Abych trefila do správného autobusu, abychom stihli odjezd i příjezd, aby nám vzali kočárek, abychom bez maléru naložili kočárek, aby nám v uličce v zatáčce neujel i s Matysem, jelikož brzdy jsou již chabé. Když jsem vše zvládla na první dobrou, vystoupili jsme v Bílině na náměstí a hurá na zmrzlinu.do cukrárny. Děti v pohodě, já jsem se odměnila dvojkou, neboť jsem přece jela veřejným dopravním prostředem a neřídila. Z cukrárny jsme se vydali na Kyselku, podél řeky, krmení jsme měli s sebou, tak nás kačenky nadšeně doprovázely a vynořila se i mladá nutrie. O lázeňské Kyselce mám v galerii článek z února 2019, proto se nebudu opět rozepisovat o historii a současném smutném stavu bývalých lázní. Jen bych se chtěla zmínit, že Bílinská Kyselka se čerpá z přírodního pramene od roku 1664. Pití této minerální vody zamezuje překyselení žaludku, zlepšuje látkovou výměnu a používá se i k inhalování cest dýchacích.

Moje zastavení bylo u tulipánovníku liliokvětého, byla jsem natěšená, že už pokvete, ale zatím  jsou jen uzavřená poupata. Tento strom je  starý jako vznik Lázní Bílina. S Matýskem a Kristýnkou jsme pokračovali do lesní kavárny zvané Kafáč, kde jsem si spokojeně dala kávu a děti jejich oblíbené hranolky a limo. Pro děti jsou tam i různé prolézačky, tak jsem si spokojeně odpočívala, až když jsem mrkla na hodinky, konec poklidu. ... Autobus nečeká, tak jsme uháněli jak o závod na náměstí a stihli jsme ho na poslední chvíli. A dovezl nás ve zdraví do Světce. 

Doma jsem radostně odevzdala děti rodičům a spokojeně se naložila do vířivky. Na dosah ruky byla další dvojka, však jsem si ji odpracovala a zasloužila. Příští výlet bude vláčkem. Bude další horor, ale my to zvládnem.

Fotogalerie