Když jsem chodil asi do 4. třídy, tak jsem byl s mladší sestrou a maminkou v parku a maminka se tam začala bavit s jednou paní, která tam byla s holčičkou v kočárku a pak s další, která byla stejně stará jako já.
Ta cizí paní se do mne zakoukala a začala mě neustále chválit, jaká mám krásná hnědá kukadla a k tomu blonďaté vlásky a jak jsem na blonďáka pěkně opálený. Jo – ženy, když jdou za svým cílem, tak toho většinou dosáhnou a nějakým „zázrakem“ ta její holčička, jasně že ideál pro mne z hlediska genetického výběru, tmavovláska, ale hlavně stále se také až nepřirozeně smějící, tak jako já, přestoupila z C do D - do naší třídy. :). Seděli jsme spolu v lavici celé pololetí, pak nás rozsadili, protože jsme si spolu nepřetržitě povídali a podepsalo se to i na mém zhoršeném prospěchu. Ona byla z Jugoslávie, stejně jako její táta, a tak to učitelé zpočátku tolerovali, chtěli aby se co nejdříve naučila jazyk. To ale pod mým vedením za půl roku zvládla a já jsem se směl za odměnu zblízka koukat do těch nádherných tmavých očí a občas ji jen zlehounka zatahat za ten její dlouhý hustý opravdu úplně černý cop. A jednou, když jsem byl k nim pozván na jahodové knedlíky, tak jsem dokonce na malém balkóně jí ty vlasy rozčesával. Tedy určitě to byla jedna z mých prvních platonických lásek. Pak prý odjela zpátky do Jugoslávie, to mi řekla moje maminka, když po dalších prázdninách do školy nenastoupila.
Já se z místa odstěhoval do jiné Prahy a postupně na ni zapomněl. Když jsem si ale koupil nové kolo, tak jsem si udělal výlet do bývalého bydliště a náhodou potkal v té naší čtvrti tu její matku, přibrzdil jsem a povídám, přijela s vámi i Radovana? Ona se zastavila, tak jsem také zastavil a pak se mi snad na chvíli zastavilo i srdce, s pláčem mi řekla, že je Radovana už rok po smrti, že havarovala společně s otcem, a prosila mě, abych k nim šel na oběd, že si spolu na ni zavzpomínáme. Nemohl jsem, třásl jsem se po celém těle, bylo mi hrozně smutno a jen stěží jsem to došlapal domů. Celá léta jsem si na ni vždy vzpomněl se začátkem školního roku, kdy jsem ji já v dětském věku viděl poprvé tak naparáděnou a kdy jsme se vedli ze školy za ruce, i když se nám vrstevníci posmívali, a bylo nám spolu tak krásně, protože jsme byli oba tak upovídaní a stále jsme byli oba plní plánů do života, co budeme dělat.Léta utíkala a já si na ni vzpomněl zase, až když jsem vedl už svého prvního syna do první třídy. Pak jsem měl tolik starostí, že jsem na ni úplně zapomněl.
Jednoho ne se mi udělala vyrážka v obličeji po holení a já v čekárně na kožním koukám zamračeně zpod obočí na druhou stranu a tam seděla ona – Radovana, ve skutečnosti tedy Marie, ale asi taková, jak by vypadala ve 20 letech, vysoká a sebevědomá a všechno přesně v normách pro miss a měla i ten krásný a opravdu černý cop a také se tak krásně na mě usmála. Během první sekundy jsem se do ní „zamiloval“, ač šťastně ženatý, už pětačtyřicetiletý s velmi hezkou a i jinak skvělou ženou a s dvěma dětmi. Šli jsme spolu na šlehačkový pohár a pak jsme spolu randili několik měsíců bez větších důvěrností, jen jsme si povídali a povídali o všem možném. Byl jsem něco mezi jejím nepovedeným milencem a nepravým otcem a oběma nám ta pozice vyhovovala. I na tu Radovanu přišla řeč a ona byla evidentně ráda, že ji pro moje potěšení mohla alespoň takto na chvilku suplovat. Jednoho dne mi ale řekla, že toho raději necháme, že nechce, aby má žena dopadla stejně jako její matka, když ji otec vyměnil za daleko mladší ženu. Slib jsme dodrželi, ale stýskalo se mi jak po ní, tak se i bez mučení přiznávám, po těch závistivých pohledech ostatních mužů, když jsem si ji vedl.
Nikdo nevěděl, že jsme spolu nic intimního neměli, nikdo by nám to stejně nevěřil, dokonce i ty pusy byly jen na tvář při setkání a při loučení. Stále jsem měl pocit výčitek, že ubližuji své bezvadné ženě. A když jsme byli spolu někde na jídle, tak ona nechtěla, abych za ni i něco platil. Říkala, že si to tak přeje Radovana. :)
A tak nevím, byla to nevěra, nebo to bylo jen přátelství? Nebo to byl pozdrav od Radovany? A víte, co znamená to jméno Radovana? Sedněte si – sedíte – tak poslyšte: Radovan (Radan) je mužské křestní jméno slovanského původu a má i ženskou podobu Radovana. Význam jména je obvykle uváděn jako „radostný“, „přinášející radost“.
Tak se také zamyslete, zda Vám někdo, kdo už tady není, nedal někdy to „políbení“ z druhé strany, aby vás nějak potěšil a dal Vám znamení, že není třeba se smrti bát.
A k tomu nočnímu přemýšlení jsem pro Vás (a Radovanu) vybral tři hodiny té nejkrásnější hudby, tak dobru noc:
