Lumpík je výborný lovec myší, každý den jich pár chytí. Něco zbaští hned venku, ale mnohé nacházíme zakousnuté a naskládané na rohožce pod schody ve sklepě a čeká na pochvalu, až si toho všimneme.
Nevíme, podle čeho si je vybírá a jak je třídí, protože některé nezakousne a nosí si je do sklepa na hraní. Já ale vím, že mu často myška zdrhne a ta se pak ve sklepě zabydlí.
Mockrát jsem se zapojila do jejich hrátek na honěnou a schovávanou ve snaze myš zlikvidovat, ale bohužel, na ně nemám. Nikdy se mi to nepovedlo. Ve sklepě je hodně zákoutí a skrýší pro malé myší stvoření.
Až minulý týden. Šla jsem do sklepa a slyším podezřelé zvuky. Jdu za nimi a ejhle! Nemůžu uvěřit svým očím! Myška sedí u kočičí misky a s rozkoší si hlasitě požírá kočičí granule a Lumpík sedí naproti myšky a sleduje, jak jí chutná! A ani to s ním nehne!
Bohužel jsem neudělala videozáznam, protože jsem myslela, že bych přišla pozdě, kdybych šla do bytu pro foťák. A tak jsem šla vedle do dílny, vzala kladívko, přišla k myšce, dřepla si, udělala jeden ťuk – a bylo vymalováno. Kdo by to byl řekl, že jednou budu lovit myši kladívkem!
No, ale Lumpík, ten byl děsně uražený, dva dny se „se mnou nebavil“, protože jsem mu vzala hračku.
