Největší jeviště – největší hlediště

Největší jeviště – největší hlediště

23. 3. 2014

Hra o čtyřech dějstvích, hra, které se zúčastníme všichni ať už pasivně jako diváci či aktivně jako herci. Hra v režii přírody opakující se rok co rok, a přesto nás nikdy nezklame ani neomrzí a uchvacuje nás svojí krásou. Hra, kdy ticho v hledišti ruší jen koncert ptáčků zpěváčků a zurčení potůčků. Známe ji nazpaměť, a přece s nedočkavostí usedáme s každým novým rokem do hlediště v očekávání, čím nás potěší a okouzlí. 

Jaro – někdy se opozdí a nám připadá, že zimní klouzání na cestách a ostré severní větry nikdy neskončí. O bublání vzniklých potůčků z tajícího sněhu na okrajích chodníků si můžeme nechat zdát a zimní kabáty snad nikdy neodložíme.

Jaro - naopak někdy si přivstane a překvapí nás barevnými květy a zelenými trávníky s ostrůvky bílých sedmikrásek. Nad vodou poletují nedočkaví racci a stromy se odívají do průsvitných zelenkavých závojů, až oči přecházejí. Nedá se odradit, i když do astronomického jara je daleko a ujímá se vlády.

Léto – a jeho nálady, horké slunce a brouzdání v dešti.
Horké...slunce pálí, vzduch se tetelí, pole voní, oči se klíží.
Deštivé...vrtkavé sluníčko se ukryje za temné mraky, krajina ztěžkne deštěm.
Rozevláté...vánek čechrá vlasy, láká k procházce po pláži.
Bouřlivé...obzor černá, hrom bije, blesky křižují nebe, řeky hučí.
Romantické...letní móda, letní lásky, večerní táboráky, letní poezie.
Květinové...sluneční paprsky rozvírají květy a my otvíráme srdce.

Léto - budiž pochváleno souzníme s přírodou.

Podzim -  hýří barvami pozdního léta, dny se krátí, žně končí a začíná foukat ze strnišť. Čápi odlétají do teplých krajin a školákům pomaloučku končí prázdniny a připravují se na nový školní rok. Slunce koncem srpna ještě pálí, na rozdíl od září kdy příjemně hřeje. Na stromech dozrává ovoce a víno na vinohradech.

Podzim -  doba zrání  kdy země ještě vydává poslední plody, ale už maluje listy stromů do nádherných barev a příroda se pomalu chystá na zimní spánek. Není jen předzvěstí zimy, ale i krásným obdobím "babího léta". Přes den je ještě teplo, lidem je příjemně, neboť do podzimních plískanic a kalných rán je ještě daleko. Letní poutě nenápadně nahrazují posvícení, vinobraní či "svatováclavské slavnosti". Obdobím, kdy si lidé od pradávna chystali zásoby. Čím více zásob přibývalo a tím víc se zimní čas přibližoval.

Zima - drží žezlo vlády pevně v rukách, i když se někdy zdá, že venku kraluje spíše duben se svým aprílovým počasím, než leden, ale opak je pravdou. Bez ohledu na to zda mrzne a sněží či je obleva a prší, dny jsou ještě krátké, noci dlouhé a světla pomálu.

Zima - tma, mráz nebo naopak rozbředlý sníh a těžké šedivé nebe. Stereotyp, zmatek a shon, který přináší prosinec. Chaotické pobíhání, tlačenice a přeplněné obchody. Ale také vůně Vánoc. Vůně jehličí, vanilky a hřebíčku. Světla, která se odráží na vodní hladině řeky a koledy, které se rozléhají chrámovou lodí. Rozzářené dětské oči sledující nazdobený stromeček, na jehož špici svítí betlémská hvězda a jejich upřímná radost z dárků. Vánoční hudba a novoroční předsevzetí.

Rok se s rokem sešel, hra končí i začíná, příroda po zimním spánku rozkvétá. Kéž také my všichni rozkveteme se stromy a zahradami v nejkrásnějším divadle světa.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Děkuji Zuzano a přeji krásné jarní dny.
Zuzana Pivcová
Se zpožděním: Cením si, Dano, nejvíce toho nápadu, vyjádřit analogii přírodního koloběhu s jevištěm, moc se mi to líbí, o jazyku ani nemluvě.
Dana Kolářová
Děkuji za milé komentáře a přeji vám příjemné jarní dny.
Růžena Antlová
Povedlo se ti přírodní divadlo popsat bezvadně !
Miroslav Štorch
Dante napsal veršovanou Božskou komedii, Honoré de Balzac - Lidskou komedii v mnoha románech a povídkách a William Saroyan také smutnou Lidskou komedii. Jak nakreslil vtip Vladimír Renčín - Když se vezme život jako muzikál, tak to docela jde :-) Hezký článek - každý z nás má hodně společenských rolí - babičky, dědečka, otce i matky nebo manželky či partnerky, kolegyně v práci nebo na i60.cz - to je každého z nás herecký koncert nebo jen etuda. Někdo si na něco jen hraje a jiný tím je a věříme mu jeho přesvědčivou roli 8-)
Marie Novotná
Moc hezké čtení.Souhlasím,že celý svět je jedno divadlo a kždý má svoji roličku,ať už jako herec nebo divák.
Alena Vávrová
Dani, smekám, máš úžasnou invenci. Ale není divu, Ty sama s tou přírodou skutečně souzníš.
Jana Šenbergerová
Krásně pojatý příspěvek k tématu divadlo. My opravdu nejsme jen diváky, ale také herci v divadle zvaném Svět s těmi nejkrásnějšími kulisami, jaké jen Příroda umí tak umně měnit.