Vtipnější vyhrává: 
Svačinka s vůní tvarůžků

Vtipnější vyhrává:
Svačinka s vůní tvarůžků

2. 2. 2015

Bylo parné léto a mě čekala kontrola na onkologii. Tak jak před každou návštěvou onkologie jsem byla plná obav, jak dopadnou výsledky kolonoskopie, rentgenů a krve. Věrným doprovodem nejenom na tuhle, ale i příští, byla moje tehdy 10letá vnučka. Dlouhé čekání v čekárně, nervozita stoupala, pak zaznělo moje jméno. Pan doktor mě vítal podáním ruky,  vše v normě, takže si užívejte léta a za půl roku se uvidíme na další kontrole. Vnučka věděla, že jak vyjdu z ordinace s úsměvem, tak bude sladká tečka  v podobě zákusku. Jůůů,  bude posezení v cukrárně! 

Tak se taky stalo. Zákusek jsem si taky dala, pak zmrzlinový pohár  se spoustou ovoce a šlehačky, navrch ledovou kávu. Babi, já už nemůžu, ten pohár je strašně velký, naříkala vnučka. Tak jsem ještě dojedla ten její. Důvod k oslavě byl. Autobus na vlakové nádraží nám frnkl před nosem, ale nám to nevadilo, aspoň se projdeme, když je tak krásně na světě. V půli cestě mi začalo kručet v břiše a já  věděla, že bude zle. Vlakové nádraží v nedohlednu, v ulici samý panelák, nikde žádné veřejné WC, ani euroklíč mi tady nepomohl.  V tu  ránu už nebylo na světě tak krásně. Při představě, že stomický sáček na mém břiše má omezenou kapacitu  a že už jeden zmrzlinový pohár ho naplní k prasknutí, mi bylo do pláče. Prosím, prosím, ne, domlouvala jsem svým střevům,  vydržte, mějte na paměti moje nové bílé kraťasy!  Hurá, zabralo to ,říkám vnučce, na nádraží je to už jen  kousek. Tak, babi, budeme utíkat ! No jo, ono se řekne, utíkat, jenže takový sprint skončil už po 10 metrech. Babi, to dáš!, fandila vnučka. Jo, tobě se to řekne, holka zlatá, na tebe kdyby to přišlo,  čapneš támhle za ten keř u parku a je klid, jenže co já, já nikde čapnout nemůžu, konečník mi zašili a udělali  náhradní  na břiše, takže někde čapnout nelze.

Vtipkování se nevyplatilo… Sotva jsem to dořekla, střeva se na mě za ta slova naštvala, cítila jsem, jak se moje bílé kraťasy nadouvají  v místě stomického sáčku. Zůstala jsem stát jak přikovaná k chodníku. U chodníku stálo  pár kontejnerů, patřících k sídlišti, a na druhé straně otevřený liduprázdný  park,  jen na jedné lavičce seděli 4 páni, podle vzhledu a krabicového vína asi bezdomovci. Neváhala jsem ani okamžik. Za asistence vnučky, která mi z kabelky podala náhradní sáček a vlhčené ubrousky, jsem si stoupla zády k obsazené lavičce, vzdálené asi 20 metrů, nevnímajíc, zda se z protějšího sídliště na mě někdo kouká nebo ne, jsem rychle svoje břicho osvobodila od  hoóóódně  naplněného stomického sáčku. Mimochodem, ten pohár i zákusek voněl úplně jinak než to, co bylo v tom stomickém sáčku. Vnučka pohotově podala svačinový sáček, do kterého jsem naplněný pytlík dala, a ještě igelitovou tašku s nápisem Tesco. Vložila jsem vše do tašky, nadzvedla víko přeplněného kontejneru a položila tašku nahoru, oddechly jsme si. Kraťasy i já jsme byly zachráněni.

Pokračujíce v cestě na nádraží, jsme prošly kolem bezdomovců, ušly jsme  pár metrů, když jsme zaslechly zvolání „Hej, hoši, bude dobrá svačinka, vypadá to na tvarůžky!“ Obě jsme se otočily a alespoň já jsem hrůzou nemohla z místa. Jeden z těch bezdomovců stál u toho konťáku, v ruce držel igelitku Tesco, kterou mával nad hlavou směrem ke svým  kumpánům. "Tak dělej, máme už hlad", volali na něj jeho kamarádi. On se vrávoravým krokem blížil směrem k nim, ale já stála  jak přikovaná, neschopna kroku, i když mě vnučka táhla za ruku směr nádraží.  "Zahoďte to! To není žádná svačinka", chtělo se mi křičet. Místo toho jsem se začala hlasitě smát a vnučka mě s pláčem táhla do boční ulice se slovy „Babičko, ticho, nechlámej se tak hlasitě, utíkáme, nebo nám nabančí!“ Jestli jim tahle „svačinka" chutnala nebo ne, nebo  jak se tvářili, když igelitku rozvázali, nevím, utíkaly jsme s vnučkou celou cestu k vlakovému nádraží, kde jsem nakonec použila ten euroklíč.

Cítíc se vůči bezdomovcům stále nějak provinile, kdykoliv na nádraží nějakého vidím, vždy jdu, koupím párek v rohlíku za 13 kaček, beze slov mu ho podám, a že takových párků v rohlíku už za ta léta od doby, kdy se tento příběh stal, bylo hodně, mě snad omlouvá za to zklamání, když bezdomovci tehdy rozvázali igelitku v touze se najíst  a tam měli místo svačinky jen hov..  Smích je kořením života jak pro lidi s postižením, tak pro lidi, kteří jsou zdravotně na tom líp. Snažím se do svého života toho zázračného koření dávat co nejvíc, proto jsem se rozhodla tento pravdivý příběh ze života zveřejnit!

 

Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde.
Vtipnější vyhrává
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Paní Růženko,velice Vás obdivuji,patří Vám můj tisící dík za tento příběh.Přeji Vám jen to nejlepší,at jste stále taková jaká jste plná optimismu a rozdáváte radost lidem,přeji hodně zdraví a samé dobré výsledky.
Růžena Antlová
Díky vám všem za hezké komentáře.
Zoja Sedláčková
Výborné, Růženko, jestlipak to bude jednou dávat vnučka k dobru, až zestárne. Jó, to jsem jednou šla s babičkou...
Hana Rypáčková
Velmi si tě vážím, jak s humorem bereš život.
Olga Štolbová
Souhlasím se všemi přede mnou, Růženko u mně patříš k vítězům. Tvůj příběh je nej, nej...*****
Jana Šenbergerová
Růženko, jste zářným důkazem toho, že s úsměvem jde všechno líp. Mnozí zdraví senioři by vám mohli váš přístup k životu závidět. Přeji vám hodně štěstí a žádné další prekérní situace.
Lidmila Nejedlá
Paní Růženko, ještě mám v paměti vaše úsilí o zasázení česneku a stále se mi ten Váš příběh vrací. I tento článek na mne zapůsobil velmi. Vytryskl z hloubi prostého lidského bytí. Skvělé!
Eva Mužíková
Růženko, opět jsi zaperlila, Tvůj příběh, ke všemu v úžasném podání patří podle mne k těm NEJ....
Alena Vávrová
Ano, tady se jasně potvrzuje, že když nejde o život, tak jde o ho..ho..hóó a proč plakat, když se můžem raději zasmát. Ovšem situace to byla opravdu prekérní a tys ji zvládla s pomocí vnučky se ctí. A zajímavé také je, jak se nám v této soutěži opakuje ten jeden námět :-).
Soňa Prachfeldová
Paní Růženko, jste tak skvělá žena a silná osobnost, krásný lidský humor ! A opravdu když nejde o život, jde o hopsa hejsa do Brandejsa.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.