Užhorod - putování po českých a židovských stopách Podkarpatské Ukrajiny
Foto: archiv autorky

Užhorod - putování po českých a židovských stopách Podkarpatské Ukrajiny

5. 8. 2017

Podkarpatskou Ukrajinu jsem již navštívila v roce 2012. Tehdy tématika zájezdu byla zaměřena na hledání  stop vojáka Švejka.Ten letošní byl zaměřen na hledání stop, které v této oblasti zanechali Čechoslováci  a Židé.

Již první setkání mě bohužel ujistilo, že při vstupu na hranice mezi Slovenskem a Ukrajinou je stejné jako před pěti lety. Stále zde probíhají důkladné prohlídky a po noci strávené cestou z Prahy jsme čekali na vstup na ukrajinské území cca 4 hodiny.  Po této době jsme mohli přijet do prvního města, kterým byl Užhorod. 

Naše první cesta vedla do krajanského sdružení klubu  T.G.Masaryka, kde nás již netrpělivě očekával pan Ivan Latko - potomek Čechů žijících na Podkarpatské Ukrajině, který nás provedl městem. Pan Latko s našimi krajany se zasloužil o to, že v parku města je umístěna  busta T.G. Masaryka a další pamětní desky, připomínající, že to byli právě Čechoslováci, kteří se v létech 1918 až 1938 zasloužili o rozvoj tehdy zastaralé oblasti.

Užhorod je vstupní branou na Podkarpatskou Ukrajinu. Název města je odvozen od řeky Už - tedy Užhorod neboli Užgorod - město nad řekou Už. Historické centrum je vzdáleno od slovensko-ukrajinské hranice jen čtyři kilometry. Město leží na řece Už, což městu ve spojení s pěší lávkou a obchodní zónou v centru přináší promenádní atmosféru. V centru se nachází velké množství restaurací a kaváren. Podél nábřeží vede nejdelší lipová alej v Evropě. V současné době je Užhorod největším městem a správním střediskem Zakarpatské oblasti. Občas lze na fasádách domů zahlédnout české nápisy z období I. republiky. V centrální části Galago stojí vládní a obytné budovy postavené československou vládou ve 20. a 30. letech minulého století. Budovy jsou často postaveny ve funkcionalistickém stylu, některé ulice připomínají pražské Dejvice.

Blízko centra na vyvýšenině stojí od 13. století hradní pevnost. My jsme v podvečer navštívili skanzen lidové architektury. V členitém terénu je k vidění asi 30 tradičních dřevěných stavení přemístěných ze Zakarpatí. Z časových důvodů jsme mohli spatřit jen dřevěný kostelík sv. Michala ze 16. století.

Další židovská stopa nás zavedla k návštěvě bývalé synagogy, která ale dnes slouží jako budova filharmonie. Transport Židů z města začal až od r. 1944. Holocaust nepřežilo více jako 140 000 tisíc Židů z Podkarpatské Rusi a  dnes v Užhorodu  jich žije  několik desítek.

Abychom se trochu odreagovali, zavedl nás I.Latko do místní hospůdky, kde se čepuje české pivo. Účastníci zájezdu vzali hospůdku útokem, protože v té době bylo v Užhorodě na slunci cca 35 st.C.

Do hotelu na předměstí Užhorodu jsme přijeli úplně vyčerpaní až ve večerních hodinách, a na co jsme se nejvíce těšili, byla sprcha a večeře.

Fotografie jsou dílem mojí kamarádky Christiny Petráskové z Jablonce.

cestování
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Děkuji za příspěvky, mám připravené reportáže z Koločavy, Mukačeva, Lvova a celkový závěr o dnešní situaci na bývalé Podkarpadské Rusi, která byla 20 let i naším územím a kde dodnes jsou Čechoslováci vítaní. Nakonec každý třetí obyvatel Zakarpatí pracuje u nás či na Slovensku.
Elena Valeriánová
Malá ochutnávka, moc hezká, těším se na další.
Naděžda Špásová
Moje matka , babička a další příbuzní z jejich strany do Čech přišli po válce. Byli to volyňští Češi a žili někde u Lvova. Přesto nemám touhu se tam jet podívat. Máme známé, kteří přišli z Ukrajiny po revoluci u nás a myslím, že by se tam už taky nevrátili. Přesto jsem si tvůj článek přečetla, jako vždy. Asi dost náročné cestování a únavné putování, Ale objevování za to vždycky stojí.
Věra Ježková
Na Užhorod mám vzpomínku, z níž mne dodnes mrazí. Někdy v 80. letech jsme jeli s přítelem vlakem na podnikový výlet do SSSR. V Užhorodu jsme měli asi hodinovou pauzu. Vystoupili jsme z vlaku, jen v teplákách, v nichž jsme byli v kupé, bez všech dokladů, a sešli jen kousek pod nádraží. Během pár minut jsme se vrátili – a viděli, jak náš vlak mizí v zatáčce. Krve by se v nás v tu chvíli nedořezal. Po počátečním ataku paniky jsme se začali rozhlížet po peroně a uviděli několik spolucestujících, včetně vedoucího výpravy. Úleva byla nepopsatelná. Vlak se za chvíli vrátil a my, ještě rozklepaní, jsme nastoupili. A ještě dodatečně se děsili představou, co by, kdyby. I při tom, že domluva s příslušnými orgány v ruštině by byla bez problémů.
Zuzana Pivcová
Moc zajímavé vyprávění ze zajímavého zájezdu do někdejší části naší republiky. Mnoho Zakarpatských Ukrajinců bojovalo i za druhé světové války v 1. Čs. armádním sboru.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.