Přepadly mě vzpomínky
Ilustrační foto: pinterest.com

Přepadly mě vzpomínky

16. 2. 2017

"... v roce šedesátém sedmém, už bude dávno všude mír...," zpívalo se nadšeně a optimisticky v této tak trochu budovatelské písni s nádechem "popu". Psal se asi rok, no řekněme, 1960? Bylo mi jedenáct let a přede mnou "nedohledno." Dokonce i ten "magický" rok 1967 byl v nedohlednu.

Sedím na školní lavici 6. třídy ZDŠ. Je velká přestávka. Kolem mě je rozprostřena široká růžová sukýnka z jemného manšestru. Vidím ji jako dnes. "Filozofujeme" s kamarádkami, co bude, až nám bude padesát. Zatímco stejně staří kluci lítají mezi lavicemi a hážou po sobě houbou, my, slečny, se důležitě zamýšlíme nad životem. Celá délka života je před námi. V padesáti budeme jistě šedovlasé babičky s několika vnoučaty. Ta jsou naší jedinou radostí v tom "požehnaném" věku. Jsou to představy inspirované realitou kolem. Moje babička má sice ještě pořád tmavé vlasy, ale babičkovitě vypadá už od chvíle, kdy jsem ji poprvé uviděla. Děda je, pravda, "kus chlapa", vyzvedne svou malou holku ke stropu jednadvě, ale dědečkovství je patrné z jeho bílých vlasů.

Školní lavice nahradily stolky a židličky, růžové sukýnky zase módní úzké přiléhavé sukně. K tomu bílá "dederonová" košile. Navrch "šusťák", výkřik módy let šedesátých. Kdo ho nemá, jako by nebyl. Holčičky se změnily ve slečny. Mnohá z nich s někým "chodí". Je to i můj případ. Chodím s klukem, a možná ani netuším, svým budoucím mužem skoro na celý život.

A do toho skutečně už ten vzpomínaný "šedesátý sedmý". Slibovaný mír z písničky zůstal sice uchován, ale všude určitě není.To my za "železnou oponou" ovšem moc nevnímáme. Zejména "my" ve svém dospěláckém světě. Z rozhlasu "po drátě" zní naše zamilovaná "Povídej, jestli Tě má hodně rád" a naše natupírované hlavy jsou plné blížící se maturity.

A najednou je to tady. Vcházíme do dospělého života. Více či méně vybaveny představou o věcech příštích. Ale těšíme se. Na "výšku", na práci, na svatbu, na děti...

A všechno je nějak "najednou". Najednou je tu rok 2017. Jednoduše uplynulo 50 let. Padesát let! Některým šťastnějším se blíží "zlatá svatba". I my ostatní máme svou zlatou svatbu! Oslavíme padesátiny Naší maturity! A na šedovlasé babičky zapomeňte! Sejdou se tu ženské plné života a elánu, schopné milovat a zamilovat se, cestovatelky, dobrodružky i dámy. Prostě "kočky" každým coulem. Zároveň ovšem oddané babičky svých vnoučků. Tak to tedy je. Žijeme a plánujeme. Za námi vzpomínky, před námi... 

... a co si vezmu na sebe?!                                                       

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(4.6 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Tak mě napadlo, jak rychle se budoucnost stává minulostí ... Přítomnost je nejlepší, ta je totiž pořád TEĎ. Tmavěmodrý šusťák jsem kupodivu nějakým řízením osudu měla a někde se možná ještě zachoval i zvláštní šáteček na hlavu, který k němu patřil. Tehdy módní černou chlupatou čepici také ještě někde mám. Třeba se ještě někdy někomu bude hodit. :-) Hezky si ty oslavy užij v něčem pěkném, v čem se budeš dobře nejen cítit, ale i bavit. Já už to mám za sebou.
Lidmila Nejedlá
Milá Magdalenko, poslední dobou přemýšlím, zda umí senioři ještě snít do budoucnosti. U Tvého článku jsem se skutečně zasnila, i když budoucnost není v nedohlednu. Ano, bylo to tak a byly jsme takové...takové poctivě na budoucnost natěšené. Díky.
ivana kosťunová
Taky jsem si ráda zavzpomínala i díky výborné retro-fotce.Dlouhé vlasy, culíky, vzorované punčochy, - znám- takoví jsme byli -:)). Jen ten šusťák jsem neměla. Ale zato jsem sehnala v zimě chlupatou čepici od nějakého Poláka :)) Velmi výstižné. A co na sebe ? Stačí francouzský šarm a pár kapek Chanel o5 a nikdo nebude vnímat, co máš na sobě :))
Věra Lišková
Hezké a výstižné vzpomínání. Tehdejší HIT mody šusták, jsem si moc přála, nejvíc se mi líbil tmavě modrý, ale bylo těžké jej sehnat. Nakonec mi musel stačit zelený, který neladil barevně s oblečením a ještě se musela délka zkracovat.
Naděžda Špásová
MM, dobře jsi to napsala. Já jsem trochu mladší, ale ne o moc. V r. 67 mi bylo 14, ale starosti jsme měly podobné. Na tapetě už byli kluci, hádaly jsme se, který z Beatlesáků je nejhezčí a pod.. V. Čižmárová kdysi zpívala Léta letí a fakt je to pravda. Dokonce i ten šusťáček byl, ne sice ten pravý, ale aspoň napodobenina. A dneska? Máme to všichni podobné. Žijeme, jak umíme nejlíp a jsme za to rádi. A ta poslední otázka? Kup si něco nového, radost bychom si měli dělat každý den a dobře se bav.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.