Vzlety i bolestné pády, mezinárodní úspěchy i bankroty, opovržení i osamělost... To byl život Františka Drtikola, umělce, který pozvedl českou fotografii na světovou úroveň. Byl neúnavným fotografickým portrétistou, v jehož ateliéru se scházela pražská smetánka, autorem obdivovaných aktů, zavrhovaným malířem, osobitým filozofem, bohužel ale také nadšeným komunistickým revolucionářem, jogínem a mystikem.
Portrétní ateliér ve Vodičkově ulici
Narodil se před 130 lety, 3. března 1883. Po studiích na gymnáziu v rodné Příbrami se vyučil fotografem a další vzdělání získal na odborné fotografické škole v Mnichově. Jeho talent se formoval v období secese a symbolismu a těmto směrům zůstal věrný jak ve fotografii, tak v malbách a kresbách.
On sám za počátek své fotografické dráhy označil rok 1910, kdy si po letech učení a vandrování otevřel v Praze ve Vodičkově ulici portrétní ateliér, který byl pro nápaditost obrazů brzy obdařen skvělou pověstí.
Dodnes přitažlivé ženské akty
Umělcovými klasickými motivy byly především expresivní ženské akty zachycené v dynamických polohách. Méně známé je jeho pozdní dílo v podobě symbolistních a meditativních maleb. Tajuplné krajiny a spirituální obrazy zachycují autorovo psychické zrání, kdy se stále intenzivněji věnoval východním naukám, především buddhismu.
František Drtikol zemřel 13. ledna 1961. Jeho odkaz vzkřísila teprve přední historička a teoretička fotografie Anna Fárová, která v roce 1972 prosadila Drtikolovu senzační retrospektivní výstavu.
„Byla to trošku pozapomenutá, ale velká osobnost české fotografie,“ vzpomínala Anna Fárová. Právě její zásluhou se ze zapomenutého a v cizině takřka neznámého fotografa naráz stala i ve světě obdivovaná umělecká osobnost.
