První rande v důchodu
Ilustrační foto: ingimage.com

První rande v důchodu

21. 2. 2018

O čem budeme mluvit? Nebude to trapné? Mám se chovat, jako kdyby mi bylo třicet? Tyto otázky si klade každý, kdo má štěstí a jde na první rande, ačkoli mu už bylo padesát. Čím jsme starší, tím je první schůzka s někým, kdo se nám líbí, těžší.

Ostych a pochyby převažují nad radostí, že jsme potkali někoho, kdo nás zajímá, kdo se nám líbí, s kým je nám dobře. Najít takový protějšek je s přibývajícími roky těžší. Přesto, když se nám to podaří, radost si kazíme otázkami a nejistotou.

"Já tam nejdu," řekl devětapadesátiletý dlouholetý vdovec Vojtěch svému synovi těsně předtím, než si obul boty. Zasunul je do botníku a začal se svlékat. Předtím týden řešili, co si oblékne a kam pozve ženu, se kterou se seznámil v klubu turistů. Po třech výletech s ostatními členy klubu, okukování a nesmělé konverzaci se ji odhodlal pozvat do kavárny. "Pochopil jsem, že se ta paní tátovi moc líbí, úplně ožil, když si telefonovali a psali maily," vypráví jeho syn. "Pak mi došlo, že on se té schůzky bojí, že si není jistý sám sebou."

Otce nakonec přemluvil, aby na rande šel. "Vpodstatě to byl trapas, protože jsem nevěděl, co mám říkat. Bylo mi trapné kupovat v mém věku kytičku a nějak se paní dvořit, abych nebyl směšný. Tak jsem tlachal něco o systému turistického značení v Jeseníkách a vlastně jsem jí vůbec nedal najevo, že se mi líbí, že bych se s ní rád vídal. Takže jsme si pak už nenapsali," vypráví. 

O čem budeme mluvit?

Šedesátiletou Janu pozval její bývalý spolužák na dva dny na výlet s přespáním v penzionu jeho známých. Předtím se půl roku scházeli, rozumějí si, jsou spolu rádi. "Přece s ním někam nemůžu jet na noc," volala Jana kamarádce. "Jak to myslí? To budeme spát v jednom pokoji? Přece v mém věku nemůžeme spolu spát. To snad ani nečeká," chrlila na ni svůj problém.

"Tak se ho zeptej, jak si to představuje," pravila pragmatická kamarádka.

"No to by bylo trapné," řekla Jana a raději se z výletu vymluvila, že musí navštívit dceru. Když ji pozval podruhé, řekla, že má zdravotní problémy. Jejich vztah pak tak nějak vyšuměl. Jana toho lituje. Je jí smutno, nemá s kým chodit do společnosti.

Zásadní otázka, která nás trápí před první schůzkou, je: O čem budeme mluvit? Jenže pozor, ta nás trápila i ve dvaceti, jen jsme už na to zapomněli.

Majitel seznamovací agentury Grand Oto Kronrád sepsal knížku S kým dál, ve které využil zkušeností svého přítele, psychiatra Miroslava Plzáka. Pánové tam mají přímo kapitoly s názvem O čem si povídat. Přesně pro všechny pochybovače, aby nepůsobili trapně, hloupě.

"Středem dorozumívání není vyznávání lásky," upozorňuje Oto Kronrád. "Důležitější je vyprávění, a to o svém dětství a mládí. Vyprávět mohu o svých rodičích, prarodičích, sourozencích, spolužácích, správné by bylo vyprávět i o bývalých láskách."

Běžte nejdříve do divadla, kina, na výlet

Za druhou formu mileneckého dialogu autoři knížky označují diskusi o názorech. Prostě jít spolu do kina, do divadla, dívat se na televizi a pak o tom mluvit. Obvykle se tak diskuse rozjede, až se budeme divit. "Nikdy nezapomínejte na zoologickou zahradu a návštěvu hradů a zámků. Obojí poskytuje prostor pro výměnu názorů, " tvrdil odjakživa Miroslav Plzák.

A Oto Kronrád dodává: "V takových situacích se dobře ukáže, jestli se váš vyhlídnutý partner či partnerka dokáže vyrovnat s tím, že máte jiný názor. Hovory na témata "co se nám líbí" nebo "co rádi jíme" totiž slyšíme v každém partnerském dialogu. Vlastně nejde o nic, přesto se lidé dokážou pohádat právě kvůli filmu nebo televizní inscenaci jen proto, že se jednomu líbí a druhému ne. Platí však zásada, že k sobě nepatří jen lidé, kteří mají stejné názory, ale ti, kteří se dokážou vyrovnat s tím, že se názorově liší a dokáží názory partnera tolerovat."

Takže, pokud máte to štěstí a je před vámi schůzka, zasuňte strach a obavy v hlavě co nejhlouběji to půjde. A pro začátek nezvolte posezení u kávy či vína, při kterém budete obtížně lovit téma ke konverzaci. Raději vyražte do kina, na zámek nebo do už zmíněné zoologické zahrady. Že pozvání na takové místo může působit banálně? Nebojte, váš protějšek je určitě nejistý jako vy a nic originálnějšího by stejně nevymyslel. A hned máte téma pro konverzaci s ním nebo s ní: "Nic lepšího mě pro první schůzku nenapadlo, co myslíš, jaké je vlastně ideální místo pro první rande ve vyšším věku?"

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Tedy "o čem budeme mluvit" by mě asi trápilo nejméně. Vlastně jsem ten pocit nikdy nezažil.
Zuzana Pivcová
Scházet se půl roku s bývalým spolužákem a rozumět si s ním a být s ním ráda, jak uvádí článek, a najednou být konsternovaná z toho, že s ním mám na výletě přespat u známých, tak to bych snad zaspala padesát let nebo ještě víc. To si tedy měla paní ujasnit hned ze začátku, co od těch spolužáckých schůzek očekává. Přitom to byla dobrá forma "seznámení", s nikým cizím, nýbrž už známým, i když z dřívějška.
Věra Halátová
No, tak když jim to nevyšlo, tak to asi nemělo být. Paní Jana se styděla zeptat, jak to bude v penzionu, a teď je smutná, že nemá s kým chodit do společnosti. Ale on ji do společnosti nepozval, nebo špatně čtu? On ji pozval na výlet s přespáním.
Marcela Školová
Docela divný článek... Pokud bych šla na schůzku se spolužákem, tak se máme o čem bavit několik hodin, pokud bychom spali někde na výletě, tak se asi předem domluvíme, je to jak ze třicátých let...
Marie Metelková
Mám dotaz, z kterého roku je tento článek? Zvláště zmínka o pocitech paní Gregorové důchodcům rozhodování o seznámení neulehčí. Před takovým debaklem jaký prožila ona, dá každý přednost samotě.