Políbení z druhé strany od usměvavého anděla
Ilustrační foto: pixabay.com

Políbení z druhé strany od usměvavého anděla

1. 5. 2021

Když jsem chodil asi do 4. třídy, tak jsem byl s mladší sestrou a maminkou v parku a maminka se tam začala bavit s jednou paní, která tam byla s holčičkou v kočárku a pak s další, která byla stejně stará jako já.

Ta cizí paní se do mne zakoukala a začala mě neustále chválit, jaká mám krásná hnědá kukadla a k tomu blonďaté vlásky a jak jsem na blonďáka pěkně opálený. Jo – ženy, když jdou za svým cílem, tak toho většinou dosáhnou a nějakým „zázrakem“ ta její holčička, jasně že ideál pro mne z hlediska genetického výběru, tmavovláska, ale hlavně stále se také až nepřirozeně smějící, tak jako já, přestoupila z C do D - do naší třídy. :). Seděli jsme spolu v lavici celé pololetí, pak nás rozsadili, protože jsme si spolu nepřetržitě povídali a podepsalo se to i na mém zhoršeném prospěchu. Ona byla z Jugoslávie, stejně jako její táta, a tak to učitelé zpočátku tolerovali, chtěli aby se co nejdříve naučila jazyk. To ale pod mým vedením za půl roku zvládla a já jsem se směl za odměnu zblízka koukat do těch nádherných tmavých očí a občas ji jen zlehounka zatahat za ten její dlouhý hustý opravdu úplně černý cop. A jednou, když jsem byl k nim pozván na jahodové knedlíky, tak jsem dokonce na malém balkóně jí ty vlasy rozčesával. Tedy určitě to byla jedna z mých prvních platonických lásek. Pak prý odjela zpátky do Jugoslávie, to mi řekla moje maminka, když po dalších prázdninách do školy nenastoupila.

Já se z místa odstěhoval do jiné Prahy a postupně na ni zapomněl. Když jsem si ale koupil nové kolo, tak jsem si udělal výlet do bývalého bydliště a náhodou potkal v té naší čtvrti tu její matku, přibrzdil jsem a povídám, přijela s vámi i Radovana? Ona se zastavila, tak jsem také zastavil a pak se mi snad na chvíli zastavilo i srdce, s pláčem mi řekla, že je Radovana už rok po smrti, že havarovala společně s otcem, a prosila mě, abych k nim šel na oběd, že si spolu na ni zavzpomínáme. Nemohl jsem, třásl jsem se po celém těle, bylo mi hrozně smutno a jen stěží jsem to došlapal domů. Celá léta jsem si na ni vždy vzpomněl se začátkem školního roku, kdy jsem ji já v dětském věku viděl poprvé tak naparáděnou a kdy jsme se vedli ze školy za ruce, i když se nám vrstevníci posmívali, a bylo nám spolu tak krásně, protože jsme byli oba tak upovídaní a stále jsme byli oba plní plánů do života, co budeme dělat.Léta utíkala a já si na ni vzpomněl zase, až když jsem vedl už svého prvního syna do první třídy. Pak jsem měl tolik starostí, že jsem na ni úplně zapomněl.

Jednoho ne se mi udělala vyrážka v obličeji po holení a já v čekárně na kožním koukám zamračeně zpod obočí na druhou stranu a tam seděla ona – Radovana, ve skutečnosti tedy Marie, ale asi taková, jak by vypadala ve 20 letech, vysoká a sebevědomá a všechno přesně v normách pro miss a měla i ten krásný a opravdu černý cop a také se tak krásně na mě usmála. Během první sekundy jsem se do ní „zamiloval“, ač šťastně ženatý, už pětačtyřicetiletý s velmi hezkou a i jinak skvělou ženou a s dvěma dětmi. Šli jsme spolu na šlehačkový pohár a pak jsme spolu randili několik měsíců bez větších důvěrností, jen jsme si povídali a povídali o všem možném. Byl jsem něco mezi jejím nepovedeným milencem a nepravým otcem a oběma nám ta pozice vyhovovala. I na tu Radovanu přišla řeč a ona byla evidentně ráda, že ji pro moje potěšení mohla alespoň takto na chvilku suplovat. Jednoho dne mi ale řekla, že toho raději necháme, že nechce, aby má žena dopadla stejně jako její matka, když ji otec vyměnil za daleko mladší ženu. Slib jsme dodrželi, ale stýskalo se mi jak po ní, tak se i bez mučení přiznávám, po těch závistivých pohledech ostatních mužů, když jsem si ji vedl.

Nikdo nevěděl, že jsme spolu nic intimního neměli, nikdo by nám to stejně nevěřil, dokonce i ty pusy byly jen na tvář při setkání a při loučení. Stále jsem měl pocit výčitek, že ubližuji své bezvadné ženě. A když jsme byli spolu někde na jídle, tak ona nechtěla, abych za ni i něco platil. Říkala, že si to tak přeje Radovana. :)

A tak nevím, byla to nevěra, nebo to bylo jen přátelství? Nebo to byl pozdrav od Radovany? A víte, co znamená to jméno Radovana? Sedněte si – sedíte – tak poslyšte: Radovan (Radan) je mužské křestní jméno slovanského původu a má i ženskou podobu Radovana. Význam jména je obvykle uváděn jako „radostný“, „přinášející radost“.

Tak se také zamyslete, zda Vám někdo, kdo už tady není, nedal někdy to „políbení“ z druhé strany, aby vás nějak potěšil a dal Vám znamení, že není třeba se smrti bát.

A k tomu nočnímu přemýšlení jsem pro Vás (a Radovanu) vybral tři hodiny té nejkrásnější hudby, tak dobru noc:

 

Můj příběh vzpomínky
Autor: Martin Vrba
Hodnocení:
(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Granda Nekonata
krásný příběh
Martin Vrba
https://www.youtube.com/watch?v=u9VREIaiEik&list=RDGMEMQ1dJ7wXfLlqCjwV0xfSNbA&start_radio=1
Martin Vrba
Děkuji moc všem za přečtení - za zamyšlení se nad obsahem - i za ocenění.
Soňa Prachfeldová
Krásné romantické povídání. Každý v sobě máme něco, co si střežíme ,jakýsi poklad a určitě tím neubližujeme druhému. Možná to zní trochu sobecky, ale lidé chtějí zažít také trošku něčeho romantického a neznamená to, že se půjde přes mrtvoly, jak se říká. Jednou jsem jela na kole do sousední obce, kde hráli fotbal a najednou jsem mezi lidmi spatřila starou ženu ,která vypadala jako moje maminka, která už byla po smrti. Fascinována jsem i s kolem za tou paní chodila ,potom zmizela nemohla jsem přece pořád kroužit s kolem mezi lidmi. Ale byl to krásný pocit. Myslím že máme každý někde svého dvojníka, nebo podobného člověka a jsme i k němu přitahováni.
Alena Velková
Moc hezký příspěvek! I já mám zvláštní vzpomínku na setkání s "druhou stranou"...3. 11.2019 zemřela v ČB moje tchýně, kterou jsem měla opravdu moc ráda, stalo se to 14. dní po té, co jsme pochovali tchána...už od rána jsem měla pocit, že něco není v pořádku, ale nemohla jsem se nikomu v ČB dovolat, až později se mi ozvali a bohužel moje neblahé tušení potvrdili. Pak šel čas a doma panovala nervozita a po novém roce došlo k nečekané roztržce mezi mnou a manželem...v noci 3.2.2020, přesně 3 měsíce po úmrtí, za mnou "přišla" tchýně, držela mě za ruku a říkala, že všechno bude zase dobré...nebudu popisovat podrobnosti, jen měla pravdu...všechno se urovnalo a ona od té doby nepřišla...moc o tom nemluvím, aby si lidi nemysleli, že jsem blázen nebo pod vlivem :-)
Václav Soukup
Gratuluji Martine k Vaší " premiéře ", která se Vám velmi vydařila ! Ať Vám to píše i dál !
Daniela Řeřichová
Dojemná vzpomínka, jakou přináší život, když ho vnímáme všemi smysly. Jsou lásky, které trvají navzdory času.
Jana Šenbergerová
Hanko, co ublíží, není Radost, ale jen zlovolná radost.
Zuzana Pivcová
Také znám setkání s někým, kdo už zde fyzicky nežil. Jsem ráda, že jste tu tak otevřel srdce, a děkuji.
Hana Šimková
Ano, co přináší radost nemůže být špatné. Myslím si to také, ale nesmíme při tom ublížit někomu blízkému, který si to nezaslouží. Možná, že Vaši krásnou ženu by Váš i když platonický vztah velmi mrzel.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...