M.M. Klosová: náš život
je koktejl radosti i smutku

M.M. Klosová: náš život
je koktejl radosti i smutku

20. 5. 2014

Marie Magdalena Klosová se zaregistrovala na portále i60.cz teprve před měsícem, ale hned se stala jednou z nejaktivnějších čtenářek, napsala několik pěkných příspěvků, za jeden z nich získala od redakce voucher v hodnotě 5000 Kč na koupi zájezdu u cestovní kanceláře Galileo. Příští týden se také představí jako jedna z modelek na módní přehlídce v Centru Černý Most v rámci projektu i60 Senior Fashion. Také proto jsme požádali paní Marii Magdalenu o rozhovor.

Jak jste vlastně objevila náš magazín i60 a co vás přimělo přihlásit se do projektu „Hledáme zralé modelky“?
Nejprve jsem zaslechla v pořadu Sama doma o první zdařilé módní přehlídce, zpozorněla jsem a zaznamenala výzvu pro další odvážné zralé dámy, aby se také přihlásily. Neváhala jsem ani chvíli, na takové výzvy přímo čekám, a tak okamžitě jsem udělala potřebné úkony. Rozeslala jsem všem svým kamarádkám tuto úžasnou zprávu s prosbou, aby mi držely palce, nebo se také přidaly. Naštěstí mi nevytvořily konkurenci, zůstalo jen "u palců" a ty nezklamaly.

Zaujal vás portál i60, že jste hned začala přispívat svými články?
Jen co jsem se obeznámila se stránkami i60, začaly se mi v hlavě rojit myšlenky a tvořit první věty či nadpisy pro čtenářské rubriky "Můj, Moje". Měla jsem chuť se o ně podělit, a tak jsem se dala do psaní. Zároveň si s radostí a zvědavostí čtu příspěvky ostatních "účastníků". Někdy zabrousím na chat, kde se občas rozvíjí poměrně vášnivé diskuse, nebo hledám starší příspěvky v profilech zajímavých lidí.

Ve svém představení v rubrice Modelky uvádíte svou velkou „lásku“ a tou je Francie. Co je podle vás na této nejkrásnější, vaše tři „nej“?
Můj vztah k Francii je dlouhodobý, hluboký, trvalý a vlastně celoživotní. Francie vstoupila do mého patnáctiletého života spolu s francouzštinou, která byla přidělena, celkem nepatřičně, leč povinně, k biologicko-chemické větvi na SVVŠ (pamětníci pamatují). Zaútočila na mé city, ovlivnila mé rozhodování o dalším studiu, a tak i o mém povolání. Na olomoucké Univerzitě jsem se na přelomu 60. a 70. let mohla s Francií sbližovat zásadně teoreticky. Jediný její "živý" dotek byl zprostředkován živým Francouzem v roli asistenta na filozofické fakultě, a pak mou korespondencí s mladým Francouzem, který mi posílal gramofonové desky se šansony. 70. léta byla ve znamení tří výjezdů do této, mnou milované, leč odříkané země. A těmi to opět na deset, zoufale předlouhých let, skončilo. Návrat do Francie v 90. letech byl "famózní" a začal hned v roce 1990. Vracím se tam a objevuji ji stále znovu a znovu, s novými místy, lidmi, přírodou. Vždy má pro mě nějaká překvapení. Je to moje stále nedokončená kapitola a netuším, jestli ji vůbec ukončit lze. Nemám "tři nej". Je JEDNO velké zaujetí.

Díky svému článku o Francii jste získala od magazínu i60 slevový voucher v hodnotě 5000 Kč na nákup zájezdu do Andalusie. Měla jste radost z této výhry, využijete voucher?
Měla jsem především radost z toho, že je můj příspěvek čten, pěkně hodnocen a že snad přitáhne pozornost k této zemi. Měla jsem samozřejmě radost ze svého úspěchu. S výhrou jsem příliš nepočítala. Na i60 je řada schopných a zábavných vypravěčů. Je to velkorysá nabídka spřízněné cestovní kanceláře. Velmi ráda ji využiji, bude-li možné čerpat voucher v příštím roce. Letos už mám dovolenou zajištěnou.

Byla jste už někdy ve Španělsku?
V roce 2006 jsem se svým mužem podnikla velkou cestu právě do Andalusie". Ujeli jsme 7 500 km, viděli věci nevídané a "kus světa". Bylo to náročné, ale nezapomenutelné. Věděla jsem, že se tam chci vrátit. Třeba nastal ten správný čas. Možná o tom taky něco napíšu.

Jaké máte ještě další koníčky, čemu se nyní nejčastěji věnujete?
Nikdy jsem nepokládala své zájmy za typické koníčky. Ty jsou pro mě spojené s určitou pravidelností, frekvencí, možná i jakousi disciplínou. Mám ráda svobodnou vůli. Jakmile se pro mě něco stane pravidelným, svazuje mě to jako povinnost a mám tendenci se z toho vyvlíknout. Takže spíš mluvím o tom, co ráda dělám. Ráda zajdu do sauny, zaplavu si, jdu na procházku, na běžky. Ráda plánuji dovolené s mapou a průvodcem v ruce. Baví mě řídit auto. Těším se na své malé vnoučky a užívám si to s nimi. Mám několik dobrých celoživotních přátel, s kterými se pravidelně scházím. Vykládám si pro sebe a své kamarádky tarot. A teď jsem často na i60, nebo něco na jeho stránky vymýšlím. Žiju tím dost intenzívně. Mé zájmy byly vždy různorodé.

Učila jste češtinu a francouzštinu, jak na svá léta ve škole vzpomínáte, nechybí vám studenti?
Má školská praxe se celkem zásadně dělí na dvě části. Každá z nich trvala zhruba 19 let. První se odehrávala na učilišti báňských strojíren a mými protihráči byli většinou mladí muži. Většinou přicházeli s úmyslem "házet" češtinu za hlavu. Vítězila jsem nad nimi. S vykulenýma očima byli posléze schopni poslouchat i básně. Někteří mě milovali, jiní dobrovolně chodili do "kroužku" francouzštiny a s některými se stále vídávám. V porevolučních letech došlo konečně na francouzštinu. Bylo to na obchodní
akademii a převažovaly mladé dámy. Všechny měly počáteční nadšení pro tuto melodickou řeč, ne všechny měly dostatečně silnou vůli a chuť se jí naučit. Všechny bez výjimky se zamilovaly do Francie. Některé z nich podlehly jejímu kouzlu, jako kdysi já, a francouzština se stala jejich osudem. Měla jsem na tom "jisté" zásluhy. Učila jsem ráda a s chutí, odměnou mi bývala přízeň a náklonnost studentů. Mohla bych trochu nadneseně říct společně s básníkem: "Bylo to překrásné a bylo toho dost."

Myslíte, že právě díky prostředí, ve kterém jste pracovala, jste si uchovala svou „mladistvost“, která je ve vašich článcích patrná?
Děkuji, takové uznání mě těší. Určitě na tom má svůj podíl "celoživotní" pobývání mezi mladými lidmi. Energie, které jsou plné třídy a celé školní budovy, je mladá a silná. Musí vás "nakazit". Někdy dá naopak zabrat. Je to opravdu těžké povolání. Někdy vyčerpává, jindy nabíjí. Zakusila jsem obojí. Ale neměnila bych. Myslím, že jsem se dostatečně "nakazila" mladostí, a to je velká odměna. Ale předpoklady musíte mít v sobě. Jinak by se po školních chodbách neploužili otrávení a "zapšklí" pedagogové.

Ve svých příspěvcích na i60 otevřeně píšete o svém osobním životě, smutcích i radostech. Pomáhá psaní ulevit vaší duši?
Myslím, že jsem otevřená, těší mě podělit se s lidmi o své radosti i smutky. Život je takový koktejl obojího. Kdybychom nezažili smutek, nepoznali bychom, co je radost. Důležité je, nějak je udržovat v rovnováze. Když se podaří, aby na celé čáře vítězila radost, je to príma. Ale zároveň je třeba mít v záloze sílu přijmout smutek. Když mi natrvalo odešel manžel, vzal s sebou všechny naše plány do budoucna. Odešlo s ním 45 let pěkného společného života. Nemohla bych zůstat sama. Musím mít po svém boku muže. A tak jsem si ho našla. Není to výměna, ani náhrada. Jsou to dvě na sobě nezávislé linie mého života. Jedna běží do nekonečna a drží nade mnou ochrannou ruku. Druhá je živá a přináší s sebou vše, co život nadělí. A nechybí ani ty plány do budoucna.
 

Byla jste vybrána i jako modelka na módní přehlídku, která se uskuteční 27. května v Centru Černý Most. Jak se na tuto akci těšíte?
To víte, že se těším. Jsem ráda, že jsem komisi "padla do oka" a že se můžu podílet na projektu, který je velmi záslužný a také důležitý. Je třeba posílit sebevědomí žen "zralého" věku. Život není za námi, je před námi, v jiných barvách a odstínech, plný nových možností a příležitostí. Tak mu dejme zelenou!

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vladka Steinová
Dobrý den, paní Klosová,špatně si to vysvětlujete, jen jsem se snažila dokumentovat, jak to bylo na FFUK Praha,přibližně v té době, o které píšete.Rozhodně nepoužívám lehce nabroušený tón.Žádnou svoji představu Vám nevnucuji, ale, žel, prezentujete se tady jako někdo,kdo vše zná a všemu rozumí. Jak bych Vám prosím mohla vnutit SVOU představu o délce vyučování FJ?Toto nemá logiku.A celkem je mi jedno, co vše jste v rozhovoru odhalila.To je jen Vaše věc. Číst snad může každý, co chce. Rovněž Vás nepoučuji, to bych si nedovolila.Přesto Vám přeji pěkný den a do další diskuse s Vámi nechci vstupovat, proto prosím i Vás o totéž.Děkuji.
Marie Magdalena Klosová
Vážená paní VStein -Nováková.Cítím ve Vaší reakci "lehce" nabroušený tón a můžu jen odhadovat, proč asi.Vše,co jsem v rozhovoru o sobě prozradila,je prostě TAK,ať se Vám to líbí nebo nelíbí.Že je to tak,je možná dáno tím, že SVVŠ jsem studovala v Ostravě a ne v Praze a filozofickou fakultu v Olomouci na UP a nikoliv na UK v Praze.Obě města se mají k Praze dost provinčně,a to bohužel i dnes,natož v těch "hektických" dobách,jak říkáte, protože pod slovem hektický si představuji "kapánek" něco jiného,než ostravský komunistický "mamulovský " dril.Neměla jsem v úmyslu nikoho obtěžovat svým životopisem a myslím,že se mi to podařilo.Nikdo vás nenutí mé příspěvky číst.Možná,že byste mi chtěla vnutit i SVOU představu o tom,že jsem francouzštinu učila celý život,protože Vy ano?A na "ivrit" se podívám do slovníku,nevím,co znamená a nečekám poučení.Také zdravím.
Marie Magdalena Klosová
Paní Beato,mozkové závity jsou jen tak opotřebované,jak si sama připustíte.Ale francouzštinu bych doporučila učit se s někým,kdo Vám "předvede"výslovnost a po kom to bez obav budete moci zopakovat.Pak je to radost.
Beata Neuwirtová
Moc se mi líbí francouzština, hezky se poslouchá, i když ji nerozumím. Asi před rokem jsem si koupila francouzštinu pro samoku, ale musela jsem to vzdát. Je to moc těžký jazyk na mé opotřebované mozkové závity.
Renata Zadražilová
Z Francie znám jen Paříž, kde jsme strávili tři hektické dny, prošli jsme ji skrz naskrz, přesto by tam člověk podruhé, potřetí, počtvrté měl kam jít a co obdivovat... Láká mě francouzský venkov, ale tam moc nabídka CK není, a když ano, je to pro mne příliš velká suma.
Vladka Steinová
Dobrý den, paní MMKlosová, dík za Vámi předložené C.V. Studium na SVVŠ mě taky "postihlo", ale nemám vědomost o tom, ža by se na přírod.větvi povinně přidělovaly cizí západní jazyky ať už retorománské, či germánské,-na naší SVVŠ na větvi humanitní byla vedle RJ a latiny FJ povinná,na druhé tzv.,přírod.větvi, jak Vy píšete- biologicko-chemické větvi, byla možnost výběru mezi FJ, AJ a NJ. A myslím, že v této době bylo vše centrálně řízeno z tehdejšího MŠ. V letech 1968-1973 jsem studovala obor ČJ aFj, později ještě historii a ivrit na Filosofické fakultě UK Praha. Nemohu dost dobře souhlasit s tím že by "jediný živý dotek",jak uvádíte, byl asistent na fakultě, existovaly i v této hektické době,která je stále napadána, výměnné pobyty studentů, různé studijní akce, jak vyjet do této země a zdokonl,ait se v jazyku, nebo to přímo úměrně navazovalo na naši budoucí pedagogickou činnost.Patřila jsem "díky" bratrovi, který emigroval v r. 1968 do skupiny lidí, co měli "škraloup"a deviz.přislib nedostali, ale v rámci prohloubení studia jazyka opravdu nebyl problém vycestovat.Toto FFUK Praha a její akademické vedení podporovala a myslím,že i Olomoucká univerzita.S pozdravem VStein-Nováková
Svatava Páleníková
Moc pěkný rozhovor, paní Marie Magdaleno, budu držet palce na módní přehlídce a přeji v životě jen vše hezké.