně se proti nepovolaným hledačům pokladů ještě zajistí nástražným výbušným systémem. Touto technologií otec jistě nedisponoval, spíše se potřebovat toho materiálu zbavit, a tak předpokládám, pokud se tam dostala minimální vlhkost, že z deníčků bude jen torzo. Při spolupráci odborníků by to však mohlo být čitelné, ale jen jednou, než se to rozpadne. Tkaniny na tom budou podobně, takže jen to zlato bude nepoškozené. No uvidíme, povídal slepej.

Tak kde je ten poklad dnes?

No, tak na to se mě klidně můžete zeptat. Nevím. O akci „poklad“ se u nás už nikdy nemluvilo, ale když se kolem roku 1970 stavěla dálnice a já jsem byl v té době na vojně, tak nám domek nuceně vykoupili a zbourali, a rodiče šli bydlet jinam. Mně zbyla jen taška s osobními věcmi, s kterou jsem po vojně odjel za prací na Chomutovsko. Ale mohu nabídnout několik teorií,

kde ten poklad je.

Buď tam v náspu pod dálnicí leží nepovšimnut dodnes, nebo byl jaksi mimoděk vybagrován a odvezen jako kus betonu na skládku, nebo některý z těch kopáčů nebo bagristů zázračně zbohatl a koupil si vilu na Ořechovce. Ale co, ať si to užije, ale je nenávratná škoda těch písemností a dokumentů, deníčků a dokladů té doby, to už nikdo nenahradí.

Takže můžete se mnou dál snít o ztraceném a dosud nenalezeném pokladu, a co by kdyby. Možná tam ještě někde leží, kdo ví? 

A nebo?

Po další Revoluci, až nebude vykopání a vlastnění nalezeného pokladu trestné (i když jde vlastně o rodový majetek), se sejdeme v šest v hospodě na „Růžku“ a půjdeme hledat.

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Ptáček
Teda to čumím, kolik lidí má zájem o kopáčské práce. Tak že hej, založíme spolek „přátel Carského pokladu“ a „až nás budou miliony“ tak na tu D jedničku vtrhnem a celou ji překopem a najdem HO i kdyby tam nic nebylo. A než se státní moc vzpamatuje, budeme v prachu.
Lidmila Nejedlá
Libore, to je zajímavý příběh a nedal by mi spát. Zjisti přesné souřadnice, já seženu krumpáč...
Soňa Prachfeldová
Libore , troufám si říct - i z Těch Baham byste nám napsal .
Libor Ptáček
Soňo, ende, šlus, šmitec, finýto, Kapištóóó ? Ten příběh má začátek a konec, bohužel. Pokud by ještě byla naděje a povedlo se to najít, tak sedím na Bahamách a ne na íčku.
Soňa Prachfeldová
Libore, to je tedy velké tajemství, alespoň kdyby přišel táta ve snu a řekl - doufám, že se s námi v pokračování o tom podělíte.
Libor Ptáček
Liborku, už po tolika letech nejsou páky a možnosti. Kdyby...probíhalo letecké snímkování jako dnes, tak snad, ale nezbývá než si nechat snít o pokladu, dracích a čarodějnicích. Hezké sny.
Libor Farský
Tleskám článku a také si moc přeji pokračování o pokladu s happy endem.
ivana kosťunová
Libore- a nejde to zvětšit , abys měl jistotu, že je to opravdu ten divný pán ? Pak bys ho třeba mohl vyhledat .Vidím to na pokračování tohoto článku. :)) :))
Libor Ptáček
Díky za komentáře, a můžeme se dál utápět v dohadech a variantách o celém tom příběhu, jak se česky říká fabulovat. Na titulní fotografii vlevo nahoře, fotka je nejasná, ale podle postoje to může být náš bývalý soused, trochu divný pán. Co když byl nechtěným svědkem této akce a o všem, ale jen v obrysech, věděl? A co tam dělá? Při variantě jedna, že poklad získal a uloupil by tam už nesledovat práci na dálnici. Tak že platí varianta dvě, že věděl ale nestihl a teď kouká kde se objeví ten správný kus betonu.
Libor Ptáček
Zuzano, díky, práci v archivu závidím, to bych snad ani nechodil domů. A s těmi poklady. Štěchovice, Černé jezero, vlak v Polsku a další, něco realita něco fámy. Musíme si ale připustit že PRVNÍ jsou vždy tajné služby, domácí i cizí a ven tiskem jde jen zlomeček a to ve formě jaká se k té době a situaci hodí. Třeba Černé jezero byl podvod od začátku do konce. Potápěč který tam falešné dokumenty vyrobené stb uložil jej potom za účasti televize zázračně našel. Gencer a Mužík také nikdy nic nenašli a kdyby náhodou, tak je armáda včas odstaví a my se to ani nedozvíme. Když jsi psala o těch němcích, hledal jsem pro jednu akci písničku „všichni moji kamarádi“ (11Panzer Grenadier Division Alte Kameraden ) a divil kolik nacistických materiálů je na Itube. K poslechu spousta ale stáhnout a uložit díky adrese xxx.cz to nejde. Nejvíce mne ale mrzí že tisk je plný statečného německého vojáka, zázračných zbraní a vůbec nerespektují historická fakta o průběhu a vítězných armádách.
Zuzana Pivcová
Tak napřed musím souhrnně říct, že se mi článek opravdu moc líbil. Obsahem i pojetím. A teď jednotlivosti. Vy jste bydleli ještě na samostatném Chodově, já bydlím už 26 let na Chodově coby Praze 11. Tak tam někam na nultý kilometr půjdu hledat zakopaný rodinný poklad, dojdu tam pěšky. Ale teď trochu vážně. V archivu jsme v poslední době před mým odchodem dělali hodně s legionářskou dokumentací. Jednou přijel jistý pán z Německa a sháněl se po dokumentaci svého dědy, legionáře v Rusku. Ale z jakého důvodu? Ne z nějaké úcty, ale ze zištnosti. Děda prý si dovezl domu ruskou manželku a ta byla z rodiny, kde měli nějaké naleziště zlata Alespoň to tvrdil. Šlo mu tedy o to, najít k tomu průkazní materiál a získat zlato jako dědic. Samozřejmě nic takového jsme v materiálu dědečka nenašli. Asi za měsíc přijel další pán, tentokrát z Česka. A chtěl totéž. Když jsem se podivila, že už to sháněl jeho bratr, málem mě uškrtil. Jak jsem mu mohla něco dát, že je to mezinárodní zločinec hledaný Interpolem. Musela jsem ho ujistit, že bratr nic nedostal, právě tak, jako nic nedostane on. Jo, řekne se archiv, regály, nuda. Kdepak! Hledání Jantarové komnaty či Štěchovického pokladu, to byly zážitky. Libore, super, díky.
Libor Ptáček
Dano a spol. Když pominu historickou hodnotu, jako vzpomínky na dědu a válku, tak pokud o tom legionářském zlatu je to pravda tak to mohly býti i miliony. Ale tomu že si „něco“ dovezli věřím, proto že jsem kdesi četl že vlak s navracejícími se legionáři zastavili v pražském tunelu a udělali jim šťáru a vše zabavili.
Dana Puchalská
A já s i ke kopání vezmu nejen motyku,ale i čelovku,abychom na to pod rouškou tmy vlastně vůbec viděli.
Libor Ptáček
Mirku, ty jsi to odhalil. D1 a hlavně v Praze je prošpikována kamerami, tak než kopnu tak mne seberou pro podání vysvětlení. Když jim budu tvrdit že tam hledám Carský poklad tak to je poukázka do blázince. No a pokud najdu tak ti za to kolo koupím nové auto a přibalím i hezkou slečnu.
Hana Rypáčková
V naší rodině se po narození syna zakopávala do země flaška slivovice... Vykopala se na jeho svatbu...Nemohlo to být ono? Zabetonovat a až se budeš ženit...
Věra Ježková
Libore, asi v roce 1975 jsem se skupinou německých studentů pomáhala stavět v rámci letní aktivity na Chodově silnici. Fakt. A poklad jsem taky nenašla.
Mirek Hahn
Takže až si v nějaké velké díře, na pražském konci D1, utrhnu kolo od auta...., tak můžu předpokládat, žes to v noci vykopal :-)
ivana kosťunová
Možná jsi jediný svědek, který o existenci pokladu ví. Ale jestli bude někdy nalezen a vykopán, bude myslím záležitostí dalších generací. Třeba za sto let to nějací archeologové objeví a budou se nám smát, jakým způsobem jsme žili. Ale pro jistotu: Po další Revoluci v šest "Na růžku" ! Budu tam i s motykou :))