Když padají hvězdy
Foto: Pixabay.com

Když padají hvězdy

14. 8. 2020

Je známo, že když “padá hvězda”, máte si něco přát. Nejlepší příležitostí je, když vám nad hlavou prolétá roj Perseid, jako konečně i letos. To máte jedinečnou příležitost si připravit svůj seznam přání, sednout si někde pod širokou, černou oblohu plnou hvězd a čekat...

Čekáte a čekáte, hlavu zvrácenou, bolest za krkem...a nic. A pak to najednou přijde ! Proletí oblohou rychle jako kometa, vy se leknete tak, že málem spadnete ze židle a zapomenete, cože jste si to vlastně chtěli přát. 

Ne, že bych tomu tak bezvýhradně věřila, ale co když...A tak jednou před léty, kdy jsem netrpělivě očekávala příchod nějakého toho vnoučka a ono pořád nic, sedla jsem si na zahradu a čekala na Perseidy. Proletěla první, i zaradovala jsem se. Proletěla druhá, třetí a pak i čtvrtá. No, vida, říkám si, tak budou možná čtyři. Začala mi být zima,dlouho už nic neletělo, a tak jsem sbalila židli. Nakonec - čtyři mi přece stačí ! A zatímco jsem se vlekla se židlí,  zvedla jsem mimoděk hlavu a ejhle - ona letí PÁTÁ ! Zcela nečekaně, po dlouhé době, když už se zdálo, že nic nepoletí. 

A pak během let začala přibývat vnoučata jako stupínky - po roce, přesně tak, jak letěly Perseidy za sebou...už jsem dávno zapomněla, že poslední, pátá Perseida, si dala tenkrát na čas a přiletěla, když už jsem s ní nepočítala...a vida ! Nakonec přišla nečekaně i ta má nejmladší vnučka. Perseidy se zkrátka nespletly. 

Pamětliva této skutečnosti, že mám letos opět naději, aby se mi splnila má přání, usedla jsem po dlouhé době ke sledování oblohy a v duchu připraven seznam.  

Nežádala jsem žádného prince, natož zámek, ba ani pytel zlaťáků. Když proletěla první, žádala jsem o zdraví pro všechny v rodině, při druhé jsem přidala žádost, aby mne přestalo bolet koleno, při další, ať přestane otravovat to ucho, co mne začlo pobolívat, pak jsem přidala žádost, ať nepřijdu zase o další zub. A tak jsem zdárně pokračovala, až jsem se dopracovala k žádosti, ať nezblbnu, aspoň ještě nějaký čas. A pak mne napadla hrůzná myšlenka, co když už jsem zblbla a nevím o tom ? A tak jsem radši kvapně sbalila židli a šla spát. Snad si ty Perseidy s mými žádostmi nějak poradí i teď.. :-))

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.