Nemůžete usnout? Budíte se několikrát za noc? Zřejmě jde o syndrom nového penzisty
Ilustrační foto: ingimage.com

Nemůžete usnout? Budíte se několikrát za noc? Zřejmě jde o syndrom nového penzisty

5. 3. 2020

Lékaři se shodují, že až pětadvacet procent lidí ve věku kolem šedesátky a výše si stěžuje, že se jim špatně spí. Různé týmy vědců zkoumají příčiny.

Například dánští lékaři pod vedením oftalmoložky Line Kesslerové před časem oznámili, že poruchy spánku ve vyšším věku souvisí s tím, že oční čočka propouští méně modrého světla. To je přitom velmi důležité pro aktivitu buněk, které lidské tělo ovlivňují tak, aby vědělo, kdy je noc a kdy den. Jednoduše řečeno, nastavují naše biologické hodiny. Nyní se vědci snaží zjistit, zda tento problém půjde odstranit laserem. Je tedy dost pravděpodobné, že jednou bude nespavost odstranitelná podobným způsobem, jako se dnes běžně odstraňují dioptrie. Ovšem vědce zatím čekají roky zkoušek a schvalování nové metody. Do té doby si musíme s nespavostí poradit jinak.

Spát „pod léky“ není přirozené

Každopádně bychom ji neměli podceňovat. „Nespavost není problém jen jednotlivce, ale nabourává život celé rodiny,“ říká geriatr Zdeněk Kalvach. „Nevyspaný člověk je unavený, přes den podřimuje, takže jeho rodina má starosti, zda není nemocen. On sám se necítí dobře, často vyhledá pomoc lékaře, ale nikdo nepřijde na to, co mu vlastně je. Mnoho lékařů se seniorů totiž nezeptá na to, zda dobře spí a senioři sami si nepostěžují. Když ano, lékař jim prostě předepíše lék na spaní, což ale není dlouhodobé řešení. Některé léky totiž způsobují výrazný útlum mozku, zvyšují riziko pádů a úrazů. Spánek, který navodí léky, není přirozený,“ vysvětluje Kalvach.

Zkrátka, mnoho lidí se necítí dobře, ale přičítá to vyššímu věku, takže si myslí, že se s tím nic nedá dělat. Nebo to považují za malichernost, se kterou nechtějí lékaře zatěžovat. Ve skutečnosti nespavost často souvisí s nemocemi, o kterých nemají ani tušení. Ale co je důležité – nespavost nesouvisí s věkem. Rozhodně neplatí následující rovnice: přibývající roky rovnají se horší spánek a s tím se nedá nic dělat.

Pokud máme se spánkem problémy, geriatři doporučují nechat si zjistit, jak nám funguje štítná žláza. Její zvýšená funkce totiž může způsobovat špatné usínání.

Také mnohdy stačí nechat si upravit skladbu léků. Na špatný spánek mohou mít vliv ty, které léčí alergii, astma, snižují tlak a cholesterol.

Mnozí lékaři rovněž doporučují vést takzvaný spánkový deník. To znamená, zapsat si každý večer, v kolik jsme šli spát, zaznamenat si, pokud jsme nemohli usnout déle než hodinu a pak si poznačit, kolikrát jsme se vzbudili. Když si takový deník povedeme týden, může být lékaři dobrým vodítkem při stanovení dalšího postupu léčby.

Syndrom nového penzisty

Velmi častým problémem je, že se lidé ve věku kolem šedesátky budí brzy ráno. „Když jsem chodila do práce, těšila jsem se, jak budu v penzi vyspávat,“ říká třiašedesátiletá Miroslava Ptáčková z Ostravy, která před rokem přestala pracovat. „Jenže teď se budím v půl šesté ráno a nemám co dělat. Dopoledne se mi táhne, ale po poledni už jsem unavená. Když si lehnu po obědě, zase se budím v noci. Jsem podrážděná, unavená. Takhle jsem si užívání si důchodu nepředstavovala,“ vypráví.

Psychologové to označují za velmi častý problém a říkají mu syndrom nového penzisty. Časté probouzení v těchto případech bývá projevem změny zaběhlých zvyků a mnohdy může znamenat dokonce začínající depresi z pocitu nepotřebnosti.

Pravidlo, kolik hodin spánku je dost a kolik málo, podle geriatra Zdeňka Kalvacha neexistuje. Někomu mohou stačit čtyři hodiny spánku a cítí se dobře, jiný spí šest hodin a je unavený. Pokud máme pocit, že naše případné psychické či fyzické problémy mohou souviset s nekvalitním spánkem, možností, kam se obrátit, je rok od roku více.

Základní radu by měl poskytnout každý praktický lékař, ale pokud rovnou sáhne po receptu s léky na spaní, měli bychom zpozornět. Tato cesta je sice jednoduchá, ale může časem způsobit, že se už bez prášku na spaní prostě nevyspíme nikdy. Když nepomůže ani návštěva neurologa či psychologa, nastává čas na spánkovou laboratoř. Tato specializovaná pracoviště jsou ve většině krajských měst a právě v nich dokáží pomocí přístrojů odhalit, v čem přesně naše potíže se spaním spočívají a podle toho poradit léčbu. Často stačí málo a trápení je pryč. Hlavní je neříkat si: No jo, ve vyšším věku se prostě špatně spí.

Dříve, než se vydáte do ordinace,lékaři doporučují zkusit následující:

* Podvečerní procházku nebo aspoň posezení na vzduchu. Když není jiná možnost, stačí si doma sednout k otevřenému oknu.

* Poslední jídlo v šest večer. Pak maximálně ovoce.

* Sklenku teplého mléka s medem před spaním, případně sklenici piva

* Když nic nepomáhá, zkusit přípravky obsahující melatonin. To je hormon, kterému se říká spánkový a s přibývajícími lety ubývá. Na rozdíl od jiných léků na spaní není návykový a může jej předepsat každý lékař.

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Patřím mezi vyjímky, které ve stáří spí dobře. Mívala jsem problém s nespavostí mezi 2 a 4 ráno, ale to bylo stresem z práce. Když se nevyspím, jsem nepoužitelná - nervozní, roztržitá, neschopná udělat něco bez chyby.Takže všech nespavců je mi upřímně líto.
František Mlejnek
Obecně spím v důchodu líp než během let ve stresu, kdy jsem se mnoho let bál chodit do svého zaměstnání. Ale asi jsem si tehdy vypěstoval to milé pospávání, kdy jsem se několikrát za noc probudil, podíval sena budík a říkal jsem si, ještě můžu tři hodiny snít, jistě se mi bude něco zajímavého zdát... A tak to šlo až do posledních minut, než jsem se skutečným odporem vstával do nového dne (a to jsem každé ráno pak předjížděl vůz s pečivem, který měl napsáno "Do nového dne s chutí", v tu chvíli bych je fackoval). Teď sice nemusím většinou vstávat s nechutí (pokud nejdu k doktorovi), ale stejně si rád přispím. Je fakt, že skoro každou noc mívám tak mezi čtvrtou a šestou čas bdění, ale pak zas usnu... Mám ovšem zase období, kdy se spánek nemůže dostavit, hlavně během letních horkých dnů, kdy mám v ložnici kolem 28°C a vyvětrat je nemožné. Jinak jsem rozhodně sůva, která vydrží být čilá do dvou v noci a ráno si přispím minimálně do deváté, třeba i do desáté. Rozhodně na mě psychicky velmi špatně působí, když jsem nucen vstávat do tmy.
Jana Šimonová
A teď jiné rady, mimochodem, nechápu, že na to experti na spánek už dávno nepřišli. V posteli neučte tělo dělat jiné činnosti než spaní. Nečtěte v ní, nehrajte hry, nečučte na TV, napařte u PC a neveďte sáhodlouhé úvahové dialogy. Tělo má vědět, že postel znamená spaní, nic jiného. Spát jděte s únavou, ne s tím, že by se mělo jít spát. když je tělo napružené, neusne, a vy se jen učíte v posteli počítat ovečky a nic jiného. Když nemůžete usnout, vstaňte, dejte si to teplé mlíčko, vyluštěte křížovku, počtěte kousek v knize, umyjte nádobí a pod., a utvrďte se tak v tom, že máte kus práce hotové a ukončené, nejlépe se vnitřně pochvalte a jděte spát. Po dobře vykonané práci usnete jako na povel. S ranním vstáváním a nočním bděním je to ještě navíc tak, že typ sova ožívá v noci, a to jsem já, zato ráno poráží nábytek, který cestou bytem míjí. Typ skřivan vyletí z postele ve čtyři ráno a za veselého trylkování je akční na zabití. Zato po večerníčku mu poklesne hlava a před koncem TV zpravodajství ruší zbytek rodiny chrápáním. Nesnažte se to lámat, každý jsme jiný, což je nutno respektovat a umět se smířit se svým tělem a jeho schopnostmi. Psychosomatický komfort svého organismu máme každý ve své moci.
dagmar Burianová
Na d§chod jsem se moc těšila, především na to, že budu moci spát, jak dlouho budu chtít. Večer se můžu dívat dlouho do noci na televizi, nebo být na počítači, ráno vstávám, až se probudím. Klid, pohoda. Nechápu, jak se někomu může táhnout dopoledne a nudí se. Říkám, že důchod je nejkrásnější období hned po mateřské dovolené.
Hana Rypáčková
Nastal mi problém, že se budím brzy /vždy jsem byla spáč / a přes veškerou snahu už neusnu. Tudíž večer jsem mrtvá a odpadávám brzy do pelíšku. A ve dne neusnu. /To budou ta oční víčka , co reagují na světlo/. :-)
Libuše Křapová
Špatně spím od té doby, kdy jsem po maturitě začala pracovat v nepřetržitém provozu. Takže tím, že jsem v důchodu to u mne nebude. Nějaké souvislosti jsem ale vypozorovala. Hůř usínám nebo ještě častěji se v noci budím při úplňku či novém měsíci - i když jsem si předtím kalendáře vůbec nevšimla, a nebo když venku prší. Při tom v dětství mne déšť a kapání vody z okapu uklidňovalo a uspávalo. Co se týká rad, které jsou zde popsány - některé údaje jsou zastaralé. Na noc se nemá jíst ovoce - spíše se doporučuje zelenina. Poslední jídlo nemá být v osmnáct hodin večer, ale zhruba tři hodiny před uložením se do postele. Navíc klidně může být ještě druhá večeře - ta zeleninová - zhruba hodinu před spánkem. Já sama chodím spát okolo půlnoci. Kdybych večeřela naposledy v šest, o půlnoci jdu rabovat ledničku. Ale to jsem já, někomu jinému tato doba může vyhovovat. Nemělo by to ale být uvedeno jako doporučení.
Míla Hyhlíková
Odjakživa spím velmi dobře. Sotva sednu na postel, ještě nemám hlavu na polštáři a už spím. Prostě zavřu oči a jsem v limbu. Neznám usínání. V poslední době mě někdy probudí měsíc, pokud je v úplňku a svítí mi na postel. Tak zatáhnu závěs a v tu ránu spím dál.
Zuzana Pivcová
Já spím hůře celý život, takže z důvodu v názvu článku to zřejmě nebude. :-D A syndrom nového penzisty jsem si nějak ani nestačila vyzkoušet a už zase vstávám. Ale v 5 nebo v 7 je přece jen rozdíl!
Věra Ježková
Pokud mám syndrom nového penzisty, pak jedině v pozitivním smyslu. Celý pracovní život jsem nerada vstávala, cítila jsem se špatně, unavená, nebyla jsem schopna myslet ani mluvit. V důchodu jsem přes dva roky a situace se změnila. Budím se v dobrém rozpoložení. Přitom špatně usínám a několikrát za noc vstávám – někdy si přitom dám i čokoládu nebo jogurt.

Zpět na homepage Zpět na článek