Čekání na šťastné dny
Ilustrační foto: pixabay.com

Čekání na šťastné dny

20. 6. 2020

Čekání. Jedno slovo a obsahuje celý náš život. V dětství čekáme na maminčino pohlazení, na první slůvko, které vyslovíme, první krůčky, smích i pláč, pochvalu za první jedničku ve škole.

Čekání na nové šaty, které maminka nechala ušít, bílé se spodničkou, na rozbitá kolena při divokých hrách. Hlavně čekáme, abychom už byli těmi dospěláky. Čekáme na svého vysněného prince z pohádek, které nám předčítala babička. Čekáme na léto i zimu stejně nedočkavě.

Na první nesmělé slůvko chlapce, který nás zve na schůzku, sice nepřijel na tom bílém koni, ale stejně je to pro nás princ třeba s kytarou. Rozpačité tisknutí rukou, čekání na první polibek, na večerní snění o tom, jak právě on je ten pravý. Také na zklamání, když tomu tak není. Tak čekáme na toho pravého, se kterým chceme žít vysněný krásný život až do smrti. Také na první vydělané peníze, které z části utratíme za dárek pro maminku.

Pak se konečně dočkáme toho svého vyvoleného prince a nastane čekání na svatbu a slůvko ano.
Čekáme na své první dítě, na jeho první úsměv a slůvko máma. Na první společnou báječnou dovolenou. Když vážně onemocní blízký člověk, s nadějí čekáme na jeho uzdravení. Někdy čekáme na zázrak uzdravení marně. Poznáváme bolest, beznaděj, smrt svých blízkých.

Často očekáváme od života, že to bude nádherná procházka růžovou zahradou. Pak přijdou první starosti s dětmi, někdy i s manželem. Snažíme se vychovat děti k obrazu svému, a když se nám to tak trochu podaří a děti vyletí z hnízda, čekáme na první vnoučata. Také se můžeme dočkat toho nečekaného, rozvodů svých dětí. Když se konečně dočkáme toho důchodu, tak se také dostaví zdravotní problémy a pocity osamění.

Někdy ani na nic nečekáme, jen prostě žijeme svým každodenním životem. Jsme rádi za každé ranní svítání, čekáme na návštěvu svých dětí a vnoučat, čekáme na peníze, které se poslední roky nějak stále víc kutálí pryč.
 
Ještě chvíli budeme čekat na ty lepší zítřky a nemyslet na to, co nás čeká. Život lidský, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr. Moudrá slova ze Švejka.

Nakonec dojdeme k závěru, že čekání na šťastné dny je mnohdy krásnější, než ty údajně šťastné dny samotné a že v dospívání jsme nosili růžové brýle, v dospělosti čiré, které s přibývajícími léty jsou stále šedivější. On vlastně ten život utíká bez čekání i s čekáním stejně rychle, to nikdo z nás neovlivní. Každé nové ráno slunečné, zamračené i mrazivé je stejně jinak nové a nakonec - co si budeme povídat -  vždyť šedá barva je moc hezká...

 

glosa stárnutí
Hodnocení:
(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Ráda bych se, Růženko, mimo jiné dozvěděla, co dělají Tvé panenky, i ta darovaná Zuzka, také hrnečky. které jsi měla v létě na plotě. A také, jak se daří paní Podhorné a Naději.
Marta Novotná
Moc pěkné, přiznám se, že buď se těším nebo si žiju . Tam kde jsem ráda a s těmi s kterými jsem ráda.
Hana Práglová
Souhlasím s Alenkou V .Mnozí z bás vědí,čím vším si musela NAŠE Růżenka projít.Nenyslím si,że být na jejím místě by nėkdo dokázal napsat takový příspěvek! Růżenko,i dnes se před tebou sklàním
Libor Farský
Moc hezké ...
Alena Vávrová
Je to snadné, vyřknout rychlé soudy, aniž byste NAŠI Růženku znaly. Ale my, co ji známe víme svoje a je nás tady proti pár sudičkám přesila. Růženčin 15ti stránkový profil, t.j. na 120 článků, stovky fotek, aj. hovoří za vše. Ona se nepotřebuje z ničeho víc zpovídat. https://www.i60.cz/clanek/detail/18552/moje-sbirka-panenek-2
Lenka Kočandrlová
Tak to na mne z článku dýchlo čekáním na smrt,taková smířlivost s vysedáváním na zápraží,ruce v klíně točí mlýnky....Dnes je snad lepší nečekat,jít naproti radostným zítřkům a těšit se stále na něco nového a krásného,co určitě ještě uvidíme a uslyšíme.Doufám...
Věra Halátová
Článek se mi k přečtení objevil dnes. A na co ta paní čeká dnes? Já nejsem čekatel života. Já život žiju. A bez vlastního přičinění nemůžu čekat nic. Čekat na vnoučata? Proč? Moji potomci si rozhodnou, kdy budou mít své děti. Já to neovlivním a vychovávat a živit jim je nebudu.
Hana Práglová
Moc mě potěšil Růženčin příspěvek.Taky mě mrzí,že sem chodí jen zřídka.Naposled jsme se setkali před 2 lety ve Slatinicích.Třeba se nám to v říjnu opět podaří.
Soňa Prachfeldová
Můj příspěvek byl když tento článek vyšel, jen dnes mobil dál málo, Růženko ***********. Psala jsem, že i to čekání a těšení na vše je hezké, dnes dodávám žijme a nečekejme.
Jana Šenbergerová
Tento hezký článek mi před lety unikl a jsem ráda, že jsem si ho mohla přece jen přečíst, i když se zpožděním. Už dlouho jsem tu nezahlédla autorku. Tímto ji zdravím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.