Fotbalista Antonín Panenka dnes slaví sedmdesáté narozeniny
A. Panenka dnes. Na stadionu Bohemains. Foto: Vít Chalupa

Fotbalista Antonín Panenka dnes slaví sedmdesáté narozeniny

2. 12. 2018

Antonín Panenka. A gól. Jsme mistři Evropy. To hlásil legendární komentátor Karol Polák v červnu 1976 z Bělehradu do Československa. Fotbalista Bohemians Praha Antonín Panenka dosud neviděným způsobem kopl rozhodující penaltu a českoslovenští fotbalisté poprvé a zatím naposledy vyhráli mistrovství Evropy. 

Panenka se proslavil po celé zeměkouli, jsou po něm pojmenované dva fotbalové magazíny, v cizině se takto kopnuté penaltě dodnes říká „Panenka“. A tomuto Panenkovi, Antonínovi, který působil také v Rapidu Vídeň a za československou reprezentaci střelil 17 gólů, je druhého prosince 70 let.

Pane Panenko, všechno nejlepší k jubileu. Známým jste se stal především díky proměněné penaltě ve finále mistrovství 1976 v Bělehradě. Jak vás taková drzost obloučkem doprostřed branky napadla?
Ani nevím. Ale on to nebyl momentální nápad při tom penaltovém rozstřelu proti Němcům. Já jsem s tréninkem takto kopnuté penalty začal již dva roky před tím. Už tehdy jsem to viděl jako nejjistější a nejjednodušší možnost dát gól. Takže dva roky jsem to třikrát čtyřikrát týdně trénoval. Zkoušel jsem tu penaltu takto kopat v přípravných zápasech nebo dokonce i v bývalé československé lize.

Nebylo takové provedení riskantní?
Pro mě ne. Myslím, že jsem ho vypiloval až k dokonalosti. Byl jsem si jistý, že tímto způsobem gól dám. Jistý ne na sto procent, ale na tisíc procent. Vždyť ten kop nikdo neznal, nikdo se nejezdil dívat na Bohemku na tréninky, jak to dělám. Dopředu jsem to řekl spoluhráčům i trenérům.

A neměli vás za blázna?
Věřili mi. I já jsem si věřil. Jen jsem si myslel, že na ten kop dojde třeba už v semifinále mistrovství Evropy proti Nizozemcům. Samozřejmě jsme chtěli postoupit, ale přiznám, že jsem úplně nevěřil, že bychom mohli vyhrát v řádné hrací době. Spiš jsem tipoval remízu a pak penalty. Ale my jsme je „přejeli“ 3:1.

Pak přišlo to velké finále…
Teď už se mi to lehce říká, ale nakonec jsem rád, že Němci v poslední minutě utkání vyrovnali. Kdyby se tak nestalo, tak…

tak by vás asi neznal celý svět.
(smích) Asi ne.

Těší vás, že se ta vítězná penalta ve světě nazývá „Panenka“?
Samozřejmě mě to těší. Nikdy bych si nemyslel, zvlášť na začátku, že ta penalta vstoupí do historie fotbalu. Těší mě také to, že mě napodobují další a další hráči světa. Přestože už je to více než 40 let, tak ta penalta pořád žije. To je pro mě největší vyznamenání.

Neměl jste strach, že vás německý brankář Sepp Maier při finálovém penaltovém rozstřelu prokoukne?
Neee. Doopravdy ne. Věděl jsem, že to takto dopadne. Možná to vypadá, že se vytahuji, ale není to pravda. Je to něco mezi nebem a zemí, ale prostě jsem věděl, že tu penaltu takto proměním a bude to gól. Sepp Maier nikdy na Bohemce nebyl, nikdy neviděl, že to takto trénuji. (smích) Šlo jen o to trefit branku a dobře ten kop technicky provést.

Jak přímo po utkání reagoval Sepp Maier?
Vlastně nevím, protože jsme se přímo po utkání neviděli. Ale nejen pro něj, ale pro všechny německé hráče to bylo obrovské zklamání. Nepřipouštěli si nic jiného, než že to finále vyhrají, že budou mistři Evropy. Ale nějak se jim to „zvrtlo“. Byli to tak kvalitní a silní hráči, že se z toho rychle oklepali. A jejich fotbalový život šel dál.

Měli jste možnost si o té penaltě někdy popovídat?
Pak později, po letech, po hodně letech jsme se potkali několikrát. Mnohokrát jsem ten kop viděl při výročích, v televizních pořadech. A to i se Seppem Maierem. On je v soukromí Sepp velice příjemný člověk, showman, nezkazí žádnou legraci. Vždy byl výborný, zábavný, veselý do té doby, než padlo jméno Panenka. V tu ránu se změnil v šelmu a bylo vidět, že to pořád nemůže skousnout. Bylo a je mu to stále nepříjemné, když mu to někdo připomene. Ale to mi bylo jedno. Asi po 35 letech od finále jsme se potkali v Praze, dali jsme si pivo, zahráli si golf, pak už to spolkl.

a nakonec vás pochválil?
(smích) Ne, to nikdy neřekl. Ale to mi nevadí.

Kolikrát jste tu penaltu viděl? Každých pět při výročí?
Nejsem typ, který by se kochal a prohlížel staré fotografie, díval se na nahrávky a záznamy. Od toho mistrovství jsem to finále viděl celé jen jednou. Ale je pravda, že na besedách nebo firemních akcích se ta penalta pouští.

Dostáváte tantiémy? Poplatky za copyright?
(smích) Noooo. Z legrace jsem o tom uvažoval. Tenkrát byla jiná doba, takže neexistovaly takové věci jako dnes. Know-how, myšlenkové vlastnictví. Moje manželka v té době shodou okolností pracovala na patentovém úřadě, tak jsme se z legrace ptali jejího šéfa, jestli by se to dalo zaregistrovat. Bohužel mi řekl, že to nejde, protože to není hmotná věc. Dnes je ta situace jiná. Ale myslím, že už je pozdě. Ale říkal jsem si, že když desítky hráčů na celém světě tu penaltu napodobují, tak by občas mohli poslat nějaké tantiémy. Že by to k tomu důchodu bylo příjemné. (smích)

Kdo byl váš nejlepší napodobitel?
Jednou mě požádala mexická televize, abych okomentoval jejich sbírku nahrávek provedení mojí penalty. Dali jich dohromady asi sedmdesát z různých zemí a z různých soutěží. Každou penaltu mi pustili a já jsem ji musel okomentovat. Jestli ji ten hráč kopl dobře, co se mi líbilo, co ne. Pustili mi záznam hráče z druhé argentinské ligy a mně se to jeho provedení tak líbilo, že jsem jim řekl, že to kopl ještě lépe než já. Jeho oblouček byl ještě jemnější, přímo do středu, ta křivka byla úžasná. Kromě Christiana Ronalda to takto někdy kopli všichni současní nejlepší hráči. Zidane, Ramos, Messi, Ibrahimovič. To mě těší, že po mně něco zůstalo.

Jste prezidentem vašeho mateřského klubu Bohemians 1905 Praha. Co je vaší rolí?
Jsem sice čestný prezident, ale moje role není taková, že bych klub řídil. Jak říkají Angličané, jsem ambasadorem klubu, jeho tváří navenek. Nejvíce mě „užívají“ naši sponzoři, firmy, které spolupracují s klubem. Jde spíš o propagační a reprezentativní formu.

 

Vít Chalupa pro portál i60

 

Antonín Panenka
Narozen: 2. prosince 1948 v Praze
Rodina: Ženatý, manželka Vlasta, jedna dcera, jeden syn.
Pozice: Záložník.
Kluby: Bohemians Praha (1967-1981) 230 zápasů / 76 gólů, Rapid Vídeň (1981-1985, Rakousko) 127/63, VSE St. Pölten (1985-1987), Slovan Videň (1987-1989), ASV Hohenau (1989-1991), SV Wiesendorf (1991-1993, všechno Rakousko).
Reprezentace: Československo (1973-1982) 59/17.
Největší úspěchy: Mistr Evropy 1976 (Bělehrad, Jugoslávie), třetí na ME 1980 (Itálie), účast na mistrovství světa 1982, mistr Rakouska s Rapidem (1982 a 1983, vítěz Rakouského poháru s Rapidem (1983, 1984, 1985), finalista Poháru vítězů pohárů s Rapidem (1985).
Ocenění: Státní vyznamenání – Medaile Za zásluhy I. stupně (2008, udělil mu ji prezident Václav Klaus).
Zajímavosti: Po Antonínu Panenkovi jsou pojmenované dva fotbalové magazíny. Jeden ve Španělsku, druhý z Nizozemska, který vychází i v sousední Belgii a dokonce má i japonské vydání.
Citáty:
Sepp Maier je příjemný člověk, showman, nezkazí žádnou legraci. Vždy byl veselý do té doby, než padlo jméno Panenka. V tu ránu se změnil v šelmu a bylo vidět, že to pořád nemůže skousnout.
Je to něco mezi nebem a zemí, ale prostě jsem věděl, že tu penaltu takto proměním a bude to gól. Byl jsem si jistý. Ne na sto procent, ale na tisíc procent.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Hudeček
Velká gratulace a děkujeme...
Svatava Páleníková
Panu Panenkovi přeji hodně zdraví a ještě mnoho sportovních zážitků s fotbalovou Bohemkou.
Antonín Vácha
Kdo by si tu penaltu nepamatoval. Jo, to bývaly časy. Mít tak aspoň jednoho Panenku v současné repre.
Danka Rotyková
Byl a stále bude "Pan" fotbalista. A. Panenka je jedním z těch, kteří Česko zviditelnili ve světě. Přeji mu ještě mnoho krásných let na zeleném koberci.
Dana Puchalská
Ano,říkali jsme tenkrát, že Tóňa Páňa je kabrňák.