České neziskovky: přítěž a břemeno?
Ilustrační foto: kverulant.org

České neziskovky: přítěž a břemeno?

22. 3. 2017

Spousta lidí je rozrušená už z představy, že by měla někde veřejně něco říci, něco navrhnout či něco obhajovat. Raději se schovají a pozorují. (Češi většinou sledují, kdo asi bude vítězem, aby se k němu včas přidali.) – Ale dost ironií. Již od roku 1990 jsme slyšeli spousty námitek proti neziskovým organizacím. Začali to v jedné tehdejší úspěšné straně, kde se upřímně báli občanské společnosti – svobodných občanů – a pokračovalo to až do současnosti, kdy kolují zprávy o tom, že neziskovky jen vysávají státní rozpočet, podporují muslimy a brojí proti pořádkům. Svatá prostoto! Od kolébky do hrobu vás provázejí. Od mateřským center až po hospice. Člověk je často ocení, až když ho něco postihne (těžká nemoc) nebo se mu něco přihodí (např. oběť násilí) nebo potřebuje hájit svá práva (občanské poradny). Desetitisíce neziskovek jsou připraveny pomáhat ostatním lidem.

Proč že se jim říká „neziskové“? Protože sice mohou účetně a fakticky vytvořit zisk, ale musí ho využívat zase jen pro plnění svého poslání, nikoliv pro obohacování zakladatelů a vlastníků (jak je tomu třeba v s. r. o. nebo v akciových společnostech).

Neziskovky tedy o někoho nebo o něco pečují, něco prosazují (nekácejte nám tady alej), anebo hájí jiný veřejný zájem. Problém je, že někdy není jasné, co je to vlastně veřejný zájem a kdo ho hájí. Je veřejným zájmem, aby zůstaly stát stromy kolem silnice, když do nich opilí řidiči mohou narazit? Je veřejným zájmem provozovat kočičí útulek? Je veřejným zájmem, abychom pečovali o imigranty a dali jim v naší zemi šanci začít nový život? Naschvál si zde neodpovím, jistě má každý z nás určitý názor. Veřejným zájmem je, abychom se těmito věcmi zabývali, abychom měli svobodu slova a mohli se sami rozhodnout. Mezi těmi tisíci neziskovkami jsou určitě i některé podvodné, ale těch jistě není víc než podvodných firem nebo nepoctivých politiků.  

A pak je spousta dalších, které si lidé vytvořili, aby si mohli užívat života. Tak třeba tělovýchovné spolky, kulturní sdružení, zájmové kluby. Já se ale vrátím k těm „veřejně prospěšným“.

Co s tím Kverulantem?

Uvedu tu jedinou neziskovku – nepečuje o rostlinky a broučky, ani o nemocné děti nebo seniory a možná ani nevíte, že existuje. Je to obecně prospěšná společnosti Kverulant (to je teda jméno, co?). Má heslo Nemluv, jednej (mají to v latině: Acta, non verba). Já je podporuji již několik let a sleduji, čím se zabývají. Pár příkladů:

V lednu získali zájemci nový, aktualizovaný seznam čerpacích stanic v ČR, které dostaly od České obchodní inspekce pokutu nejméně 100 000 Kč za nekvalitní benzín nebo naftu. Kverulant totiž v roce 2011 dokázal, díky financování od drobných dárců, zlomit dlouhodobě zaběhnutou praxi utajování těchto kontrol. Od té doby kvalita prodávaných pohonných hmot u nás stoupá a ubývá tak porouchaných motorů i zkažených cest a zbytečných oprav. Myslíte, že to šlo samo? Vůbec ne, bez těch, kteří se složili a celý boj s ČOI financovali, by se nic nezměnilo. Myslíte, že vás se to netýká? Asi nikdy nejezdíte autem nebo autobusem.

Druhým husarským kouskem je podle mne zákaz billboardů u všech dálnic a silnic I. třídy k 1. září 2017. Při automobilové srážce s billboardem u nás zbytečně zahyne přibližně deset lidí ročně. Billboardy nám kradou krajinu a jejich povolování je často spojeno s korupcí. Potřebná novela zákona byla po lítém boji přijata již v roce 2012, ale tím boj neskončil. Poslanci se ji od té doby pokusili již 4x změnit a nebezpečné billboardy k silnicím vrátit. Mezi ně patří např. poslanci Berkovec (ANO), Foldyna (ČSSD), Bendl (ODS) a senátorka Vrecionová (ODS, mezitím skončila). I díky Kverulantovi se jim to zatím nepodařilo. A je tu dobře vidět, že při prosazování zájmů billboardových firem proti veřejnosti (často s velkými úplatky), je jedno, z které strany politik pochází. Tři jsou ze Středočeského a jeden z Ústeckého kraje. Na úvodní fotografii (pořízené Kverulantem) jsou účastníci demonstrace převlečení za oběti smrtelných nehod vinou billboardů.

Už před lety si Kverulant všiml nedůsledného, až ignorantského přístupu policie k řidičům, kteří neoprávněně parkují na místech vyhrazených pro tělesně postižené. Vyzval své příznivce, aby takovým řidičům dávali za okna letáček. Strážníci pak zabavili na 60 falešných označení pro invalidy a padla i obvinění z padělání veřejné listiny.

Nebo: Ministerstvo pro místní rozvoj vedené Karlou Šlechtovou objednalo počítačový program, který nikdo nechce a nepotřebuje, a ten navíc ani nefunguje. Ale už stál půl miliardy (!) korun a další stovky milionů by ještě měl stát. Jde o tzv. Národní elektronický nástroj, který by měl sloužit k zadávání výběrových řízení. Takové programy však již dávno existují za zlomek ceny nebo i zadarmo. Ten z dílny ministerstva se navíc bojí využívat i samotné obce, protože jeho výstupy nejsou v souladu s platným zákonem. A to je vlastně jen příklad z obrovské řady předražených nebo nepotřebných „počítačových“ zakázek.

Bez koho by to ale nešlo, to jsou jednotliví dárci a příznivci, kteří Kverulanta financují například jen 1 Kč denně. Trvalý příkaz na 30 Kč měsíčně se může jevit jako zanedbatelná kapka, ale kdybychom kapkami vody naplnili sklenici, můžeme se napít. Když si nakapeme plnou nádrž, můžeme jezdit. Přesně tak to funguje. Jak jsem zjistil, průměrný pravidelný dar pro Kverulanta je 90 Kč měsíčně, u jednorázových darů to je 750 Kč. „Nevyužíváme žádné granty z veřejných zdrojů, jsme financováni pouze dary soukromých osob a firem,“ zdůraznil mi ředitel obecně prospěšné společnosti Kverulant.org Ing. Vojtěch Razima. Protože kdo chce odhalovat chyby veřejné správy, nesmí být na ní závislý třeba dotacemi. Peníze dostává Kverulant i tak, že si na různých e-shopech (celkem na více než 500! - viz http://bit.ly/2mzrVrz) kupujete věci, které skutečně potřebujete. Obchodník část z utržené ceny posílá Kverulantovi. Je to známý a obrovsky prospěšný projekt „GIVT – Klikni a pomáhej“. 

Každý Kverulantův podporovatel se tak podílí na uvolnění parkovacích míst pro invalidy, na čistších dálnicích bez nebezpečných billboardů nebo třeba pomáhá nemocnicím díky dnes již levnějšímu praní prádla (další z úspěšných kauz). Cílem je vždy napravovat věci ve prospěch společnosti. Chcete-li zvýšit současný počet 498 individuálních dárců, jste jen jeden klik daleko - před www.kverulant.org.

 

Ještě moje poznámka: Tak jako tomu je vždy v mých příspěvcích, nikdo si je u mne neobjednává ani mi za ně neplatí. Právě naopak, už léta přispívám Kverulantovi. Já vím, že hezčí je přispívat sportovcům nebo nemocným dětem. I to dělám – např. loni jsem pomohl s kampaní pro Klokánky nebo letos pro liberecký Babybox nebo už léta pro SOS dětské vesničky, u jejichž vzniku v Karlových Varech jsem v roce 1970 byl. A nepomáhám jen penězi. Myslím si – a toto považujte za moji definici relativně zdravého seniora! - že senior („důchodce“) je člověk, který má dost času a dost zkušeností na to, aby pomáhal jiným. Takových lidí je možná většina a jsem za to rád.

A kterým neziskovkám pomáháte vy? Aspoň tou déemeskou nebo měsíčním příspěvkem nebo materiálně nebo dobrovolnou prací? Těším se na ten deštík dobrých zpráv ve vašich komentářích!

 

společnost
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Přiznám se, že jsem k činnosti většiny neziskovek velmi skeptická. Nemám nic proti tomu typu neziskovek, kdy skupina lidí založí občanské sdružení s konkrétním účelem, a je mi jedno, jestli tím účelem je pomoc imigrantům, opuštěným zvířatům, dětem, či volnočasové aktivity. Hlavně když si dokáží sami na tu činnost vydělat sbírkami, oslovováním sponzorů a jinými aktivitami. Velmi mi ale vadí neziskovky, které zakládají různé složky státu , politických stran, a také je pomocí dotací z krajů, ministerstev a obcí dotují. Tyto "neziskovky " suplují role, které by měl plnit stát pomocí svého správního aparátu, prodražují sociální systém a vytvářejí další zbytečná místa a funkce pro "kamarády". Potom je ještě jeden druh neziskovky, učebnicovým příkladem je neziskovka paní Zuzany Paroubkové, kam Paroubkovi přátelé už nasypali několik miliónů, a vůbec je nezajímá zda a jak byly využity k dobročinné činnosti. To potom napadne každého pouze jediné - účelu už bylo dosaženo.
Zuzana Pivcová
Pardon, už jsem si jich v článku všimla, díky.
Zuzana Pivcová
Často máme tendenci na základě jedné zkušenosti (vlastní nebo i jen převyprávěné) zobecňovat. Tak je to i s důvěrou v naše neziskové organizace. Při katastrofě způsobené tsunami jsem pak někde náhodně četla informaci, že zástupci naší Adrie, kteří jeli do Thajska s humanitární pomocí, si tam žili v nadstandardních poměrech. Nelíbilo se mi to, ale mám snad díky tomu odmítat veškerou charitativní pomoc? To je přece zase někdo úplně jiný. O společnosti Kverulant jsem opravdu ještě neslyšela, ale její Vámi uváděné úspěchy mě zaujaly, to se rozhodně podívám, snad má stránky, žádné jste neuvedl.
Jitka Hašková
Myslím si, že většina neziskovek funguje z darů a nevysává státní rozpočet. Sama dostávám složenky na příspěvek od různých neziskovek - na výcvik psů pro nevidomé, pro onkologické děti, dětského klauna, psí útulky atd. Několikrát do roka jim všem posílám nějakou menší částku. Považuji to za důležitou součást života, když jsem byla mladší, tak jsem i sama pracovala pro jednu neziskovku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.