Podzimní zahrady Versailles
Foto: autorka

Podzimní zahrady Versailles

23. 8. 2019

Protože se pomalu, ale jistě blíží podzim, chci se s vámi podělit o své vzpomínky na zahrady Versailles. V Paříži jsme byli na podzim už před lety a jako správní Češi jsme chtěli vidět všechno, co se dá stihnout během víkendového pobytu. A tak jsme ze všeho nejdřív zamířili na večerní prohlídku Louvre, abychom neztráceli nic z drahocenného času. Ponořili jsme se do mého oblíbeného starověku a stihli vidět téměř všechny památky, které se podařilo ukořistit předchůdcům Napoleona i všem dalším. Díky počasí i večerní době nás bylo v Louvru pár. Chodit po setmělých, tichých chodbách a sálech mezi mumiemi, armádami vešebtů, kanopami a pak si sednout u slavné Lví brány a pohlédnout do tváře busty krále Ašurbanipala, zatímco venku bubnoval déšť na okna, to byl zážitek nezapomenutelný, až tajemný a strašidelný ! A zůstává mi pořád v paměti (zatím).  :-))

Jak je naším zvykem - téměř vždy bez průvodců, pouze s mapou - jsme se vydali sami na vlastní pěst, abychom prošli také známý hřbitov Per Lachaise – což je téměř město ve městě, a postáli u všech těch známých proslavených, kteří tam odpočívají. Prolétli jsme samozřejmě i všechna ostatní místa, která se v Paříži musí vidět.

S průvodkyní jsme jeli jen jednou, a to do Versailles. Ráno při odjezdu autobusem pršelo. V autobuse jsem udiveně sledovala v ulicích osvětlená okna domů, kde se lidé chystali do práce – většina totiž neměla záclony, a tak jsem měla až nepříjemný pocit, že lezu někomu do soukromí a málem jim vidím do talíře a hrnků, co si dávají k snídani.

Po příjezdu do Versailles ostatní účastníci zájezdu volili prohlídku zámku, zatímco my se rozhodli věnovat čas venkovním prostorám s tím, že do zámku se určitě ještě jednou někdy podíváme také. Bohužel v tuto pozdní podzimní dobu už nebyly v provozu fontány, a tak jsme o pohled na vodotrysky byly ochuzeni.

Stála jsem na schodech, kde král Ludvík vítal Angeliku, markýzu andělů. Obdivovala nádherné scenérie a velikou nádrž uprostřed, na které se jezdilo s lodičkami. Byla u vytržení, co dokáží versaillesští zahradníci všechno vystříhat z keřů a stromů. V duchu viděla kočáry, kterými tu po širokých cestách projížděla šlechta. Prošli jsme, co se dalo, málem že ne v klusu, protože jsme se báli, aby nám neujeli s autobusem a my pak nemuseli do hotelu stopem. Ale procházka stála za to, posuďte sami podle mých fotek.

Celou dobu jsem si kladla jedinou otázku: co by tomu asi řekla šlechta včetně všech těch Ludvíků, že se jim tam dnes projíždí po lodičkách „obyčejní“ lidé ? To je zřejmě v jejich době vůbec ani ve snu nemohlo napadnout, to bylo prostě nepředstavitelné, asi jako my dnes nevíme, kdo všechno se bude za chvíli prohánět po Měsíci a po Marsu!  :-))

cestování
Hodnocení:
(5.1 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.