Klasika v kuchyni
Ilustrační foto: pixabay.com

Klasika v kuchyni

8. 9. 2019

Tak jsem zas jednou po dlouhé době dělala španělské ptáčky. Moc se mi do nich nechtělo. Je to pracné, zdlouhavé, binec v kuchyni a dlouho intenzivní vůně po celém domě. Ale je to strašně dobré.

Vedle vepřové se zelím a řízků je to přece jenom ta nejoblíbenější domácí klasika…

Abych se dostatečně naladila na vaření, pustila jsem si do kuchyně klasiku hned dvakrát. Většinou poslouchám klasickou hudbu jen při žehlení, ale tentokrát jsem u Vivaldiho naklepávala hovězí plátky.

Čtvero ročních období mi přišlo jako ideální hudební kulisa. Zvláštní pozornost jsem samozřejmě věnovala doznívajícímu létu, nad cibulí jsem oplakala nástup podzimu a při zimě jsem už chladila uvařená vejce. Než dozněla zima, byli ptáci v troubě. Vivaldi mě zjevně inspiroval, a tak jsem se rozhodla u něj zůstat. Našla jsem aktuálně jeho komorní koncerty pro violloncello, nahrávku z roku 1984. A potom, abych nezůstala nic dlužna ani klavíru, pustila jsem si Rachmaninova. Pak ještě barokní trubky Georga PhilippaTelemanna, protože ptáčci se pečou hodně dlouho. A nakonec nejkrásnější a taky nejtěžší koncert č.1 Es dur pro lesní roh od Richarda Strausse… Ne nadarmo jsem během studií chodila čtyři roky s hornistou. Můj tehdejší milý mi vyprávěl, že tento koncert napsal Richard Strauss jako pomstu hornistovi, který mu údajně chodil za ženou…

Díky hudbě, která bohužel nezní z našeho reproduktoru příliš často, jsem se najednou ocitla daleko v minulosti, zpátky na brněnské konzervatoři. Vzpomínala jsem na hodiny s paní profesorkou Kuglerovou, která mi tak velkoryse odpouštěla, že jsem na klavír za celý týden ani nesáhla. A docela přesně si vybavuju i noční můru k závěrečným zkouškám: světlounce zelený velký sešit plný not, na kterém stála velká bílá písmena ETUDY PÁLENÍČEK. Kdeže loňské sněhy jsou…

Ale jak si tak můžete v hlavě posouvat film vzpomínek úplně libovolně, bez ohledu na chronologii, uvědomila jsem si, že mnohem později, v roce 2011 jsem si tuhle vzpomínku obnovila při setkání se synem Josefa Páleníčka. Violoncellista Jan Páleníček byl tehdy spolu se svojí půvabnou ženou, klavíristkou Jitkou Čechovou mým hostem v rozhlasovém pořadu Nezatloukat aneb My dva a čas…

Už nevím, jak mi sólisté slavného Smetanova tria odpověděli na dotaz, kdo z nich častěji vaří a co se u nich doma při obědě poslouchá. Ostatně, pohoda u prostřeného stolu bývá často korunována hudbou. Jenže klasiku v té nejodlehčenější formě obhájím u nás maximálně tak na Vánoce.

Každopádně jsem došla k závěru, že s klasickou hudbou v naší domácnosti musím něco udělat. Můj muž kdysi hrál na trubku a já mám pár cédéček s krásnými koncerty, ale musím začít pozvolna, jemně, nenápadně, aby se moc nevylekal. Nejspíš začnu stylově a pro začátek pustím k těm vydařeným španělákům s rýží Slavíky z Madridu. No co, Waldemar Matuška je přece docela důstojný most vzpomínek, vedoucí ke klasice, nemám pravdu?

Hezké vztahy i vzpomínky v běhu času vám přeje

Hodnocení:
(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Poslouchám hudbu poměrně často a podle situace si vybírám. K nějaké pracovní činnosti mohu mít třeba folk nebo country, k šansonům nebo ke klasice, kterou mám nejraději, potřebuji mít klid - pro plné soustředění. A ta sklenička vína nebo dobrá káva může také občas být.
Zuzana Pivcová
Nemám často příležitost být mezi posluchači koncertu vážné hudby, zatímco poslech z rádia nebo jiných médií je mi dopřán podle toho, jak si to sama zařídím. A vážná hudba - symfonická, varhanní a další, je mi nade vše.
Hana Nováková
Hanko, mám ráda vážnou hudbu, ale musím na ní mít klid, někdy sklenku vína, jindy kávu. Sedím na zahradě a poslouchám Čajkovského klavírní koncert B moll a krásně se mi srovnají myšlenky, které poslední dobou nějak zmateně pobíhají. Když vařím, tak je to spíš Gott, Neckář, Nedvědi. Ale někdy bych nedala ani tón, jsem ráda, že je úplný klid. Zkrátka každý to má jinak a každý si to užívá po svém, hezké dny...
Marie Doušová
Ráda si někdy poslechnu vážnou hudbu,nebo operu. Většinou hodně pozdě večer, kde nikoho neobtěžuji a užívám si krásné tóny klasických umělců.
ivana kosťunová
Klasika opravdu ustupuje čím dál více komerci, a je to škoda.
Dana Puchalská
Paní Hano. Já si pro vaření taky ráda pouštím hudbu. Nedávno jsem si pustila při přípravě řízků Radeckého marš v podání Andrea Riu. A hned mi to šlo líp od ruky.