Potřeba milovat a být milován zůstává po celý život a dává mu smysl i ve vyšším věku. Ovdovělí nebo rozvedení muži si proto již v dřívějších dobách relativně rychle našli novou partnerku. Ženy zůstávaly naproti tomu mnohdy až do smrti samy. Mnohé z věrnosti svému zemřelému manželovi, většina však proto, že to nebylo společensky přijatelné, aby se ještě jednou vdaly.
Ty časy se však od základu změnily. Zralejší ženy dnes hospodaří se svými potřebami daleko sebevědoměji. Chodí nebo chodily do zaměstnání, jsou finančně nezávislé a účastní se společenského či dokonce politického života. Celkově jsou lidé fit a vitální až do vysokého věku, a proto si mohou po rozvodu nebo po smrti partnera ještě léta užívat života. Avšak pro osamělé starší lidi je obtížné se seznamovat někde v restauraci. Jen málokdo k tomu najde odvahu. V okruhu přátel jsou zpravidla všichni zadaní. A po odchodu do důchodu odpadne i pracoviště jako možná "partnerská burza".
Většina padesátiletých a starších už má své zkušenosti se vztahy, už si prožili svůj sen o rodinném životě nebo jiné formě seberealizace. Zatímco mladší často chtějí partnera, protože by jejich život nebyl jinak naplněný, starší lidé jsou v tomto skromnější a hledají partnera bez jakýchkoliv romantických iluzí.
Na první pohled překvapí poznání, že je starší generace daleko přizpůsobivější a otevřenější vůči alternativním formám vztahu než třeba 35 - 50letí. Až zhruba do padesátky odpovídá představě žádoucího vztahu společné bydlení, tedy soužití s partnerem. Pak se potřeby mění. Protože mají lidé více času a po odchodu do důchodu jsou i méně vázáni na jedno místo, nemusí potencionální partner nutně bydlet někde blízko. A také nemusí být k dispozici každodenně. Obzvláště ženy mají v tomto ohledu jasné představy: Nechtějí bydlet s mužem, protože pro něj nehodlají stále vařit a uklízet a pečovat o něj. Starší ženy také dnes nepotřebují nutně muže jako pomocníka, který by jim něco opravoval nebo za ně vyplňoval daňové přiznání, případně jim dělal řidiče. Mnohem více hledají vhodného partnera pro společné chvilky a různé aktivity.
Každopádně však stále funguje stereotypní chování muž - žena. I při hledání na internetu jsou muži aktivnější, zatímco ženy se nechají raději oslovit. Ještě výraznější jsou klišé při věku požadovaného partnera. Ženy nad padesát hledají většinou partnera stejného věku, muži nad padesát naproti tomu výlučně mladší partnerku. A čím je muž starší, tím by ta budoucí měla být mladší, třeba o 15 let či více. Muži jsou totiž ve vyšším věku na jednu stranu potřebnější než ženy a hledají někoho, kdo se o ně postará. A svou roli stále hraje i atraktivní zevnějšek. Pro ženy od 70 výše proto není jednoduché najít žádaného partnera.
Avšak i zralé ženy mají šanci prožít pozdní lásku. Protože ve vyšším věku se mění i sexualita, a to u obou pohlaví. V 75 letech jsou společně strávené osobní chvíle určitě důležitější než pouhá sexuální touha.
Nicméně při vší zamilovanosti ve stáří je třeba zvážit i to, že i společné hodiny skončí. Proto mají někteří potřebu mluvit s partnerem i o konci života a mít při sobě někoho, kdo této citlivé situaci rozumí. A kdo opravdu s tím druhým fyzicky setrvá až do okamžiku smrti a bude ho možná držet za ruku.
