Šamankou tak být...
FOTO: archiv autorky

Šamankou tak být...

24. 8. 2016

Tak jsem si pořídila šamanský buben s paličkou. Mám blízko k přírodě a chtěla bych mít i blízko ke své duši a porozumět jí. Pomáhat tak nejen sobě, ale i druhým na cestě životem. Snad se přiblížím k šamanismu na dosah, ač vím, že to není jednoduchá cesta poznání a ne každý je ten vyvolený. Chtěla bych poznat své totémové, silové zvíře a taje života.

Vím už dávno, že bubny harmonizují psychiku a je nám za jejich zvuků dobře. Také jsem se dočetla, že, aby Šaman mohl "cestovat",  je dobré se vydat na tuto cestu ve dvou, jeden, co bude bubnovat, a šaman, který se vydá "na cestu" s chřestidlem.

Chřestidlo mi dojde příští týden a kamarád Luky už se nechal slyšet, že by chtěl být u toho. No, snad neodbočil z té cesty, na kterou jsem se vydala já, a sám vycítil, že Svatojánská noc se letos "díky" jeho "klopýtnutí" nevyvedla.

No, přesto napsal slova od srdce do mé knihy vděčnosti, ač dle mého jen činy za nás hovoří...

"Já dnes neměl z nejveselejších dní a magii Svatojánské noci porušil sobě i Tobě. K psaní mi svítí veliká svíce, ale nevyzařuje tolik světla, kolik Ty jsi vnesla do mého života. Jsem rád, že jsem jedním z těch, kdo Tě mohli poznat. Když jsme dnes koukali na oblohu a v nočním šeru zahlédli souhvězdí Velký Vůz, připomnělo mi to Tebe. Ženu, zkoušenou osudem tak zle, že přeběhne i mráz po zádech. Vůz tlačíš ze všech sil před sebou a jdeš dál životem. Vůz je plný zlých věcí, kterých se na Tobě dopustili druzí, mimo jiné i já. Ovšem pořád máš sílu jít. Velký Vůz totiž obklopují zvláštní tři hvězdy. Mám pocit, že dodávají víc sil tam seshora tomu, kdo tlačí to břímě. Ty tři hvězdičky na Tebe dávají pozor neustále. Jsou to duše tří nejmilejších bytostí ve Tvém životě, které tady s námi už dnes nejsou. Přeji vám, holky, aby k vám přišlo jen to dobré, za pomocí tří hvězdiček a za pomoci jednoho z mých z dnešních magických přání. Lukáš."

Tak co říkáte, myslím, že z cesty Luky ještě úplně neodbočil zatím a je jen na něm, kudy a jak bude kráčet dál životem...

Já sama ale znám směr mé cesty. Mj. bych chtěla pomáhat osamoceným starým  lidem, pomoci třeba jen milým slovem, pohlazením, vzetím jejich rukou do mé dlaně. I proto jsem včera vyslyšela výzvu jedné organizace, abych sepsala projekt na pomoc stáří. A byť mám nyní sama stále mnoho starostí, sepsala jsem jej a uvidíme. Ostatně, i když to nevyjde, nic mi nebrání, abych nějak starouškům pomohla v jejich podzimu života i jinak.

A kdoví, třeba mi cestu, kterou se mám vydat, přiblíží právě šamanství. Motiv Země bůvolích stop a nebe/vesmíru/ na bubnu mám a vám i Matce Zemi lásku posílám.

Vstoupit do tajů, Šamankou tak být, prozřít a mnohé pochopit...

 

 

                

 

mezi nebem a zemí Můj příběh
Autor: Eva Krausová
Hodnocení:
(3.3 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Budu upřímná, i když se to moc nenosí. Váš projev na fotkách, výraz obličeje mi připadá jakoby udivený, někdy až nešťastný. Nevím proč, jste zdravá, pohledná, to jsou dobré základy na kterých lze stavět. Co to bude záleží hlavně na Vás. Přeji hodně sil a štěstí.
Eva Krausová
Hano Š., já nepíši coko-li proto, aby se Vám to líbilo. Jde o můj život, ne o Váš, naštěstí... Megince vyřídím, že se jí líbíte a prozradím Vám tajemství i bez bubnu, ona se umí i smát a tím mne ráno probouzí a vlévá energii, na rozdíl od některých negativních čtenářek zde... Jarmilo Jakubcová, nyní se děsím já Vašich názorů na životy lidí, které osobně vůbec neznáte. Nic Vám zde nevnucuji v článku. A to, že jsem byla oslovena na sepsání projektu asi hovoří o tom, že jsou naštěstí lidé, kteří mne znají jinak, než si mne "malujete" ve svých rádoby hororových představách Vy. Jste jistě starší, než je můj kamarád, ale to co tu předvádíte Vy, to nemá s moudrostí pranic společného. Dnes mi volal i kamarád, o kterém je zde zmínka Luky. Nechce o přátelství se mnou přijít, protože spolu souzníme nejen v přírodě, ač by on věkem mohl být mým synem. Ale řeknu Vám, on když klopýtne v životě, tak se omluví a uvnitř jeho srdíčka má jizvu, kterou si sám způsobil svým jednáním někdy a to ho bolí více, než když ublíží někdo jemu. Vás nyní začínám spíš litovat, jak soudíte a hodnotíte jiné. Mou přítelkyní byste se nikdy nestala, a to ne pro kritiku, ale pro způsob který k tomu používáte. Nemá nic společného s vlídností a jestli by někdo prchnul, tak bych to byla po Vašich vyjádření já, to mi věřte.
Hana Šimková
Článek mě vůbec neoslovil a na fotkách se mi líbí jenom ten pes.
Soňa Prachfeldová
Obdivuji ty šamany, kteří mají vlohy a dědí po předcích. Každý asi máme v sobě k něčemu vlohy a je dobře, když cítíme potřebu svůj niterný život rozvíjet. Jen to nesmí být módní záležitost, to je jak u léčitelů. Papouškovat a předstírat, takových je. A nadělají pak více škody, než užitku. Mě nabíjí příroda, bylinky, zvířátka, kontakty s dobrými lidmi a je mi fajn. Vám přejii paní Evo, abyste našla to co hledáte. Vaše fotky pro mne nemají žádný půvab, s artem nemají nic společného, udivuje mě , proč tolik jednotvárných a pořád jen o Vás. Přeji hodně štěstí !
Jarmila Komberec Jakubcová
Paní Evo váš článek vyvolal spoustu emocí a diskuzních příspěvků. Je vidět, že problematika šamanství je pro íčkaře(ky) velmi zajímavá. já souhlasím s Elenkou V. a nebudu se opakovat, napsala to velmi srozumitelně a protože jsem váš článek probírala se svými kamarádkami (bylo jich asi 10) názor se shodoval jak s Květou H. tak Vandou B. Vaše fotky jsou skutečně strašidelné a vyvolávají v člověku pocit bázně, ošklivosti a dovolím si napsat i beznaděje. Nevím jak se potom chcete ve svém projektu věnovat seniorům. To j mi bližší ten kdo zajde do Domova důchodců a dobrovolně tam babičkám a dědečkům pomůže, třeba tím, že jim něco přečte, poví a usměj se na ně.Pokud byste tam vyrazila Vy asi by i ti nechodící se snažili zmizet. Zamyslete se nad sebou. Nevnucujte druhým Váš způsob života. Děkuji
Elena Valeriánová
Pani Evo, můžete mi vysvětlit, co je podle vás art foto. Já to ve vašich fotkách nenacházím. Dobře, chápu, že nechcete aby byly vidět vaše emoce, abychom vám "nahlíželi do duše", ale vy máte na fotkách stále stejný, poněkud udivený výraz. Oči buď schované za tmavými brýlemi a nebo "vykulené" a pootevřené rty. Absolutně mi vaše fotky nenavozují souznění s přírodou. Ale třeba se jen neumím dívat, vaše fotky prostě nemám ráda. K šamanství se vyjadřovat nebudu, jak jsem již psala, jsem v tomto směru pole neorané a tak to zřejmě i zůstane. Zvuky bubnu mám spojené s nepříjemnou techno hudbou vyřvávajicí z techno párty, z jedoucích aut.
Eva Krausová
Zuzanko P., já oceňuji Vás za příspěvek od člověka moudrého, stejně jako příspěvek Jitky C. Co se týče fotek, záměrně na nich nejsou emoce, jako je smích, nebo smutek. Je to střed, začátek něčeho chcete-li, co teprve přijde...Nechodím 2hod. i déle s mou fenkou Meginkou po lese s pusou od ucha k uchu, štěstí, které pociťuji je v mém srdíčku, či v očích, ty jsou oknem do duše. Spíš se nyní usmívám u PC, jak velkou sílu má bubnování, aniž se palička nějakého bubnu dotkla, jak výstižně napsala Jana Š. Ano, máte pravdu hezky jsem rozvířila hladinu lidských strachů a dotkla se nejednoho ega. Strach je špatný "pán", ten nás nezachrání. Já strach z poznání šamanství nemám, žene mne poznat touhy své ty pravé, své duše. Ano, bude to cesta dlouhá a možná na konec té cesty nedojdu, ale aspoň to zkusím spolu s mým kamarádem. I on bývá na snímcích většinou bez úsměvů, či smutku, bez emoce. Prostě to tak cítí. Kolikrát jsme potkali na výletech rodiny, či partnery, co přišli k památce, tam se postavili jako solný sloup, vytvořili umělý rádoby úsměv a to jsou jejich fota na památku. Takové my s kamarádem nemáme a nikdy mít nebudeme. Ono totiž nejde jen o tvář, ale i o prostředí, ve kterém foto vzniká a prožitky jsou v srdíčku. A nejlepší fota s emocemi jsou momentky. Mj. má kamarádka z Polska má fota naopak obdivuje, cítí z nich zcela jiné prožitky, než někteří zde. Protože nesoudí, ale jen pozoruje a má otevřené srdce. A tak mne i napadá, bylo by docela zajímavé setkání nás, co se nebojíme a chtěli bychom se šamanství přiblížit u odborníka a poznat nepoznané, co kdyby se zorganizovalo setkání Íčkařů, kteří o tuto oblast mají zájem. Jen z mého hlediska nesmí jít o peníze, o komerci, v nejhorším by sponzory možná na setkání redakce Íčka našla. Myslím tím setkání s Jiřím Libánským. Já osobně bych s ním do toho prožitku a poznání šla moc ráda. Jen by ale neměli na setkání chodit lidé, které toto vše děsí, bubny nemají rády, aniž by jejich zvuk kdy poznaly osobně... Negace by setkání vůbec nepřispěla, ale naopak. A možná bychom se divili, kolik že nás je, kdo u toho být chce.
Jana Šenbergerová
Moc by mě zajímalo, jestli někdo z diskutujících věnoval pozornost odkazu, který sem vložil Jiří Libánský včera v 16.22. https://www.psychologiechaosu.cz/kvantove-vedomi/zmeneny-stav-vedomi/
Jana Šenbergerová
Jak velkou sílu má bubnování, jste nám Evo ukázala, aniž se palička nějakého bubnu opravdu dotkla. Hezky jste rozvířila hladinu lidských strachů a dotkla se tak nejednoho ega. A to je dobře. Zvykli jsme si slovo ego používat v negativním smyslu a zapomínáme, že bychom se bez něho v materiálním světě stěží obešli. Jenomže tento svět je jenom jednou ze součástí světa energií, se kterými šamani umí zacházet, protože se nebojí. Dobrý šaman vás svým bubnováním dovede tak zdařile připravit, že přejdete po chodníčku vysypaném žhavými uhlíky, aniž byste se spálili, přestože jste si byli vždy jisti tím, že je to nemožné. Všichni máme netušené schopnosti a možnosti, ale my dáváme přednost strachu před touhou poznat, kdo vlastně jsme. Jsme svobodní a je to naše volba. A kdo se bojí, nesmí do lesa. Užívejte si hledání, protože jen ten, kdo hledá, opravdu najde. A vůbec nevadí, že je to třeba něco úplně jiného, než si myslel. Každý dříve nebo později najde to, co opravdu potřebuje.
ivana kosťunová
Třicetdevět diskusních příspěvků, a já to teď zaokrouhlím. V téhle oblasti asi všichni tápeme, a každý se s tím vyrovnáváme po svém. Někdo principiálně odmítá, někdo připouští jakous takous existenci jiného světa, jiný se snaží do toho světa dostat. Své pocity jsem popsala v článku "Něco na tom je ", jestli máte zájem si jej přečíst. Já sama nevím. Ale obličej, ze kterého nelze vyčíst sebenepatrnější záchvěv emoce mě také spíš děsí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.