Pejsek pana Wericha

Pejsek pana Wericha

24. 10. 2015

Navštívila jsem výstavu Ivy Hüttnerové, neodolala jsem a koupila si reprodukci jejího portrétu Jana Wericha. Díval se na mě nebesky modrýma očima vědoucím pohledem starého muže.

Vždy jsem si myslela, že Jan Werich má oči hnědé. Zajímavé. V pozadí Werichova vila, v popředí pes, kterého pan Werich venčil. Neodolala jsem.

Moje vnučka Karolínka okamžitě nový obraz zaregistrovala.

"To je krásný obrázek, babičko!"
"A víš, kdo je na tom obrázku? Ten pán se jmenoval Jan Werich a byl to slavný herec a spisovatel. Napsal třeba tu pohádku Lakomá Barka, co se ti tak líbí," jala jsem se vzdělávat vnučku.
"A jak se jmenoval ten pejsek?" Byla jsem v koncích.
"Byl to jezevčík, vidíš, ti mají takové podlouhlé tělíčko," snažila jsem se podat alespoň nějakou informaci.
"A jak se ten jezevčík jmenoval?" nedala se odbýt Karolínka.

Dětem se nemá lhát, proto jsme otevřely počítač, Wikipedie, heslo Jan Werich. Spousta informací, ale o psu pana Weicha ani jediná. Nezjistila jsem ani, jestli Jan Werich měl oči modré nebo hnědé. Na fotografiích má místo očí úzké čárečky, barva se identifikovat nedá. Proč tak důležité informace na Wikipedii chybí?

"Jmenoval se Pejsek pana Wericha a chodili spolu každý den na procházky po Praze," vyřešila jsem nakonec choulostivé téma.

Ještě jsem bez problému zodpověděla otázky, jestli pejska potom nebolely tlapičky, jestli měl taky misky s granulemi u dveří a jestli uměl dávat pac.

Otázky týkající se barvy očí pana Wericha a jména jeho pejska mám však dosud nevyřešené. A proč bych vlastně měla všechno vědět? Není lepší odpovědi na otázky stále hledat?

glosa Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Ano, i já mám se svými vnoučaty daleko větší trpělivost, než jsem kdy měla se svými dětmi.Poučila jsem se z vlastních chyb.
Zuzana Pivcová
Moc hezké vyprávění. Někdy jsem náhodně svědkem rozhovoru prarodičů s vnuky v pražské dopravě, ale řeknu vám, to jsou tak "fikané" dotazy, že mnohdy není lehké na ně odpovědět. Ale prarodiče na ně (narozdíl od mnoha maminek, zvláště těch mobilujících) odpověď řeknou. Prima!! I komentáře a Hančina informace.
ivana kosťunová
souděpodle své vnučky je inspirativní pro všechny věkové kategorie
Jana Šenbergerová
Ivanko, to je pěkné povídání. Pan Werich opravdu jen tak neukázal barvu škvírkami svých očí. Obrázek od Ivy Hütnerové musí být líbezný. Mám její tvorbu ráda. Chápu, že se vaší vnučce líbí.
ivana kosťunová
Moc děkuji za informace, Krolince předám a povídku se budu snažit najít na internetu
ivana kosťunová
Moc děkuji za informace, Krolince předám a povídku se budu snažit najít na internetu
Hana Šorejsová
Pan Jan Werich míval na Kampě dva jezevčíky Cvočka a Lasa. Jinak napsal roztomilou povídku o psech, protože jich měl za život několik. Jak říkával , byl "psomil".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.