Musíme si pomáhat aneb Jak jsem bojoval s rakovinou
FOTO Proton Therapy Center

Musíme si pomáhat aneb Jak jsem bojoval s rakovinou

11. 2. 2020

Přemýšlím o nějakých výstižných slovech do úvodu článku, jehož téma je sice vážné, ovšem nikoliv zoufalé. Naopak. Rád bych se podělil o svůj dnešní optimismus.

Dne 4.2. byl Světový den rakoviny a tak jsem trochu zalistoval ve vzpomínkách i v ůzných časopisech. Na našem milém portálu i60.cz jsem našel článek „Desatero pacienta s nevyléčitelnou nemocí“. Samotný název zrovna optimisticky nevyznívá, článek ale obsahuje velmi užitečná doporučení k vážné situaci, v níž se mnozí z nás nebo našich přátel mohou ocitnout. V závěru je podstatné – s těmito pár větami se dnes ztotožňuji: „Neztrácejte naději a víru ve zlepšení. Každý člověk je jiný a také nemoc může probíhat různě. I když vám tělo vypoví službu a lékaři již nedávají moc naděje, vždycky existuje alespoň malá možnost, že se vše obrátí k lepšímu. Navíc, každý máme něco nebo někoho, pro co stojí za to bojovat a žít.“

Když se šťastné zítřky stanou nešťastnými dnešky, sní se o šťastných pozítřcích.
Jiří Žáček

Článkem jsem se inspiroval. Pokusím se o jiné „desatero“, kterým bych rád na vlastním příběhu rozvinul myšlenku formulovanou nadpisem tohoto článku. Nejprve se vám ovšem musím svěřit s tím, jak to všechno začalo.

Po mnoho let jsem navštěvoval v nemocnici urologii se stálými problémy s prostatou. Neměl jsem stálého ošetřujícího lékaře, ti se v ambulanci střídali, ale moji kartu se záznamy měli k dispozici všichni. Až konečně jednoho z nich napadlo nechat mě vyšetřit na rakovinu. Načež jsem si vyslechl: „Máte rakovinu prostaty a lymfatických uzlin a na ozařování je již pozdě.“ Takže šok. Chemoterapie se v tomto případě nepoužívá a operace nádoru je v mém případě vyloučena kvůli jiným zdravotním problémům. Řekli mi, že jediné, co pro mne mohou udělat, je aplikování injekcí na potlačování testosteronu jednou za tři měsíce. Na moji otázku, kolik života mi zbývá, jsem odpověď nezískal. No vždyť jsem stejně důchodce, tak mi to asi mělo být jedno… Jenže jedno mi to nebylo.

Kterak jsem se stébla chytal
Rovnou z nemocnice jsem zamířil na předem domluvenou schůzku se dvěma virtuálními kamarádkami z i60 - sestrami Marcelou a Zuzanou. A jak jsem toho byl plný, všechno, co jsem právě popsal, jsem jim vylíčil. A dobře jsem udělal. Reakce Marcely i Zuzany byla úžasná. Jedna přes druhou ze sebe chrlila slova povzbuzení. Hlavně o pozitivním myšlení v duchu českého přísloví „Naděje umírá poslední“.

Podle odkazu „Naděje“ ve Wikipedii, kde je citována řada světových kapacit, byla naděje prokázána jako důležitá část procesu uzdravení - pomáhá pacientům účinněji zdolávat jejich onemocněním. To mohu i z osobní zkušenosti potvrdit. Podle expertů mají pacienti, kteří si udržují vysokou úroveň naděje, lepší prognózu v případě život ohrožujících onemocnění i vyšší kvalitu života. Naopak pocit beznaděje během léčby vedl podle nich v mnoha případech k nepříznivým zdravotním dopadům (např. deprese a úzkost provázející proces léčení).

Nejvíce dáš tomu, komu dáš naději.
Otto František Babler

Síla myšlení je velká, jak pozitivního, tak negativního. Nemoc znamená: nemám moc. Místo doktora můžete zajít do obchodu a koupit si třeba dobrou knihu, která vás naučí, jak se udržet zdraví a v kondici. Anebo jak bojovat s nemocí. Objevte, co všechno můžete udělat, abyste se na sebe, druhé i vše kolem vás dívali jinak, pozitivněji. Mohu doporučit třeba knihu „Síla pozitivního myšlení“ od Elke Nürnbergera.

Obecně můžu říct, že povzbuzující četba hodně pomáhá. Mám velmi rád knihu Betty MacDonaldové „Co život dal a vzal“, její vyprávění z vlastního života je upřímné a bezprostřední. Za zmínku stojí zejména díl "Morová rána" o jejím pobytu v sanatoriu pro nemocné s tuberkulózou. Nikdy ji neopouští víra v dobrý konec. Je to snad má nejmilejší kniha a četl jsem ji několikrát – vždy, když mi bylo úzko. Stále je k dostání v antikvariátech.

Četba dobré knihy je ustavičný dialog, při kterém nás kniha oslovuje a naše duše odpovídá.
André Maurois

Mám také řadu knížek s humorem slovním i kresleným. Dost často si v nich listuji, zejména těch s medicínským humorem, a pořád mě to baví a pomáhá získat nadhled.

Pokud jde o odbornou literaturu o rakovině, tak tady je tomu u mě naopak. Nakoupil jsem si pár knih, jenže se musím s něčím přiznat. Najednou jsem k nim dostal nepřekonatelný odpor již při pouhém listování a žádnou jsem nepřečetl.

Ale na druhou stranu jsem hledal informace o moderních terapiích na internetu, a to mohu doporučit. V mém případě to byl můj syn, který objevil protonovou léčbu v Praze, o které mi moji ošetřující lékaři na urologii, kde jsem se s prostatou léčil-neléčil, nic neřekli. Nevím, proč. Když jsem k nim totiž přišel po skončené terapií v Praze na injekci, tak bylo zřejmé, že ji znají.

 DSC00366.jpg

Přišel jsem, viděl jsem a budu vyprávět
Když jsem poprvé do Proton centra vstoupil, vyvalil jsem oči jako Spejbl. Překrásnému interiéru vstupní haly vévodí strom, který působí velmi optimisticky. Já jsem si jej nazval „Strom života“. Za ním je vidět veliké akvárium a na všech stěnách jsou krásné obrazy. Všude je dokonalá čistota, uklízečky vytírají podlahy vlastně nepřetržitě.

Protonové centrum v Praze léčí onkologická onemocnění a poskytuje kompletní diagnostickou péči. Léčba je hrazena zdravotními pojišťovnami a má na ni nárok každý občan České republiky. Léčba spočívá v ozařování paprskem protonových částic, přesně cíleným na ložisko nádoru Je tak maximálně efektivní a představuje menší riziko vedlejších nežádoucích účinků než jiné metody radioterapie. V případě rakoviny prostaty se jedná oproti operaci o nejšetrnější způsob léčby s minimálním rizikem komplikací.

Na terapii se jezdí ze vstupní haly výtahem, kde je k dispozici další recepce. Protože se jedná o ambulantní léčbu, pro pacienty, kteří potřebují ubytování v Praze, mají připraven seznam kontaktů na vhodné penziony či hotely. Ty jsou buď v dosahu pěší chůze anebo nabízejí dovoz i odvoz na procedury. Samozřejmostí je také objednání dopravy individuálně přímo z recepce Proton centra.

Jako velmi důležité bych rád vyzvedl chování veškerého personálu. Mé léčení trvalo pět týdnů a za celou dobu jsem se nesetkal s neochotou. Zejména u lékařů je to obrovský rozdíl oproti mým dosavadním zkušenostem z nemocnice. Vždy s úsměvem - to vydatně živí pacientovu naději v toto léčení.

Není mocnějšího léku než naděje. Nejnepatrnější známka pochyby ve tváři či v hlase lékařově může stát pacienta život.
Axel Munthe

Když jsem se po ukončení léčby rozloučil, napadla mne jedna věc, kterou jsem už zmínil. Totiž, že mezi čtenáři i60.cz mohou existovat další nemocní, kteří se dosud o této terapii od svých lékařů nedozvěděli. Těm bych rád svým článkem pomohl. Teď už jen doufám, že jsem nikoho nezklamal.

Když je člověk senilní: Má jen samé klady - nekrade a nesmilní, už jen dává rady.
Jiří Žáček + Libor Farský

 budova bok-malý.jpg

Hodnocení:
(4.8 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Liborku, přeji Ti, aby Tvé zdraví a Tvůj optimismus vydržely ještě opravdu mnoho let. Vzpomínám, že mi kdysi jako dítěti napsala babička do památníku to známé rčení: Veselá mysl - půl zdraví... Tehdy jsem nějak nechápala, proč? Od té doby už dlouho vím, že i ta mysl ke zdraví hodně pomáhá. A o prázdninách na "jihu" určitě na shledanou!
Helena Votíková
Libore, dík za článek. Máš pravdu, že přístup veškerého personálu je úžasný. Sama jsem vyzkoušela, konzultovala jsem tam svůj problém s lékařkou ORL.
Jindra Hubačová
Myslim , že se nejedná o neznámý druh léčby , nelze ji však využívat na všechny typy těchto onemocnění, pouze u některých má význam ji použít.
Libor Farský
Maruško ♥
Marie Měchurová
Libore, máme hodně společného, nejvíc nás ale asi spojuje optimismus a víra v lepší časy. Vždy jsem byla tzv. "slzavé údolí" a pláčem jsem řešila hodně svých problému a někdy jsem ho i zneužívala. Za celou dobu, kdy jsem se dověděla, že mám rakovinu vaječníků a metastáze v lymfatickém systému mi neukápla ani slza. Celé moje okolí se ztrácelo před očima - manžel, děti, kamarádi a já jsem hýřila optimismem. Věřila jsem, že to dopadne dobře a věřím tomu stále. Přeji všem nemocným a vyléčeným jen tu nejlepší prognózu. Vždyť na světě je tak krásně !!
Eva Mužíková
Libore i za mne velký dík. Bertice
Marie Seitlová
Libore, přeji ti již jen dny prožité ve zdraví. Tvůj článek je moc pěkný a povzbudivý pro lidi se stejnými problémy. Můj bratranec se také vyléčil protonovou léčbou v Praze. Článek mi připomíná jeho popisování léčby. A léčbu mu nabídli ve fakultnínNemocnici v Olomouci. Žádné známosti neměl, zatelefonoval tam, objednal se a během krátké doby se k nim dostal.
Jan Zelenka
Libore, napsal jsi to docela hezky a optimisticky. Ty ses ale nechytil stébla, ale přímo pořádného kmene. Měl jsi tu vůli něco se sebou dělat. To je to hlavní. Moje žena měla tu smůlu, že jí vadilo úplně vše. Po chemoterapii zkolabovala a do protonového centra jít nemohla, přestože tam má dcera dobrý kontakt. Charakter její rakoviny to vylučoval. Já mám tu "kliku", že v našem rodě se umírá zásadně na srdce. A hlavně v noci, takže si s tím vrásky nedělám. Libore, buď fit ještě dlouhá léta. To ti ze srdce přeji.
Libor Farský
Vážení přátelé, moc vám děkuji za slova podpory. Nicméně psal jsem to hlavně proto, abych upozornil na protonovou léčbu, pokud by se s ní někdo chtěl blíže seznámit. Snad se mi to podařilo, již dnes je počet zobrazení článku vysokánský! Ještě musím dodat, že náklady na tuto léčbu jsou sice vysoké, ale zdravotní pojišťovny je hradí beze zbytku. Podrobnosti o tom poskytne Proton centrum.
Alena Várošová
Libore přeji jen a jen zdraví .
Marie Bartošová
Samotný tenhle článek je povzbuzující! Libore, hlasitě tleskám.
Naděžda Špásová
Liborku, hezky jsi to napsal. Já to mám za sebou už přes deset let a doufám, že to potřebovat nebudu. Držím ti palce a přeji zdraví, zdraví, zdraví. (✷‿✷)
Anna Potůčková
Libore máš můj velký obdiv, článek určitě dá naději mnoha dalším takto nemocným lidem. O této léčbě také vím, ale dostat se na ni asi nebude tak jednoduché …..
Danuše Onderková
Liborku, jsi dobrý, obdivuji tě a držím pěsti a hodně zdraví....
Irena Mertová
Libore, přeji vám mnoho let ve zdraví !
Ilona Kolářová
Borku, moc Tě obdivuji, jak ses s tak zákeřnou nemocí dokázal poprat. Není to samozřejmost. Pokaždé, dkyž slyší o rakovině prostaty, okamžitě se mi vybaví můj kamarád, sportovec, který vedl běžeckou extraligu a byl z nás všech nejlepší. Chodil na pravidelné preventivní prohlídky, pracoval jako strojvedoucí, a stěžoval si na bolesti zad. Doktoři si, bohužel, mysleli, že simuluje. Dopadlo to tak, že umřel na rakovinu prostaty a my všichni jsme z toho byli v šoku. Jsem moc ráda, že jsi všechny ty těžkosti přestál, jsi v pořádku a nezanevřel si na život.
Jitka Caklová
A ještě dodám, že mě velice nepříjemně překvapili dva psychiatři, kteří ve veřejnoprávní televizi zpochybnili psychosomatiku a její účinky.
Libuše Křapová
Také o protonové léčbě vím. Lékaři v nemocnicích o ní ví také, ale z neznámých důvodů o ní mlčí. Mají v hlavě předem nastaveno, co se dá a co se nedá léčit a podle toho se chovají. Liborku, jsi silný chlap
Jitka Caklová
Největší silou, kterou byl člověk obdařen, je síla myšlenky a záleží na tom, kterým směrem, ten který jedinec, svoji myšlenku rozvíjí. Nikdy jsem nebyla vášnivá čtenářka, ani nevyhledávala knihy, které by mě uvedly do pohody, či mi krátily dlouhou chvíli. Vím, že knihy, které mi mají něco dát, si mě najdou samy. Vše se děje tak, jak se dít má a nic není náhoda. Není ani náhoda, proč jsem si právě včera večer v jedné z knih, která si mě našla, přečetla toto, doslovný opis: “ Představte si město. Ne velké, ale dokonalé. Doprava funguje výborně. Je tu spousta zeleně a krásných zajímavostí. Žít a pracovat v tomto městě je nádherná zkušenost. Když si představujete město tak, jak jsme vám ho popsali, možná si pomyslíte: Tady bych mohl/a šťastně žít už navždy. Zapomněli jsme se však zmínit o jedné maličkosti: Na Dlouhé třídě je hluboký výmol. /// Jestliže bylo vaším úkolem zaměřovat se na pozitivní stránky tohoto města, očekáváme, že kdybyste v tomto městě žili, žili byste tam šťastně už navždy. Avšak většinu lidí neuvedl do života někdo, kdo by vyzdvihoval pozitivní stránky života. Naopak, častěji je uváděl do života někdo, kdo říkal: „Dávej pozor na výmol na Dlouhé třídě!“. Většina lidí je výmolem zdrcena, neboť se orientují na negativní aspekty toho, co je obklopuje. /// Řekněme, že nějaké ženě byla sdělena diagnóza smrtelného onemocnění. Doktor nad ní vynesl rozsudek smrti. A přesto je většina jejího těla – více než 99 procent – právě takovým kouzelným městem, funguje dobře. Všechny dopravní tepny fungují výborně. Jenže kvůli tomu, že doktor zaměřil pozornost na „výmol“, věnuje mu nyní tato žena veškerou svoji pozornost tak dlouho, dokud oproti všemu krásnému, bezvýznamný výmol nakonec nepohltí celé její město.“ /// Jsou lékaři, kteří nepošlou člověka ani na magnetickou rezonanci, protože je drahá, natož na protonovou léčbu. Milý Libore přeji Ti dál hodně, hodně štěstí a přeji ho i všem, pro které je tato léčba prozatím nedostupná ♥♥♥
Zuzana Pivcová
Snad ještě informace, že já jsem o protonové léčbě četla prvně ve vagonu metra, kde to bylo vylepeno jako nabídka mezi různými inzeráty.
Soňa Prachfeldová
Liborku, děkuji za tento skvělý článek, dává naději mnoha lidem, kteří ať zdraví, či nemocní si jej přečtou. Jsi člověk, který prožil hodně těžkého od svého ovdovění, jsi člověk s jemným osobitým humorem, jsi člověk s přehledem i nadhledem, jsi prostě náš !
Eliška Murasová
Libore, skvělý a pro mnohé potěšující článek. Ať se Ti daří a neopouští Tě humor, hodně zdraví!
Zuzana Pivcová
Libor je obdivuhodný a také má dva výborné syny, což v takovéto situaci rozhodně hraje významnou roli. Prozradím, že mladší Tomáš nás z Liborova popudu odvezl koncem léta z chalupy v Týně do Prahy, kde pracuje, i když ráno spěchal a musel si poněkud zajet. Zkrátka všichni dobří chlapi. :-D
Karel Boháček
Dobrý článek. Nechápu však, že zcela ignorovali vyšetření na rakovinu prostaty. Mně ho dělají pokaždé.
Jitka Hašková
To je bezvadný článek. Naděje a chuť žít je nejdůležitější. O protonovém centru vím, ale podle toho, co proběhlo v tisku, je problém se tam dostat, protože je to drahé. Můj bývalý manžel se tam dostal při léčení rakoviny jenom na kontrolní vyšetření, jinak ho léčili klasicky, operací a chemoterapií. Dostal se z toho, podle mě hlavně velkou tou hou po životě a také mu jeden starý lékař dal naději, že se z toho dostane, když bude bojovat.
Elena Valeriánová
Liborku, článek plný naděje. A já při jeho čtení myslím na naši kamarádku. Jestli pak ji někdo z lékařů řekl o této možnosti. Hodně zdraví ať se ti už jen daří.
Dana Puchalská
Moc zajímavý článek. Držím všechny palce a přeji Ti už jen vše dobré a zdraví. A ať Tě humor neopouští. :-) :-)
Alena Tollarová
Připíjím na zdraví!
Věra Ježková
Borku, to je úžasný článek. Přeji ti hodně zdraví a let spokojeného života. ♥♥♥
ivana kosťunová
Libore, tvůj článek a hlavně tvůj bezbřehý optimismus určitě dal naději mnoha lidem zde. Betty Mac Donald je i moje oblíbená autorka. Ještě mi tam chybí závěr ve smyslu : Už zase skáču přes kaluže, ale ono i samotné vyléčení je veliký dar. Přeji ti ještě mnoho dalších let života s humorem, nadějí a ve zdraví.
Mirek Hahn
Smekám Pane.
Olga Štolbová
Ahoj Libore , posílám velký dík za tvůj senzační článek. Zatím se mě to popsané netýká, a prostata určitě vůbec ne, ale člověk nikdy neví… A život je přece o naději, a tu potřebuje každý z nás. ♥ *******
Hana Rypáčková
Libore, jsi skvělý. Po tom všem, co jsi prožil.Věděla jsem o tom. Studovala jsem postgraduál v Č B a vzpomínám na dialog: " Co bude dělat s tak malými dětmi?"" No co, ožení se". Až když jsem se tu setkala s tebou, vím, jak to bylo dál.... " To je hodný pán, že radí ostatním . A chce za to peníze?" Prostě mám Honzíka za krkem a koukal na přístroje,tak jsem mu článek přeříkala. Ano, jít dál, kam až to jde a s optimismem.
Danka Rotyková
Pane Farský, velmi hezky jste popsal tězké období s nemocí. Váš pravdivý příběh je posílením pro ostatní, kteří nemají tolik optimismu a naděje. Přeji hodně sil do dalších dní.