Předělové rituály

Předělové rituály

21. 2. 2013

Všichni víme, že šaman je mimo jiné hlavním aktérem různých rituálních činností. Co se však skrývá za slovem „rituál“?

Když slyšíme o rituálech, představujeme si nějaké obřady, které ve své naivní představě o světě prováděli někdy v dávných dobách primitivní lidé, popřípadě se ještě udržely v necivilizovaných, zaostalých krajinách. Dobré snad pro naše nevzdělané prapředky? Není to tak zcela pravda. Rituály mají mnoho významů. Asi nejčastější jsou rituály, kterým já říkám „předělové“. Jsou to rituály, které tvoří ostrý předěl mezi určitými stavy. Možná si ani neuvědomujeme, ale rituály nás provázejí i dnes. Ve světě moderním, civilizovaném.  

Seznamování a představování. Je běžným společenským rituálem. Vzájemné představování a podávání rukou. Má svá pravidla. Je předělem, od kterého jsou lidé sobě představeni, sami anebo někým. Mohou se poté bez dalších ceremonií oslovovat a dávat do hovoru, oslovovat jménem atd.

Společné stolování.  Má pravidla, podle nichž se servíruje, zasedací pořádek, společenská pravidla. Tento rituál má především za účel navázání a posílení společenských vazeb formou společné činnost a udržet při ní určitý řád.

Svatební obřad. Klasický životní předělový rituál. Je plný rituálních úkonů. Některé jsou dané a neměnné (manželský slib potvrzený souhlasem, vzájemné nasazování prstýnků atd.) Jiné jsou spíše z oblasti obyčejů a tradic, jejichž skutečný význam zná už dnes málokdo. Novomanželé po tomto rituálu jsou vnímáni jako pár a vznikají jim nová práva a povinnosti.

Ceremoniály sportovní.  Vyhlášení vítězů, předávání cen, medailí, pohárů, hymny. Cílem rituálu je dodat větší důležitosti a váhy ocenění mimořádných výkonů. Zároveň je předělovým rituálem. Od této chvíle je někdo mistrem republiky, vítězem turnaje, držitelem poháru atd. Je potom tak společností vnímán.

Rituály vojenské. Nástupy, hlášení, salutování, bojové pokřiky, bojové písně. Žádná jiná skupina lidí nemá tak proložený život rituály jako příslušníci armády. Účelem je nejenom posílení kolektivního ducha, ale i stálé udržování vědomí vazeb nadřízenosti a podřízenosti. Podřízený svým rituálem salutování, oslovení nadřízeného hodností a představením se, vyjadřuje svou podřízenost. Udržuje to nezbytnou kázeň. Také i zde jsou rituály předělové. Je to ceremoniální povyšování. A samozřejmě vyznamenávání. Vztyčení vlajky, čestné salvy, vše je ritualizované.

Církevní obřady. Mše svatá je obrovským a propracovaným rituálem pro komunikaci s Bohem. Má mnoho nástrojů pro vytváření potencionálně energeticky silných polí a proudů, které lze využít ku prospěchu zúčastněných i nepřítomných. To, že se tak neděje, to je bohužel vina neznalosti pravého účelu bohoslužby, která je vnímána spíše jako společenská událost. Sejdou se příslušníci určité komunity věřících a společně si zazpívají.

Obřady pohřební. Rozloučení se zemřelým. Rituál, který nechybí snad v žádné civilizaci. Soubor ritualizovaných úkonů. U nás jsou to věnce a květiny, proslovy, smuteční hudba, kondolence. Účelem je ukončit vazby spojující pozůstalé s fyzickým bytím zemřelého. Osvobodit a uvolnit tím jeho odcházející duši. Rituální barvou pro je v tomto případě černá.

Rituály profesní. Patří sem krásné rituály myslivecké, zednická glajcha při dokončení stavby i různé rituály cechovní, vinařské, havířské a jim podobné.

Lidové obyčeje. To není nic jiného než soubor po generace opakovaných rituálů. K tomu netřeba nic dodávat.

Naší civilizaci označujeme jako „vyspělou“. To však jen ve své samolibosti. My máme vyspělou „techniku“. To ale není vyspělá civilizace. Bez různých technických pomůcek jsme naprosto bezbranní, bezradní a zoufalí tvorové. Představujeme si, že si řídíme sami svůj život, ale nezbytně potřebujeme televizi a časopisy, abychom všechno mohli někde okoukat. U přírodních národů vnáší rituály do života staletími prověřený řád.

Dívky. Mají vlastní rituály, většinou s příchodem první menstruace, kdy jsou přijímány do společenství žen. Po absolvování tohoto rituálu ztrácejí práva dítěte, získávají mnoho práv ženy a také mnoho povinností. To trvá do doby, než opět rituálním způsobem spojí svůj život s mužem a získají další práva a povinnosti.

Muži. U nich je život členěn na ještě více částí.  Jako dítě, které již nepotřebuje neustálou péči matky, je vychováván a učen především laskavou a trpělivou moudrostí dědečka. Ten mu předává základní potřebné znalosti a dovednosti. Jakmile chlapec odroste, je rituálním způsobem ukončeno jeho dětství. Od této chvíle je považován za jinocha. Jeho výchovu už ovlivňuje otec. Učí ho nabyté lovecké a válečnické znalosti uvádět do praxe.

Někdy zhruba na konci puberty prostupuje mladý muž svým nejdůležitějším a nejkomplikovanějším rituálem. Stává se z něj lovec a bojovník, rovnoprávný s ostatními bojovníky kmene. To často bývá spojeno i s nějakou prověrkou jeho odvahy a podobných vlastností. Po tomto rituálu má mladík právo účastnit se rady bojovníků, loveckých a válečných výprav a vlastnit koně. Odchází z rodičovského tee-pee a matka se s ním rozloučí. Může si najít ženu a založit rodinu.

Zajímavostí je, že jeho povinnosti se příliš neliší od jeho práv. Již méně okázalý je později rituál, kdy se starý muž loučí se společenstvím bojovníků a stává se stařešinou. Jako takovému je mu prokazována pak jistá úcta a on má za povinnost předávat dovednosti a znalosti mladším generacím a právo zasedat v radě starších. Každý příslušník kmene zná svá práva i povinnosti. Důsledně je to vyžadováno a dodržováno. Ihned poznáte, zda je před, nebo po rituálu, podle oblečení a zdobení. Jednotlivé skupiny mají mezi sebou dané poměrně složité vazby, zaručující určité sociální zabezpečení po celý život.

Jistě uznáte, že naší společnosti by životní předělové rituály velmi pomohly. Nesetkávali bychom se například u dětí s aktivitami, které jim ještě nepřísluší, a naopak s třicetiletými nezodpovědnými chlapci. Bylo by více úcty a respektu mezi věkovými kategoriemi. V našem životě by to posílilo vědomí řádu a jistoty.

V oblasti sociálního chování, sociálních vazeb, mezilidských vztahů, vědomí morálních hodnot a kultivace ducha, bych si naši civilizaci jako vyspělou označit netroufal.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Paní Štolbová. Vývoj civilizace je a vždy byl. Tento vývoj však se odehrává tím, že se mění vnější forma. Základní hodnoty a společenské zásady jsou tak fundamentální, že je měnit nijak nelze a tak mají přetrvávat. Ale pokud společnost začne připisovat větší význam jiným, povrchnějším, věcem, pozbývá tento základ na významu a vytrácí se. To je bohužel začátek celkového úpadku. Dějiny nám o tom dávají dostatek přesvědčivých důkazů. Dnes se však při výuce dějin více vyžaduje znalost mnoha letopočtů, než nějaké filozofické úvahy. Prostě vše souvisí se vším. Je to úkol starší generace. Učit, vysvětlovat, jít příkladem. Bojovat. Nenechat si vzít to "právo učit" lidmi, kteří jen mají lepší přístup k informačním technologiím.
Olga Štolbová
Asi je škoda,že postupně mnoho rituálů v naší "vyspělé civilizaci" zaniká.Svatby už nejsou moderní,pohřby se konají bez obřadu.Děti a mládež neznají úctu ke starším. Vypadá to,že i slušné chování mizí.Co s tím?
Zuzana Pivcová
Rituály, pokud jsou opravdu ryzí a vžité, a ne jen formální, jako třeba právě často u armády, mají obrovský význam, protože vnášejí do společnosti jednoznačné vědomí toho, co je třeba, co je samozřejmé, co je naopak nevhodné či přímo zakázané. Lidé to pak berou jako fakt a nepolemizují. A všude, na jakékoliv "úrovni" společnost,i pak vládne pořádek a vzájemná úcta a respekt. A ne ten bezbřehý chaos, či přímo s prominutím bordel jako u nás.