Vyznání lásky ve vyšším věku. Jak na to?
Ilustrační foto: ingimage.com

Vyznání lásky ve vyšším věku. Jak na to?

11. 3. 2019

Miláčku. Zlatíčko. Pusinko. Když se tak oslovují lidé vyššího věku, budí to budí pozornost. Jsou trapní, řeknou mladí. Je to hezké, pořád se mají rádi, řekne část jejich vrstevníků. Ta zbývající část podotkne: Je to divné, určitě tu věčnou lásku jen hrají.

Do situace, kdy cítí, že je pravý čas na nějaké to milé slovo či přímo vyznání lásky, se člověk může dostat, ať je mu dvacet nebo sedmdesát. Může jít o o páry, které spolu dlouho žijí, stejně jako o ty, které si spolu začaly teprve nedávno.

„Seznámil jsem se přes internetovou seznamku s ženou, která se mi hned na první pohled líbila. Už když jsme si začali psát, měl jsem pocit, že to mezi námi jiskří, že takovou ženu jsem si představoval,“ vypráví třiašedesátiletý Tomáš. Spokojený byl i po několika prvních schůzkách. „Byla o tři roky mladší, ale vypadala tak na padesát i méně. Bylo vidět, že o sebe pečuje, ale zároveň to byla veselá holka, se kterou se dalo povídat dokonce i o fotbale, což mě nadchlo. Její syn je totiž docela úspěšný fotbalista a trenér, takže jsme měli společné téma. Jenže ona mě čím dál častěji začala oslovovat miláčku, zlatíčko, drahoušku. Jednou jsme seděli v restauraci a ona mi před servírkou říkala čumáčku. No nevím, možná bych měl být polichocen, ale mně to v našem věku připadalo trapné,“ vysvětluje.

Záliba jeho přítelkyně v zdrobnělinách a vyjadřování náklonnosti na veřejnosti nakonec byla jednou  z hlavních, možná dokonce hlavní příčinou krachu jejich vztahu. „Já to prostě nedal. Navíc očekávala, že takto budu oslovovat i já ji. Po pár měsících jsme se už hádali, protože říkala, že jsem příliš uzavřený, že ji nemám rád, že jí neprojevuju lásku. Zřejmě hledá muže, který při schůzce poklekne, políbí ruku a předá květinu, ale já takový nejsem. Přitom jsem cítil, že bych s ní asi do budoucna chtěl být, začínal jsem ji mít velmi rád. Ale to její veřejné vyjadřování lásky mě odradilo, pak až znechutilo,“ tvrdí Tomáš.

S podobnými neshodami ohledně vyznávání lásky se potýká hodně lidí, každopádně víc, než by se zdálo. Čím jsou vyššího věku, tím více potíží v tomto směru mají. Seznámit se s někým není jednoduché, o to složitější pak je rozhodnout se, jak se k přítelkyni či příteli chovat, když je člověku padesát, šedesát či více. Vyznávat lásku jako v patnácti? Nebo se tvářit, že jde spíše o kamarádství? Co když to ten protějšek cítí jinak? Co vlastně čeká? Nebudu trapný, když jí řeknu, že ji miluju? Nebudu trapná, když ho oslovím nějakou láskyplnou zdrobnělinou? Když jí nebudu nic hezkého říkat, jak pozná, že o ni mám zájem? Ano, takové otázky si klade hodně lidí.

A nejde jen o případy, kde se lidé seznamují. „Nedávno jsem se zeptala manžela, jestli mě má ještě rád. Zeptal se mě, cituji: Co šílíš? Dost mě to zamrzelo. Došlo mi, že si už dlouho nic hezkého neříkáme. Já mám přitom potřebu někdy slyšet, že mě ještě miluje. Já jeho ano a ráda bych mu to řekla. Ale cítím, že by nebyl rád, že by mu to přišlo trapné. Je to přirozené žít takto ve vyšším věku bez milých slov? Pokud ano, mně se to nelíbí,“ říká dvaašedesátiletá Irena. A tak čím dál času tráví na internetových seznamkách, kde hledá virtuální láskyplná slova. „Ano, předstírám na internetu, že jsem mladší, že žiju sama, dala jsem si do profilu fotku, kde jsem výrazně mladší a téměř k nepoznání. Dělá mi dobře, když mi občas nějaký muž píše lichotky, protože je doma nemám,“ přiznává.

„Lásku není třeba vyjadřovat slovy. Je to trapné a zbytečné vysvětlení tak významného citu. Jedině chováním, mimikou a z toho především pohledem, takzvanou prozódií řeči, to je její správnou intonací, vyjadřující pozitivní, láskyplný vztah,“ tvrdil legendární psychiatr Miroslav Plzák, který se této problematice věnoval mimo jiné v knížce S kým dál, kterou napsal společně s majitelem seznamovací agentury Oto Kronrádem. Pánové tvrdí: „Nejvýznamnější vyznání lásky je chování vyjadřující starost o partnera. Tak třeba, když manželka řekne muži: Najez se, aby ti to nevystydlo. Má ho jistě ráda, protože jí záleží na tom, aby byl zasycen a dokonce teplým jídlem.“

Ano, není to nic pro romantické povahy, které si představují, že budou zahrnovány kyticemi růží. Tato knížka je spíše pro otrlé, protože autoři dodali i toto: „Zkoumali jsme mimořádně vysoký účinek na manželskou lásku, když manželka manželovi, který právě přišel řekne: Sedni si, najez se a lehni si. Takovou ženu muž zřídka kdy opouští. Ženu pohladí, řekne-li jí muž například: Ty jsi na tom mnohem hůř než já, víc se nadřeš. Manželka se zatetelí blahem a tiše si šeptá, že si vybrala správného chlapa.“

Ano, Miroslav Plzák měl rád nadsázku a ironii, nicméně tyto jeho věty by si asi měli pamatovat jak lidé, kteří touží po láskyplných slovech v dlouholetém vztahu, tak ti, kteří se seznamují. Možná by pak zažili situaci jakou nedávno prožila osmapadesátiletá Kateřina z Ostravska. „Při jednom výletu s kamarádkami do Beskyd jsem se seznámila se sympatickým chlapíkem. Má chatu kousek od penzionu, kde jsme byly ubytovány. Přišel tam večer posedět za známými. Venku lidé opékali buřty, my si přisedly, on také, dali jsme se do řeči. Nebyl moc řečný, ale zdál se mi celkem fajn. Pak se zvedl, odešel. Po chvíli se vrátil s dekou. Beze slov mi ji podal. Pak jen řekl: Zdálo se mi, že je vám zima. Pro mě to byl nejhezčí začátek vztahu, jaký jsem za celý život zažila. Bylo to větší gesto pozornosti a galantnosti, než kdyby mi přinesl  kytky a říkal mi třikrát denně miláčku. Vlastně mě štve, když mi někdo říká miláčku,“ vypráví.

Do penzionu se vrací, s dotyčným chatařem chodí na vycházky. Říká, že by byla moc ráda, kdyby se z jejich přátelství stalo něco víc. „Ale bude to trvat, on totiž moc nemluví. Je to typ, kterému trvá, než se vymáčkne. Pro mě je ale podstatné, že z každého jeho dalšího gesta se mi potvrzuje, že než by kecal, raději mi podá deku,“ uzavírá Kateřina.

Hodnocení:
(4.7 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Když ženy mají rády pozornost a něžnosti. Ale pokud ženě muž donese čaj do postele, když jí není dobře, snaží se jí pomoci,myslím, že tím vyjádří své city beze slov. Oni ti ukecaní, co všechno dávají najevo až moc, nebývají ti praví. Ale ti , co se mají rádi, si poradí bez návodu určitě.
Karel Boháček
Já ty zdrobněliny přímo nenávidím. Raději mám holku, která mně pošle do ...
Zdenka Jírová
Přikláním se k názoru Zuzany. Nemiluji zdrobněliny a nikdy bych si nepřála, aby mě muž oslovoval" Zlato nebo Lásko ap.". Mě ,když to slyším někde okolo, vždy napadne, že má těch Lásek nebo Zlat víc a tak, aby se mu to nepletlo, tak je takto oslovuje. Netvrdím, že jsme si za svobodna s mužem neříkali něžnosti, ale to bylo v úzkém soukromí a bylo nám kolkem 20 .
Helenka Červenka
Jak na to? Úplně normálně bez ohledu na věk! :-)
Alena Tollarová
Nemám zkušenosti, ale je dost možné, že při sbližování v pokročilejším věku jsou lidi rozpačití zrovna jako v pubertě. Co je v soukromí, to je každého věc. Na veřejnosti může působit přehnané ťu ťu ťu úsměvně. Na druhou stranu zpozorním i ve školce v šatně, když někde v prostoru slyším miláčku, obuj si botičky, a ono to patří dítěti.
Zuzana Pivcová
Souhlasím s Olgou, i když bych to úplně nenazvala dětinštěním, ale musí být opravdu oba dva naladěni na stejnou frekvenci. Já na žvatlání a zdrobněliny nejsem. Jednou jsem zažila po příchodu do Prahy kolegu, s kterým jsem se skamarádila, vyhovovalo mi i jeho tehdejší "Čoveče Zuzko". Pak mě po čase doprovázel a při pokusu o sblížení začal volit slova ručičky, nožičky, hodná holčička a mnohá horší a to byl definitivní konec. Každý je jiný a věřím, že mnohým se to líbí a nijak je nekritizuji.
Hana Nováková
Přidávám se k vyjádření Věrky. Za mě -měly by za nás mluvit činy, protože slibem nezarnoutíš a někdy jsou slova jen planá gesta.
Věra Ježková
Na veřejnosti se k sobě chováme přiměřeně věku: držíme se za ruce, dáme si pusu, oslovujeme se jménem. V soukromí do toho nikomu nic není. Články paní Hofmanové mám taky ráda. Hani R., prima, beru to. :-)
olga skopanova
Pokud chtějí dětinštět oba je to v pořádku pokud jen jeden je to trapnost.
Zorka Horká
S chutí jsem se zasmála a můžu s čistým svědomím napsat, že se nepotýkám. S vyznáváním ani s ničím jiným. Ale chápu, že prostě někomu ten život bez návodu nejde a nejde....
Jarmila Komberec Jakubcová
Články paní Hofmanové mám ráda, i tento je vtipný a Hanko R. nic ve zlém, napsala jsi to také od srdíčka.Můj zesnulý manžel když mně poznal bylo jemu 68 let a neustále mi říkal jak je šťastný, že mi poznal. Měli jsme se moc rádi i když jsme se poznali v závěru života. Moc mi chybí a stále na něj s láskou vzpomínám.
Dana Puchalská
A některé musí žena i k něčemu dotlačit tak, aby si myslel že to vymyslel on. A je jedno kolik mu je let. :-)
Jana Hošková
Paní Hofmanová, vaše články se mi moc líbí. Řekla jsem si, že se nebudu zásadně příliš vyjadřovat, nebo to zase odnesu... :-) ale Hana R. mne velmi pobavila, protože bych to napsala zřejmě stejně. A nejvíc se mi líbilo " Sedni si, najez se a lehni si. Takovou ženu muž zřídka kdy opouští. " To už jsem teda řvala smíchy, rovněž tak při "zasycení teplým jídlem". Na druhou stranu velice fandím té paní Kateřině z Ostravska a přeju jí, aby se dotyčný brzy vyjádřil, teda pokud ona po tom touží. Ale pozor, aby mezi tím nezešedivěla - někdy těm mužskejm musíme trochu pomoci !
Dana Puchalská
Pozdější lásky jsou víc než komplikované...…..Ale říkat pánovi co je kus chlapa "broučku" a "pusinko",nevím,nevím…..
Zdenka Soukupová
Oslovování miláčku, zlatíčko atd. na veřejnosti se mi nelíbí u žádné generace. Připadá mi to neupřímné, trochu ironické, možná i trochu znevažující. Ale proti gustu žádný dišputát, jak se říká.
Hana Rypáčková
Nemohu za to, ale opravdu mne to rozesmálo, radit, jak vyznat lásku. A připadalo mi to stejně zbytečné, jako rady toho politruka. Ale omlouvám se, asi to nebylo vhodné napsat.
ivana kosťunová
Pokud je to upřímné, je to hezké v každém věku.
Jarmila Komberec Jakubcová
Hanko to snad ne?
Hana Rypáčková
Jak na to? Připomnělo mi to Pernicu v Černých baronech : "Dnes se vojáci naučíme, jak se správně kaká...".