Pár přátel stačí mít
Z archívu autorky článku

Pár přátel stačí mít

2. 2. 2020

Je začátek roku a na mne, na Lukyho a Maggie čekají nová dobrodružství. Jedním z nich byla cesta na ten náš hrad pod horami Krušnými. Přiznám se, protože jsem tam byla nedávno, šlapat ten kopec se mi znovu moc nechtělo.

Ale přesto jakoby mne tam cosi přitahovalo... A být s kamarádem je přece také fajn, ať je to kdekoli.

A ukázalo se, že to byla ta správná volba ve správný okamžik. Mlha, která nás doprovázela cestou nahoru, naznačovala, že to je ta pravá atmosféra nevšedního dne. Jakoby byla bránou mezi historií a současností. Edward Kelly nás už očekával. Jen mi neprozradil, cože to má v knize za tajné recepty lektvarů dlouhověkosti... A tak se musím spokojit s přibývajícími léty a zapojit se do toho čarovného bytí, jakým je život sám. A že nás život s Lukym baví, o tom není pochyb. Maggie šťastná, že může být s námi u toho. Ostatně vždyť je má rodina.

Náš tajemný strom na nás z vršku vzhlížel a my věděli, že dotek jeho kmene k naší pouti patří. Vždyť kdo jiný, než právě stromy nám dodají energii nejen v časech, kdy nám dochází...

Luky poseděl na lavičce, rázem jsem z něj bezhlavého rytíře udělala. Mezitím Maggie jakoby nám chtěla říci, že pánem hradu je ona, se vyšplhala pod hradby hradu.

Když odcházeli jsme plni energie a štěstí, že jsme byli u toho, jakoby Edward Kelly nám byl v patách... Byť ve skutečnosti za námi cupitala jen Maggie.

Od babího léta mám další novou "rodinu", povím vám. Jsou to "sestry v akci". A to doslova. Vydaly jsme se společně na párty Vodafonu a bylo to fajn. Neváhala jsem ani já "babča" v letech a cestovala s nimi. Šéfka Naďa mi umožnila nocleh po akci na tom svém "hradě". Ani jsem ho nemusela dobývat, dveře tam pro mne byly otevřené. A tento "mejdan" mi umožnila chůvička Maggie Vlasta, u které zas přespala ta má čtyřnohá parťačka. V čase, kdy normálně přijíždím z práce, prý sice na mě čekala u dveří, ale pak v pohodě usnula i ona, protože u Vlasty je v bezpečí a spokojená. A já od Vlasty o víkend dostala horkou domácí polévku, která mě zahřála i na duši, nejen v bříšku.

Zapojme se do té magie jménem život. Nestůjme bokem, nebuďme jen pozorovateli. Radujme se, hrajme si. Právě proto, že nemáme lektvar dlouhověkosti, mnozí z nás nemáme už ani rodinu, žijme naplno, dokud nám to je dopřáno. A to i přesto, že nám mnohdy život nadělí, co si nepřejeme.

Eva, Luky & Megí

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.