Proč mám kocoura v paneláku
FOTO: autorka

Proč mám kocoura v paneláku

31. 1. 2020

Dlouhá léta jsme žili v romantickém domku blízko řeky v Braníku. Vystřídalo se u nás několik kocourů. Běhali samozřejmě svobodně venku. Okolo samé domky se zahrádkami, nad námi lesík, eldorádo.

Po 30 letech ale přišla nutnost se domku vzdát a přesunout se do paneláku. Jednání se vlekla roky a já jsem doufala, že se další dlouhé roky protáhnou.

V mezidobí jsem získala od sousedky mourovaté koťátko s růžovým čumáčkem. Sama jsem si kotě vybrala – chtěla  jsem co nejméně dravého kotíka, jako byl třeba v Ladově Mikešovi Nácíček, prostě největšího „poseru“ z vrhu. To aby se mi nezaběhl jako jeho předchůdce. Kocourka mi přinesli, lehl si způsobně na židli s packami složenými pod bradou a koukal, co se bude dít. Večer se stočil do klubíčka na peřině u mé ruky a předl, až jsme usnuli. Časem podnikal výpravy na zahrádku a na půdu, pak okolo domu, učil se lézt na stromy. Jednou se přiřítil s jekotem do předsíně, za ním banda branických kocourů rváčů, Mourek s natrženým krvácejícím uchem. Léčili jsme heřmánkem, ale ucho již nesrostlo.

Jednání ohledně domku nabrala po dvou letech nečekaně na rychlosti. Jednoho dne se ukázal nový nabyvatel a sdělil mi jízlivě, že „naše idylka skončila“. Sbalili jsme saky paky a stěhovali se. Ale kocoura jsem nechtěla zavřít do bytu bez možnosti chození ven, proto jsem se dohodla s jeho bývalou majitelkou, že si ho vezme zpět ke svým zvířatům.
A tak se rozběhla dvouměsíční e-mailová konverzace. Já s dotazem: Jak se daří Mourkovi? Odpověď: Bojí se ostatních koček, celé dny mňouká před svým bývalým domovem, je zubožený, nešťastný, hubený. Bylo to k nevydržení.

Po dvou měsících někdo zvoní. Otevřu, a za dveřmi bývalí sousedi s naštvaným kocourem v náručí: „Na, vezmi si ho, on si v paneláku zvykne“. A zvykl si. Nejdříve odvracel hlavu, vůbec se mnou nechtěl mluvit, ale nakonec sebou hodil na gauč s takovou úlevou…
Přestěhovali jsme se tedy s kamarádem Mourkem z Braníka na Žižkov oba, je tomu už deset let. Kocour chodí ven na lodžii, pozoruje ptáky, běhá po bytě a hraje si, nahřívá se na žebrech topení a uvítá každou návštěvu. Večer se mi smotá do klubka na peřině u ruky a přede, až oba usneme...a možná se nám zdá o starých dobrých časech.

Hodnocení:
(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Irena Mertová
Taky zdravíme :-)
Vlasta Ladýřová
Moc pěkné! Tebe i Mourka zdravím.
Jaroslava Handlová
Zdravím Vás oba a přeji vzájemně šťastné chvilky s Mourkem, mňau :-)
Irena Mertová
:-) :-) :-)
Soňa Prachfeldová
Irčo lidí jsou různí a výjimky u nich asi platí více než u zvířat. Ta se nepřetvařují.
Irena Mertová
Děkuji i za kocoura... :-) . Ale Soňo, poznala jsem v životě i takové lidi, kteří měli rádi zvířátka a jinak za moc nestáli, bohužel..
Soňa Prachfeldová
Pořád říkám, kdo má rád zvířátka, je dobrý člověk se srdcem na dlani. A oni to vycítí a ví. Kočka či pes, jsou šťastní hlavně proto, že jsou se svým člověkem, pak je jim jedno, kde jsou.
Elena Valeriánová
Napsáno s laskavou něhou. Moc pěkné.
Lenka Kočandrlová
Kočky jsou krásní tvorové.Za posledních 25 let jsme jich měli 5.Některé byly jen domácí,ven nemohly,jen na terasu.Ale i tam klidně chytly ptáky....Nyní máme kočku,rozmazlenou,mlsnou,panovačnou, a k tomu ještě "venkovních" několik.Pohled na kočky,jak se povalují před domem na sluníčku,hrají si,honí se a nebo si vyhrožují,je nadevše.
Naděžda Špásová
Ireno, konec dobrý, všechno dobré. My sice máme pejsky, ale kočky jsou také moje velká láska. Mourek má určitě moc hodnou paničku. (◕ᴗ◕✿)
Zdenka Hillová
Hezký příběh ať se Vám i kočičce daří :)
Marie Seitlová
Mourek je krásný a je vám spolu dobře. Pěkný článek.
Irena Mertová
Děkujeme s Mourkem všem :-).
Jarmila Komberec Jakubcová
Krásný kocourek, měla jsem skoro stejnou kočičku - Vločičku, Také žila clý život v paneláku jen o víkendech jezdila na chatu kde lovila myši - byla to šelmička co chytla i 10 myší.
Věra Ježková
Irčo, napsala jsi to moc hezky. Ať se vám oběma daří. :-)
Alena Tollarová
Má hezký kukuč, představuju si, jak přede. Kdybych mohla, taky by nám doma nějaký ten mourek předl. Mějte se hezky :)
Zuzana Pivcová
Moc hezké, to je pro mě jako balzám. Každý pozná, jak se jeho kočce vede, jestli je v bytě nešťastná a chce pustit ven, nebo tam sdílí pohodu se svým pánem či paničkou. Podle toho by se pak měl každý rozhodnout. My jsme ten podzim po povodních vzaly zcela zuboženého staršího kocoura od popelnic v sídlišti do bytu. Vůbec se nebránil, byl tam šťastný a i přes svůj nedobrý zdravotní stav žil spokojeně ještě tři roky.
Dana Puchalská
Moc hezký článek. Posílám pozdrav Mourkovi.
Libuše Křapová
To je krásné povídání :-) Ireno, doufám, že jste si ho dala jako soutěžní příspěvěek?
Jitka Hašková
Hezký příběh. I kočky mohou být věrné. To je dobře, že jsi ho vzala k sobě zpátky.
Eva Mužíková
Ireno, takové příběhy mám mooooc ráda. Mourku, srdíčko Tě táhlo domů a dočkal jsi se.
Anna Potůčková
Krásný článek, kocourek je určitě rád, že je s Tebou a vůbec mu nevadí, že je to na jiném místě. Pro něj jsi nejdůležitější Ty a ne nějaká zahrada apod. Zahrada mu lásku nedá...….