Výkřik do tmy
Ilustrační foto: pixabay.com

Výkřik do tmy

1. 2. 2017

Výkřik do tmy. Co děláš, řekneš, nebo napíšeš, nebude mít žádný smysl. Křičíš a nikdo tě neslyší, křičíš a neočekáváš žádnou reakci … prostě si chceš ulevit jen tím samotným křikem – vypsáním se.

Ne zcela přesný výklad významu rčení „Výkřik do tmy“, ale v tuto chvíli mi postačí.

Jsou jisté okamžiky, které spotřebují spoustu energie se s nimi vyrovnat a poznamenají nás do konce života. Dosáhnout vnitřního klidu vyžaduje vnitřní sílu, která se získává složitým životním procesem, přes vzestupy i pády, vírou, výchovou, vzděláním, působením okolí a mnoha a mnoha dalšími faktory, které nelze zobecnit v jednom sebedelším souvětí. Ne každý dosáhne kýženého cíle. Nepřísluší mi filozofovat o cestách k vnitřní rovnováze, je pro mě velkou neznámou a ani to není účelem příspěvku.

Ale zpět k tématu retro vzpomínkou.

Sedím na schodech před domovními dveřmi, jen tak, v krátkých kalhotách a tričku, na zádech baťůžek, jehož obsah neznám, a sleduji dění na trávníku před sebou. S přibývajícím soumrakem odchází kamarádi, kteří mi dělají společnost, a já stále plna vzdoru vůči vykonavatelce „nespravedlivého“ trestu dál prožívám první výchovný exil. Tma polyká prodlužující se stíny tří lísek rostoucích před domem, vztek pětileté holčičky se mění v obavy a lítost, že maminka nepřichází a nepobízí k návratu domů. Pláču, protože volání do tmy zůstává bez odezvy. Vracím se pozdě sama, pokorně, s prosíkem o odpuštění, a zůstává doživotní vzpomínka.

O šestašedesát letech později sedím v pohodlí a bezpečí vlastního domova, navazuji nová přátelství, užívám si každého nového dne, nebráním se zajímavým aktivitám včetně virtuální zábavy na internetu. A ejhle! Je to tu zase! Motto o dobru a zlu se opět potvrzuje: „Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán … nebo-li vybírej si komu pomáháš.“ Sdílet radost z pomoci útulku pro zatoulaná zvířata se nesetkává se zájmem – je pouhým výkřikem do tmy! Spojení ztrácí kouzlo a uvažuji o přerušení kontaktů.

Výkřik do tmy se tentokrát vymyká příkladům. TMA slyší, zhmotňuje se do konkrétních postav a ústy svých mluvčích křičí: „exkomunikovala jsi se sama, nikdo tě tu nedrží, odejdi beze slova a nepráskej dveřmi, to tě máme prosit......!?.“ Nechápu to. Chvíli jsem opět malou pětiletou holkou na schodech s baťůžkem, ale jen malilinkou chvíli, neboť SVĚTLO nabízí svou sílu a přátelskou ruku.

„Když člověk vyhledá samotu, není to tak zlé, jako když samota vyhledá jeho.“ Autor citátu neznámý. Dobrovolnou „exkomunikaci“ trávím listováním dvou fotoknih vlastních literárních pokusů, které jsou zajímavé pouze díky krásným fotografiím připojeným k příběhům kolegou z práce.

Proč to píši? Kontakt s virtuální realitou je mým adrenalinem. Určitě tam někde něco pěkného a zajímavého začíná a já bych chtěla být u toho. Zadávám přihlašovací heslo a...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Tak jsem se vrátila k tomuto Jany článku, jakou vyvolal diskuzi a musím se ptát. Jak by asi probíhal dialog z očí do očí? Virtuální svět skrývá nástrahy nedorozumění...
Eva Krausová
Jitko Caklová, díky, že vnímáte snímky a život kolem nich, nemusíte být odbornice na fotografii, stačí jen mít pocity, to je to, oč tu běží.
Eva Komínová
Paní Jano, váš článek jsem četla několikrát a snažím se pochopit, co vlastně chcete vyjádřit. Na jednu stranu neočekáváte žádnou reakci na svůj „křik do tmy“, prostě si ulevujete psaním beze smyslu (první odstavec). Jako malé holčičce se vám nepodařilo cosi vyvzdorovat, ale nejspíš jste pochopila, že trest byl spravedlivý, takže výkřik do tmy se minul účinkem. V současnosti očekáváte od virtuálního světa zpětnou vazbu na vaši radost z pomoci útulku pro zatoulaná zvířata a ona nepřichází. Reakce, kterou jste očekávala, se nedostavila a tak své snahy označujete opět jako výkřik do tmy. Ale tentokrát jste tím tak zasažena, že uvažujete o přerušení kontaktů a dobrovolné vlastní „exkomunikaci“( =vyloučení ze svátostného společenství církve je v tomto případě opravdu až nepatřičně silné přirovnání) Ale nakonec přiznáváte, že virtuální svět je pro vás adrenalinem a nedokážete jej opustit, což popírá předchozí rozhodnutí. Popíšu vám svůj vztah k virtuálnímu světu. Pokud napíšu nějaký příspěvek a pustím ho do světa, připadám si jako herec na scéně se staženou oponou. Nevím, kdo a kolik diváků /čtenářů sedí v sále. A neočekávám, že je narváno. I když mě potěší zpětná vazba a reakce publika, nikdy nemohu vědět, zda vůbec nějaká bude a kolik lidí „zatleská“. Virtuální svět by pro nás neměl být až tak důležitý, aby narušoval naši vnitřní rovnováhu. Spíš bychom ho měli chápat třeba jen jako jeden ze zábavných způsobů seberealizace.
Jarmila Komberec Jakubcová
Občas mám tak tendenci přikládat různým komentářům různé domněnky. Nakonec je vše jinak.Virtuální svět je jiný než ten v reálu a proto jsem moc ráda, že mohu potkat lidí se kterými si píši osobně.Hodně to pak pomáhá při navazování přátelství, sympatií, protože na příspěvkem nebo fotkou vidím konkrétní osobu, Paní Jano pokud můžete nebo chcete, přijeďte se seznámit s některými z nás.
Marie Ženatová
Tento článeček jsem si přečetla několikrát, hodně mne oslovil a jsem moc ráda, že jsem i60 objevila. Jsem psavec, celá dlouhá léta si také píši deník kde si vypisuji svoje zklamání, bolesti i radosti. A když se někdy po letech začtu do těch předchozích deníčků - tak vím, že mnohé veliké těžké kameny bolesti a nepochopení se změnily v oblázky a já už s nimi mohu lépe žit... Před chvílí jsem přišla s fotoaparátem - prošla jsem hodně ulic a udělala si hezké snímky bělostné zimy a jsem ráda, že mohu být teď chvíli v klidu u virtiální reality - i když nikoho z Vás neznám, je mi zde hezky - je to hezký lék na moji samotu. Zítra jsou prázdniny - půjdu se 4 menšími vnoučaty bruslit - ještě i ve svém věku 70 let si obouvám brusle, ale už jezdím opatrně, jenže ti menší by si chtěli se mnou občas i na ledě hrát na honičku...?????
Hana Rypáčková
Pěkné .Je to úvaha nebo zamyšlení ? Výstižné. Myslím, že jsem reagovala, protože mám zdejší útulek ráda a pracuje tam moje známá. Kdyby byl napsán článek o útulku, věřím, že by se rozvinula obrovská debata... A co já. Nejsem introvert, ale píši si deník už mnoho let, kam si své stezky a touhy vyslovuji. A k tomu mám FB, dva weby s přáteli. Taky toho taky na íčku natrousím....Chtěla bych se víc setkávat s íčkaři...Samota...Někdy se cítím sama i ve společnosti rodiny a přátel.
Ilona Erika Kolář
Marnost nad marnost, všechno je marnost. K tomu došel moudrý král Šalamoun po po x letech vlády. Tenhle pocit přepadne určitě někdy každého, zároveň se mísí se stavem beznaděje a záleží na každém z nás, jak se k tomu postaví a jak to přijme. Osobně si myslím, že i ty výkřiky do tmy jsou potřeba a mají smysl pro další duchovní vývoj. Jde o to přijmout úplně všechno, i to dobré i to zlé. Jedině tak se s tím vyrovnám bez následků. A hlavně, nikdy není člověk, i když je mu sebehůř, sám. Článek se mi moc líbí, myslím, že jste velice citlivý a vnímavý člověk.
Soňa Prachfeldová
Líbí se mi Jano, jak jste se vypsala ze svých pocitů, nechala nahlédnout malinko do svého nitra. Zdenka J. popsala výstižně, reálné poznání osob je opravdu o něčem jiném, než virtuální. Myslím, že na chatu se píše všeobecně a odlehčeně a nenavazuje na témata, ono to ani jinak nejde. Určitě máte smyslo pro humor jako nositelka jména Jana, u nás v rodině máme čtyři a jsou to prima holky. Fotky báječné a výkřik do tmy ať vezme vše negativní do pryč.
ivana kosťunová
Teprve teď jsem si všimla fotografií dole. Jsou takové snové-nejvíce se mi líbí ta poslední.
Zdenka Jírová
Jano, známe se již dlouho a vlastně jsi jediná, koho na tomto portále znám osobně. Myslím, že znám Tvou potřebu zpětné vazby, ale tu má více méně každý. Také zde občas cítím, že proto, že nikoho osobně neznám a nikdo nezná mne, jsou někdy mé příspěvky přehlíženy. Naučila jsem se s tím žít, nevnímat to jako křivdu a raduji se, když odezvu cítím. Je škoda, že je tak málo přispívajících pisatelů, a proto ti psaví vytvořili skupinu, dobře se znají ze srazů, na které já ani nemohu jet, takže se s nikým nesblížím.Mohu se ale zde " vypovídat", ať s odezvou nebo bez ní. Je mi zde přes to docela dobře. Tobě bych jen poradila, nevracej se do minulosti, žij přítomností, je docela hezká. P.S. Tvé pěkné fotografie se mi líbí, Čikinka je hvězda.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...