Vzpomínka na Skotsko (7. část -  bitevní pole, architektonické skvosty i zázrak techniky)

Vzpomínka na Skotsko (7. část - bitevní pole, architektonické skvosty i zázrak techniky)

24. 4. 2021

Dopolední program sedmého dne nás zavedl na místa pro Skoty velice významná. Dnes mírumilovně vyhlížející krajina kolem Stirlingu byla ve středověku dějištěm krvavých bitev. Na konci 13. století se zamíchal anglický král Eduard I., řečený „Kladivo na Skoty“, do volby skotského krále. Nakonec si chtěl sousední zemi zcela podmanit. To vyvolalo povstání, do čela kterého se postavil William Wallace, jehož příběh známe z filmu Statečné srdce. V roce 1297 porazil anglickou armádu v bitvě u Stirlingského mostu s početně slabším vojskem složeným z prostých vesničanů. Bohužel již následujícího roku bylo jeho vojsko u Falkirku poraženo, Wallace zajat a rozčtvrcen. Teprve o 17 let později se boj o nezávislost Skotska podařilo dovršit. V červnu 1314 zvítězilo skotské vojsko, vedené pozdějším králem Robertem I. Brucem, nad anglickými voji Eduarda II. v bitvě u Bannockburnu. Na dalších 400 let Skotové získali zpět svoji identitu a hrdost.

  

My jsme navštívili nejdříve Památník bitvy u Bannockburnu. Má zajímavé kruhové uspořádání. Mohyla uprosřed nese nápis se základními daty o bitvě. Nad ní se na vysoké žerdi třepetá blankytná skotská vlajka se svatoondřejským křížem. Opodál stojí jezdecká socha Roberta Bruce. K památníku patří také informační centrum s interaktivní expozicí. To však bylo vzhledem k brzké ranní hodině ještě zavřeno.

Autobus nás urychleně odvážel k další zastávce, jejímž cílem byl nedaleký hrad Stirling, dominující krajině z mohutného skalního útesu. Kdysi býval obávanou pevností. V 15. - 16. století byl renesančně přestavěn a dnes patří k nejkrásnějším architektonickým skvostům země. Dobu největšího rozkvětu zažil za Stuartovců Jakuba IV., V. a VI. Dcera Jakuba V. Marie Stuartovna zde byla v roce 1543 po předčasné smrti svého otce ve věku devíti měsíců korunována a prožila tu první roky svého života.

Když se v 17. století Skotsko a Anglie spojily pod vládou Mariina syna Jakuba, ztratil Stirling význam královského sídla. Sloužil jako vězení i jako kasárna tak dlouho, až bylo jeho vnitřní vybavení zdevastováno.

  

Při naší návštěvě jsme již mohli obdivovat pozoruhodnou práci řemeslníků a restaurátorů, kterým se podařilo zrekonstruovat část hradních interiérů do podoby, jakou měly v době svého vzniku. 

Fascinoval nás zejména unikátní strop Audienčního sálu, známý jako Stirling Heads. Je sestaven z 56 vyřezávaných a pomalovaných dubových rondelů. Ty znázorňují významné panovníky, dvořany i biblické postavy. Zachované originály jsou v různých muzeích. Zdejší strop byl podle nich nově zhotoven.

 

Přesně podle starobylých postupů byly utkány kopie slavných tapisérií znázorňujících hon na jednorožce. Originály dnes vlastní muzeum v New Yorku.

 

Část hradních místností slouží jako muzeum. Velice hezky je zařízena expozice pro dětské návštěvníky.

   

Hodnověrně působí instalace v hradní kuchyni. Figuríny v životní velikosti se tu činí při přípravě královské hostiny.

   

Zahrady na hradbách nás okouzlily spoustou kvetoucích růží.  

 

Pohled z hradeb nabízí úžasnou vyhlídku do okolní krajiny.

 

Z míst plných historie nás autobus odvezl do světa moderní techniky. U Falkirku lodi dříve ztrácely čas při průjezdu soustavou 11 zdymadel, aby překonaly 24metrový rozdíl mezi hladinami průplavů Forth and Clyde Canal a Union Canal. V roce 1999 začala výstavba lodního výtahu a v roce 2002 byla tato výjimečná technická stavba uvedena do provozu.

 

Falkirk Wheel - jediný rotační lodní výtah na světě, funguje na principu Archimédova zákona. Na opačných koncích mohutného ramene rotoru se nachází vany o objemu 302 tun vody. Do van najedou lodi, a pak motor o výkonu 22,5 kW, otočí rameno o 180°. Lodi mohou vyplout z van. Celá akce trvá několik minut a náklady na provoz jsou mizivé.

 

Dnes byla nákladní lodní doprava v oblasti nahrazena většinou jinými prostředky. Falkirk Wheel se stal hlavně turistickou atrakcí. Také my jsme si vyzkoušeli, jaký je to pocit, když je s vámi loď zdvižena do výše, nebo spouštěna dolů.

 

Obohaceni o tento nevšední zážitek jsme se vydali k další zdejší atrakci. Jsou jí Kelpies – největší sochy koňských hlav na světě. Sochař Andy Scott dokončil jejich montáž v roce 2013. Výška hlav je 30 m a každá váží 300 tun. Skládají se z ocelových dílů. Název Kelpies je odvozen od bájné keltské bytosti, která byla podobná koni, ale měla 10x větší sílu. Sochy mají zároveň připomínat koníky, kteří dříve tahali nákladní lodi po zdejších kanálech.

 

Po příjemné procházce kolem vodních kanálů nás v podvečer čekala ještě návštěva Linlithgow Palace.

 

Zřícenina oblíbené rezidence skotských králů připomíná hlavně královnu Marii Stuartovnu. Ona i její otec se zde narodili.

 

    

Pozůstatky vyhořelého paláce působí mohutným dojmem. Do dnešních dob se naštěstí zachovaly úžasné reliéfy mistrů kameníků.

   

  

Obdivuhodnou kamenickou prací je i nádherná renesanční fontána uprostřed nádvoří.  Král Jakub V. ji nechal zhotovit pro svou manželku Marii de Guise. Fontánu zdobí fascinující množství lidských i zvířecích figur, dokládající řemeslnou zručnost dávných tvůrců.

Příjemná byla procházka k břehu blízkého jezera Linlithgow i uličkami městečka se starobylými domy.

Poslední nocleh jsme strávili v hotelu Britannia v Edinburghu.

 

 Poslední den - Edinburgh

Poslední den jsme se v Edinburghu snažili dohnat to, co jsme nestačili v první den zájezdu. Hrad jsme viděli na začátku, takže tentokrát jsme vyrazili po tzv. Královské míli, nejstarší ulici města, směrem k nádherné gotické katedrále sv. Jiljí.

    

Kromě nádherných vitrážových oken, gotického sloupořadí a kleneb nás upoutala socha náboženského reformátora a zakladatele skotské presbyteriánské církve Johna Knoxe. Objevili jsme i náhrobek R. L. Stevensona.

Slavná Bodláková kaple byla bohužel uzavřena, mohli jsme jen v šeru obdivovat úžasnou klenbu před vchodem.

    

Na Princes Street jsme si prohlédli monumentální památník Waltera Scotta a dokoupili suvenýry a dárky pro rodinu.

Klidnou hodinku jsme strávili ve Skotské národní galerii s díly velikánů jako van Dyck, Tiepolo, Rubens, Tizian, El Greco, Moneta, Reaburna a dalších.

Pak už jsme pospíchali ulicemi k našemu autobusu, abychom nezmeškali odjezd na letiště.

Odlétali jsme bohatší o spoustu zážitků a množství fotografií. Jsem ráda, že jsem se o ně mohla s vámi podělit. 

 

Předchozí díly:

https://www.i60.cz/clanek/detail/27587/vzpominka-na-skotsko-1-cast-cesta-a-edinburgh

https://www.i60.cz/clanek/detail/27640/vzpominka-na-skotsko-2-cast-zastaveni-cestou-na-sever

https://www.i60.cz/clanek/detail/27697/vzpominka-na-skotsko-3-cast-orkneje

https://www.i60.cz/clanek/detail/27750/vzpominka-na-skotsko-4-cast-za-hrady-jezerem-a-priserou

https://www.i60.cz/clanek/detail/27818/vzpominka-na-skotsko-5-cast-ostrov-skye

https://www.i60.cz/clanek/detail/27868/vzpominka-na-skotsko-6-cast-oban-inveraray-loch-lomond-glasgow

Zdroje:

SCOTT, A. Skotsko: Desetkrát víc zážitků. Praha: Ikar, 2005.

https://www.mundo.cz/skotsko/dejiny

 

 

 

cestování
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.