Ač jsme národem knihomolů, zájem o knihy klesá. Souvisí to se současným životním stylem, říká Renata Šindelářová

Začala jsi se psaním v posledním roce minulého tisíciletí, můžeme v tom spatřovat nějakou symboliku?
Reálně žádnou, prostě to tak vyšlo. Přesto je zajímavé, že když ji budu hledat, tak tam vlastně je. Titul Všechny vůně lásky měl mimořádnou prodejnost – i s ohledem na to, že jsem byla úplný nováček. Další knihy už byly slabší. Vládl velký hlad po překladové literatuře a postupně také přibývalo titulů i nakladatelů. Dnes vydává v podstatě každý, knižní trh se zcela přesytil a je čím dál těžší čtenáře něčím zaujmout (obálkou a tématem počínaje).

Tvá tvorba z již zmiňovaného roku 1999 i z let začátku nového tisíciletí je především o vztazích. Domníváš se, že čtení takto laděných knih nám může kromě čtenářského prožitku i pomoci při řešení vlastních problémů?
Pokud jsme tomu otevření, tak určitě ano. Můžeme si třeba uvědomit, že nechceme udělat podobnou chybu nebo nám imponuje hrdinovo řešení situace, je spousta různých možností. Zároveň je fajn být i jen pozorovatelem, beletrie často plní pouze relaxační funkci.

Dosud poslední kniha "Vlků se nebojím" má výrazný ekologický akcent, znamená to, že se nám v Česku zrodila nová Maja Lunde? Uvažuješ také jako ona o sérii takových románů?
V plánu to nemám, ale vyloučit podobné téma nemohu, protože „myslím zeleně“. Dlouhodobě se však snažím o to, abych střídala témata i problém, který hlavní hrdinka (či výjimečně hrdina) v mé knize řeší. Snažím se takříkajíc nepsat přes šablonu.

Na zmiňované knize mě kromě vlastního silného příběhu zaujalo jeho včlenění do oblasti Krušných hor. Čtenáři rozhodně nemůže uniknout, že máš k tomuto kraji hluboký vztah, nebo se mýlím?
Krušné hory jsou moje srdcovka, pocházím odtud, srostla jsem s nimi. Ve svých knihách se do nich určitě ještě vrátím. Zrovna v té příští, ke které se teprve chystám a začínám nyní pracovat na rešerších. Chci psát o své babičce, které pocházela z Krkonoš a do Krušných hor se přestěhovala.

Román Vlků se nebojím vyšel v roce 2023, takže tuším, že mezi těmito dvěma romány jsi pracovala ještě na něčem jiném...
Momentálně vrcholí přípravy k tisku příběhu Kdo mi pije čas, jejímž hlavním tématem je v tom nejpozitivnějším smyslu život s epilepsií, a to hned ze tří úhlů pohledu. Knihu v podstatě psal sám život, což má společné s dřívějším titulem Bolest neutopíš. Zároveň dávám v tuto chvíli do kupy dětskou knihu O zvířátkách z Dobrolesa, kterou bych ráda vypustila z hnízda začátkem podzimu.

Co tě vedlo k založení nakladatelství a je to pro spisovatele výhoda, vlastnit nakladatelství?
Má to své výhody i nevýhody. Plusem je, že si zcela sama rozhoduji o termínu, námětu, obálce i názvu. Záporná pro mě je nutnost si vše financovat z vlastních zdrojů, nést riziko neúspěchu na svých bedrech a co mi chybí úplně nejvíc, profesionální propagace. V tomto smyslu je ironicky pro mě i nevýhodou, že si sama rozhoduji o námětu, obálce i názvu, jedu na spontánnost, neřídím se trhem.

Vyučuješ již mnoho let na U3V při Univerzitě Jana Evangelisty v Ústí n Labem tvůrčí psaní a jsi tak v častém a dlouhodobém v kontaktu se seniory. Ovlivnila tato zkušenost tvůj pohled na tuto věkovou skupinu lidí?
Pohled na věkovou skupinu ani ne, spíš pohled na výuku, a dokonce i tvorbu knih jako takových. Uvědomila jsem si, jak je zcela zásadní, pro koho daný kurz připravuji, jakou má daná skupina motivaci. Chce se opravdu něco nového naučit, nebo se jde na kurz jen bavit? Pokud toto aplikuji na knihy, musím se ptát: Pro koho tuto knihu píšu? Kdo si myslím, že ji bude číst? Komu se bude líbit? Což je v podstatě marketing, který mi dříve tolik chyběl. I já se tím učím.

Jaký máš názor na dnes tak populární škatulkování lidí podle věku? Podle tohoto označení patříš do generace X, které se u nás říká Husákovy děti...
Moc to neřeším, jen zpovzdálí sleduji. Generační škatulkování je problém jako každý jiný, protože znamená odsouzení a předsudky. Není to bohužel jediná nemoc přetechnizované společnosti. Jinak ovšem se každá generace v celé historii lidstva vyvíjela za trochu jiných podmínek a nacházela se v daném okamžiku na jiné úrovni poznání i sebepoznání, takže podle mě logicky musely vždy vznikat rozdílné názory i převažující přístupy k řešení určitých problémů. Rychlý vývoj technologií tento rozdíl sice umocňuje, ale je to vlastně pořád stejný kolotoč. Jeho jediným řešením je vzájemný respekt. Zároveň platí, že nic nelze zcela paušalizovat a že jsme velice rozdílní i jako jednotlivci.

Hodně se dnes mluví o tom, že lidé málo čtou knihy a děti pak téměř vůbec. Máš také takovou zkušenost?
Ano. Přestože jsme v přepočtu prodaných knih na hlavu v podstatě národ knihomolů, obecně zájem o knihy pořád klesá. Je to zcela logický vývoj, máme nyní spoustu jiných možností, mnoho dalších koníčků, což není jen o internetu či videohrách, víc také cestujeme, jsme akčnější, ke čtení zbývá méně příležitostí. To platí pro všechny věkové kategorie.

Co bys chtěla vzkázat všem čtenářům portálu i 60 a co těm, kteří příspěvky ostatních čtou, ale sami si na psaní netroufnou, přestože je to láká?
Čtenářům posílám k zamyšlení svůj oblíbený citát Clauda Broussona: „Štěstí není událost života, ale schopnost člověka.“ S tím souvisí dělání si malých radostí. Pokud mám chuť psát, proč si neudělat radost a nevyzkoušet to?

Renata Šindelářová se ve svém profesním životě věnovala velmi různorodým oborům. Nejprve pracovala ve finanční sféře, a to jako účetní a později pojišťovací makléř. Jelikož ji to vždy táhlo k přírodě, kde trávila volný čas, a k tvoření, začala psát. První kniha jí vyšla v roce 1999. Tak si prorazila cestu k dalším dvěma oborům, tentokrát humanitního směru, kde se cítí víc doma. Nejprve si v roce 2017 založila nakladatelství Literární strom, poté se začala věnovat i pedagogice. Krásná literatura ji teď zaměstnává na plný úvazek, ať už jako spisovatelku, nebo jako lektorku tvůrčího psaní. Učí osobně i online, jednotlivě i skupinově.

Přehled tvorby:

· Vůně květů lásky – román o rodinných vztazích – nakladatelství Petra, 1999

· Pod starými duby – román pro mládež, nakladatelství Petra, 1999

· Mateřský jed – román podle skutečného příběhu, nakladatelství Petra, 2000

· Tajemství v trezorech duší – povídky o vztazích, nakladatelství Petra 2000

· Milující tyran – román podle skutečného příběhu, nakladatelství Petra 2001

· Hříšná touha – milostný román, nakladatelství Petra 2003

· Rozcestí ve tmě – povídky magické i milostné, nakladatelství Petra 2005

· Vzájemné prolínání – román z nemocničního prostředí 2006

· Protiklady – román o mužském a ženském úhlu pohledu, spoluautor Milan Prokš – naklad.Akcent 2009

· Ztraceni v rudolfinské Praze – gamebook pro děti, nakladatelství Portál, 2017

· Dnes je i zítra – povídkový příběh, město Klášterec nad Ohří 2018