Foto: autorka

Naše boxerka - rozloučení

20. 2. 2018

Vážení přátelé, milí íčkaři,

tak nějak by Vás oslovila naše boxerka - naše Lady. Myslím si, že by jí vůbec nevadilo, že píši toto oznámení, a je mi přitom dost těžko. Měla ráda život, měla ráda naši rodinu, svá štěnátka, a hlavně ty dva kluky, kteří jí to s láskou opláceli.

Dnes je to týden, co jí mladší z vnuků s jejím páníčkem vykopali hrobeček u nás na zahradě. Naštěstí dlouho netrpěla, měla v sobě ale zákeřnou nemoc, která přemohla vše pozitivní, čím Ladynka žila. Myslím si, že se na nás dívá z psího nebíčka, a drží nám své "palečky". My nezapomínáme, protože ona byla opravdová kámoška a moc milá holka. Budiž jí země lehká. Děkuji.

Můj příběh

Autor: Jitka Chodorová

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Magdalena Klosová 23.2.2018 16:06

Zdravím, Jitko, snad to brzy přebolí. mm

Marcela Pivcová 23.2.2018 08:59

Paní Jitko, připojuji se k příspěvku Zuzky, dovedu si smutek z rozloučení se zvířátkem živě představit.

Jitka Chodorová 23.2.2018 08:40

Děkuji všem, kteří si podobný smutek zažili, a Evi M., je mi líto, nevěděla jsem, že Bertíka už nemáš, a věřím tomu, že se někde tam nahoře s Ladynkou potkají.

Eva Mužíková 21.2.2018 19:13

Jitko, moc vám všem rozumím, dnes jsou tomu tři měsíce, kdy jsem se rozloučila s Bertíkem a stále to bolí. Pro mne je jakousi náplastí na bolest to, že odešel naprosto nečekaně a netrpěl. Třeba se tam ve psím nebíčku s Ladynkou setkají.

Soňa Prachfeldová 21.2.2018 09:52

Jitko, bolí to moc, kolikrát už jsem to smutné loučení zažívala,mkaždý pejsek má svoji specifickou povahu a to člověk zřetelně vidí, když vzpomíná. Nechali jste si štěňátko z posledního vrhu ? Ladynka byla moc hezká.

Zdenka Jírová 21.2.2018 00:46

Cítím s Vámi, před 3 roky jsem se podobně musela rozloučit s milovaným kocourem. Jsou to členové rodiny a rozchod je proto vždy bolestný.

Anna Potůčková 20.2.2018 19:03

To je mně moc líto, sama jsem velká pejskařka a vím co to je, když člověk ztratí velkého přítele a mazlíčka. Ale když je v srdíčku, žije dál.....

Helenka Vambleki 20.2.2018 18:18

Jitko, všechny předešlé rady mají kus pravdy, ale musí tě těšit, že moc netrpěla. Hlavně na ni všichni vzpomínejte zvesela, ani ona by určitě nechtěla, ať všichni byli smutní.

Alena Vávrová 20.2.2018 17:56

Ano, budiž Ladynce země lehká, nezapomenete, ale pookřejete s novým tvorečkem.

Hana Polednová 20.2.2018 15:46

Jitko, ano, smutné loučení zažije každý se svým zvířecím miláčkem. Lady byla opravdu ještě mladá, tím více to bolí. Také jsem to prožívala, proto s vámi tolik cítím. Vzpomínáme na své miláčky, v našem srdci vždy zůstanou.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínka na moji babičku

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Zdenka Jírová

Cyklobabka jede

Myslíte, že je člověk poučitelný? Ne. Není. Tedy aspoň u mě je to vyloučený už z podstaty mé tvrdohlavé urputné povahy.

Jana Pazourová

Čekání na papouška

Bydlím v 11ti podlažním paneláku na Praze 5 a jedna z mých radostí bylo „čekání na papouška“. Divíte se? Já se také divila, když jsem poprvé začátkem prosince uviděla sedět na vrcholku břízy „něco velkého s dlouhým ocasem“, tedy v porovnání s běžným venkovním ptactvem.

Libuše Juráčková

Dopisy I - Mé dětské babičce

Listy papíru vložit do obálky, zalepit ji, vzít pero a napsat adresu. Babička Řezníková, Nebe tam nahoře a jak dál? Znáte někdo PSČ do nebe? A jakou známku mám koupit na takový dopis?

Hank Pavelka