Ostych a pochyby převažují nad radostí, že jsme potkali někoho, kdo nás zajímá, kdo se nám líbí, s kým je nám dobře. Najít takový protějšek je s přibývajícími roky těžší. Přesto, když se nám to podaří, radost si kazíme otázkami a nejistotou.
"Já tam nejdu," řekl devětapadesátiletý dlouholetý vdovec Vojtěch svému synovi těsně předtím, než si obul boty. Zasunul je do botníku a začal se svlékat. Předtím týden řešili, co si oblékne a kam pozve ženu, se kterou se seznámil v klubu turistů. Po třech výletech s ostatními členy klubu, okukování a nesmělé konverzaci se ji odhodlal pozvat do kavárny. "Pochopil jsem, že se ta paní tátovi moc líbí, úplně ožil, když si telefonovali a psali maily," vypráví jeho syn. "Pak mi došlo, že on se té schůzky bojí, že si není jistý sám sebou."
Otce nakonec přemluvil, aby na rande šel. "Vpodstatě to byl trapas, protože jsem nevěděl, co mám říkat. Bylo mi trapné kupovat v mém věku kytičku a nějak se paní dvořit, abych nebyl směšný. Tak jsem tlachal něco o systému turistického značení v Jeseníkách a vlastně jsem jí vůbec nedal najevo, že se mi líbí, že bych se s ní rád vídal. Takže jsme si pak už nenapsali," vypráví.
O čem budeme mluvit?
Šedesátiletou Janu pozval její bývalý spolužák na dva dny na výlet s přespáním v penzionu jeho známých. Předtím se půl roku scházeli, rozumějí si, jsou spolu rádi. "Přece s ním někam nemůžu jet na noc," volala Jana kamarádce. "Jak to myslí? To budeme spát v jednom pokoji? Přece v mém věku nemůžeme spolu spát. To snad ani nečeká," chrlila na ni svůj problém.
"Tak se ho zeptej, jak si to představuje," pravila pragmatická kamarádka.
"No to by bylo trapné," řekla Jana a raději se z výletu vymluvila, že musí navštívit dceru. Když ji pozval podruhé, řekla, že má zdravotní problémy. Jejich vztah pak tak nějak vyšuměl. Jana toho lituje. Je jí smutno, nemá s kým chodit do společnosti.
Zásadní otázka, která nás trápí před první schůzkou, je: O čem budeme mluvit? Jenže pozor, ta nás trápila i ve dvaceti, jen jsme už na to zapomněli.
Majitel seznamovací agentury Grand Oto Kronrád sepsal knížku S kým dál, ve které využil zkušeností svého přítele, psychiatra Miroslava Plzáka. Pánové tam mají přímo kapitoly s názvem O čem si povídat. Přesně pro všechny pochybovače, aby nepůsobili trapně, hloupě.
"Středem dorozumívání není vyznávání lásky," upozorňuje Oto Kronrád. "Důležitější je vyprávění, a to o svém dětství a mládí. Vyprávět mohu o svých rodičích, prarodičích, sourozencích, spolužácích, správné by bylo vyprávět i o bývalých láskách."
Běžte nejdříve do divadla, kina, na výlet
Za druhou formu mileneckého dialogu autoři knížky označují diskusi o názorech. Prostě jít spolu do kina, do divadla, dívat se na televizi a pak o tom mluvit. Obvykle se tak diskuse rozjede, až se budeme divit. "Nikdy nezapomínejte na zoologickou zahradu a návštěvu hradů a zámků. Obojí poskytuje prostor pro výměnu názorů, " tvrdil odjakživa Miroslav Plzák.
A Oto Kronrád dodává: "V takových situacích se dobře ukáže, jestli se váš vyhlídnutý partner či partnerka dokáže vyrovnat s tím, že máte jiný názor. Hovory na témata "co se nám líbí" nebo "co rádi jíme" totiž slyšíme v každém partnerském dialogu. Vlastně nejde o nic, přesto se lidé dokážou pohádat právě kvůli filmu nebo televizní inscenaci jen proto, že se jednomu líbí a druhému ne. Platí však zásada, že k sobě nepatří jen lidé, kteří mají stejné názory, ale ti, kteří se dokážou vyrovnat s tím, že se názorově liší a dokáží názory partnera tolerovat."
Takže, pokud máte to štěstí a je před vámi schůzka, zasuňte strach a obavy v hlavě co nejhlouběji to půjde. A pro začátek nezvolte posezení u kávy či vína, při kterém budete obtížně lovit téma ke konverzaci. Raději vyražte do kina, na zámek nebo do už zmíněné zoologické zahrady. Že pozvání na takové místo může působit banálně? Nebojte, váš protějšek je určitě nejistý jako vy a nic originálnějšího by stejně nevymyslel. A hned máte téma pro konverzaci s ním nebo s ní: "Nic lepšího mě pro první schůzku nenapadlo, co myslíš, jaké je vlastně ideální místo pro první rande ve vyšším věku?"
