Jak se vyrovnat se ztrátou partnera
Ilustrační foto: ingimage.com

Jak se vyrovnat se ztrátou partnera

5. 10. 2019

V naší společnosti je poměrně vysoký počet vdov, žen, které přežily své manžely. Některé se staly vdovami teprve nedávno, jiné jsou jimi už řadu let, ale jsou i takové, kterým se po ztrátě manžela podařilo najít vztah nový. To se samozřejmě týká naopak i mužů.

Ztráta partnera je situace, na niž se někdy pozvolna, i když nedobrovolně, připravujeme. A to tehdy, pokud jde o jeho nemoc, kterou začneme čím dál více vnímat jako neléčitelnou. Jsou však i odchody nečekané, náhlé, na něž nejsme v tu chvíli připraveni vůbec. To jsou úmrtí na infarkt, mrtvici, srdeční selhání, dopravní a jiné nehody, výjimečně i v důsledku násilných trestných činů či sebevražd.

Zvláště v mladším věku, kdy smrt není zcela běžná, představuje náhlá ztráta partnera obrovský životní zlom. Dá se říct, že v první chvíli člověk přežije snad jen z vrozeného pudu sebezáchovy. Každý si svou osobní tragédii musí prožít sám a osvědčený návod, jak se k ní postavit, neexistuje. Po prvotním šoku a popření vzniklé skutečnosti (to nemůže být pravda) často přichází hněv (proč zrovna já?), strach z neznámého (co teď bude?) a deprese (nic nemá smysl). Některé náhle ovdovělé ženy se snaží chovat tak, jako že vše zvládají jako dosud. Jiné mají potřebu neustále mluvit o svém nebožtíkovi. Další se zavalují prací, aby unikly trýznivým myšlenkám. Ale nejrozumnější je asi, dát všemu čas.

Jeden výrok říká: "Vše má svůj důvod a smysl, vše má svůj čas a řešení".  Zatímco první polovina výroku v mnohých vyvolá pochyby a nesouhlas, druhé polovině dá určitě většina za pravdu.

Jedno je nám jasné - minulost už nevrátíme. Tady nemáme na vybranou. Musíme tedy zvládnout to, co přišlo, tu nečekanou velkou vlnu. Ale jak? Každý nejspíš intuitivně vycítí, co mu ulevuje, a jistě nechce jít vědomě proti sobě. Kdo chce trávit prvotní čas o samotě, ať se nenutí do společnosti. Hodně pomáhají procházky, které sice vedou k přemýšlení, zároveň však i uklidňují proti stresu. Nemá smysl zadržovat vnější slzy, když naším nitrem lomcuje pláč. Je dobré přijmout pomocnou ruku druhých, pokud si s něčím nevíme rady.

A hlavně je třeba naslouchat svému srdci. Ono samo nám jednoho dne, až trochu odezní smutek i hněv nad nespravedlností osudu, napoví, že je připraveno přijmout další život. A to je obrat k novému začátku, i když cítit a pochopit všechny emoce není zdaleko u všech stejné. Někdo si sám neporadí a pomohou mu různá společenství, církev, psychologové či další poradci, někomu prospěje změna bydliště či zaměstnání, případně poznání nových lidí. Důležité je však vždy vědět, že život jde dál a s ním i my. Nezříkejme se možnosti řídit si sami svou další životní kapitolu. A jestli se vám to dosud nepovedlo, věřte, že dříve či později se to povede, pokud to budete sami chtít. Pamatujte, že rozhodující je, co cítíte vy, bez ohledu na to, že se to třeba někomu z vašich blízkých či známých nemusí zamlouvat.

A my se vás čtenářů ptáme:  Jaké prostředky pomohly vám zotavit se ze ztráty partnera? Váhali jste nebo jste dokonce cítili vinu za to, že jste nalezli nové štěstí? Jak jste ho potkali? Nutili jste se do něčeho, co se vám neosvědčilo? Pomohla vám prostá lidská sounáležitost? Podělte se s námi o své příběhy, aby se z nich případně mohli poučit i jiní.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5.1 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Žena mi zemřela po sedmi letech šťastného manželství, v r.1979, ale nevyrovnal jsem se s tím nikdy. Asi proto, že jsem již nikdy podobnou osobnost nenašel.
Jarmila Komberec Jakubcová
úmrtí prvního manžela byl obrovský nečekaný šok. Odešel po 40 letech manželství. Druhý manžel mi odešel po necelém půl roku od svatby. Snažím e zapomenout v své práci, hodně jsem letos cestovala buď sama nebo s kamarádkou. Oporou je mi moje rodina - syn se svou báječnou ženou a vnoučátky.
Eva Mužíková
Já si myslím, že ztrátou partnera není jen jeho úmrtí. Ztráta partnera je i rozvod. Netvrdím, že mám pravdu, ale pro mne bylo odchod manžela, za o 12 let mladší ženou, nežli jsem já, velmi bolestivý. Kdyby zemřel, nebyl by, ale takto odešel a pro mne už stejně jako by nebyl. Ale čas vše srovnal, dnes jsme všichni dobří přátelé. Na svatbě syna byla i jeho nová manželka. Tak to má být, žádná zášť, žádná zloba. Život je tak krátký.
Soňa Prachfeldová
Člověk žije dál, já jsem snad rok háčkovala doma po nocích dečky, jezdila dálky s autem, soustředění na vzorečky a řízení auta mi pomáhalo dát myšlenky jinam, barák, zahrada, psi, práce, to vše musí fungovat dál. Život pokračuje, ta mezera se už nezaplní, rána je zahojená, ale je citlivá a jinak to uz nebude.
Jarmila Svěrkotová
Vrátila jsem se do 5 dní do práce.Smrt manžela byl šok,o kterém jsem nemohla ani mluvit-až časem.Prošla jsem snad všemi emocemi,než se mi trošku ulevilo.Zvládla jsem toto těžké období po svém,jako asi každý člověk,který se musí s nějakou osobní ztrátou smířit...
Jana Šenbergerová
Mně paradoxně pomohl infarkt, který mě postihl den po úmrtí manžela. Skončila jsem na 14 dnů v nemocnici. Zřejmě jsem dostávala nějaké prášky, které měly uklidňující účinky, protože jsem to období docela zvládla. Podržela mě rodina a přátelé. Moc mi pomohl následný pobyt v lázních. Byla jsem na tom líp hlavně proto, že manžel byl dlouhodobě velmi nemocný, a pro oba byl jeho odchod vlastně úlevou. Už jsem o tom psala. https://www.i60.cz/clanek/detail/14615/soutez-moje-poprve
Jana Gondášová
Jsem vdova devět let, dva a půl roku jsem nějak nevěděl, jak dál , po dvaačtyřiceti lety to žádná hitparáda nebyla. Dneska už žiju svůj život, ale sama, bral bych kamaráda, ale nejsou, chybí mi ten mužský pohled na svět, ale to je života k němu patří i smrt.
Věra Halátová
Nedělejte z toho až takovou tragédii. Lidé se rodí a lidé umírají. "Jaké prostředky mi pomohly...."? "Nové štěstí"? "Lidská sounáležitost"? Jděte do háje. To je jak z časopisů pro paní a dívky z 19. století. Můj manžel zemřel, když mně bylo 43, starší syn měl 15 a mladší 7. Měli jsme nedostavěný dům, půjčku na něj. "Nové štěstí"? To jako že bych si našla někoho, kdo by "kultivoval" moje syny a (možná) mi přispíval na bydlení? Lidská sounáležitost? To je "co"? Že by mi někdo přispěl na splácení úvěru na domě, že by mi někdo ... cokoliv? Nevěřte na duchy! Všechno jsem zvládla sama. Prostě práce, práce a zase práce.
Marie Ženatová
Vdovou jsem se stala v 56 letech a velkým štěstím pro mne bylo, že prvních šest let u u mne začal bydlet ženatý syn s manželkou a narodily se zde jejich 2 děti. Ovšem nejvíce mi pomohla moje práce, při které jsem byla v neustálém styku s mnoha novými lidmi, také práce na počítači a zahradě - až už jsem měla někdy pocit, že se zavaluji prací až moc. Dnes už mám tempo daleko, daleko pomalejší a každý večer pokorně děkuji za trochu optimisticky i snad pohodově zvládnutý den...
Danka Rotyková
Je to vždy těžké. Byla jsem vždycky hodně samostatná, to byla určitě výhoda, ale i tak jsem velmi dlouho cítila bezútěšnost, něco, co mne táhne ke dnu. Cítila jsem to tak i přesto, že jsem měla oporu ve svém synovi. K překlenutí toho nejhoršího mi pomohlo, že jsem po 4 dnech začala pracovat naplno. Kdybych v tu dobu bydlela sama a nechodila do zaměstnání mezi mé milé kolegyně, určitě bych to tak dobře nezvládla.
Jitka Caklová
Hodně záleží na míře závislosti na partnerovi, či partnerce už za života, tedy v době společného soužití.
Marie Doušová
Né jen odchod parnera člověka vykolejí,ale odchod dítěte,kamarádky ,sestry........Každý to snáší jinak ,někdo se z toho vybrečí, jiný vypíše,jiný to zvládá velice dobře a reálně. Nikdy to ovšem není lehké......To je život.....
Dana Puchalská
Na vyrovnání se se ztrátou partnera není univerzální recept. Každý člověk je jiný a proto se tento problém nedá shrnout do jednoho článku.
Božena Vostalová
No, tak nějak.
Hana Rypáčková
Jak se vyrovnat se ztrátou partnera? Těžko.
olga skopanova
Článek mi přijde trochu jako knížecí rady.