Řízek zůstává nekorunovaným králem české kuchyně
Ilustrační foto: pixabay.com

Řízek zůstává nekorunovaným králem české kuchyně

24. 2. 2018

Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. U jídla však toto rčení rozhodně neplatí. Chodím po matičce Zemi už pěkných pár let, ale zatím jsem se nesetkala s člověkem, který by neměl rád řízky.

Na pravý vídeňský řízek je zapotřebí telecí maso. Jednou jsem ji jej v restauraci objednala. Bohužel, v tu chvíli se mi zjevila roztomilá telátka z pastviny, kolem které několikrát v týdnu jezdím. Připadala jsem si hrozně a sousto mně drhlo v krku. Tudy cesta nevede. Ale jinak řízky samozřejmě miluji. Když přijedou naše vnoučátka Anička s Jeníčkem na „prázdninky“, je jasné, co bude babička vařit, čím se trefím do černého. Ano, jsou to řízky. Vnoučata a já dáváme přednost kuřecímu masu, dědečkovi připravíme několik kousků z vepřové krkovičky.

Řízky z dob dávno minulých

Recepty na řízky se objevují již v kuchařkách z let dávno minulých. Anuše Kejřová, majitelka kuchařské koncesované školy v Hradci Králové svým žákyním už v roce 1913 kladla na srdce úspornost ve vaření, a to se projevuje i v jejím receptu na řízky. Předpis počítá s masem telecím, ale v případě, že je levnější jiný druh masa, připouští i vepřové a kuřecí. Zajímavá je její rada v rámci trojobalu – mouka, vajíčko, strouhanka. Z vajíčka oddělit bílek a ušlehat z něj sníh, teprve potom přidat žloutek. Řízky radí těsně před dosmažením propíchat a polít přepuštěným máslem, aby byly křehčí. Ale s máslem opatrně, zdůrazňuje drahotu této suroviny. Inu, i v 21. století o tom víme svoje.

Řízek pro vojáky císaře pána

Jak už bylo v Rakousku – Uhersku obvyklé, také receptář Kuchařské knihy c. a k. vojska z konce 19. století pamatuje na každou maličkost. A to se týká i receptu na vepřový nebo telecí řízek. Na jednu porci počítá s 250 až 300 g masa. To je pěkná dávka i pro dnešní strávníky, 16 až 20 g strouhanky, 24 až 30 g tuku a na šest porcí jedno vajíčko. Jako vhodnou přílohu kuchařka doporučuje špenát, fazolový nebo bramborový salát. Zajímavostí této vojenské kuchařky je i rada, využít v případě nedostatku kuchyňského náčiní k naklepání masa bajonet. Jak často si mládenci v uniformách na řízku pochutnávali, to se už v knížce nedočteme.

Jak šel čas, císařství zaniklo, režimy přicházely a odcházely, obliba řízků však zůstala. A recepty, ty jdou s dobou, a tak se máme stále co učit.

Řízky podle paní profesorky Lipárové

Rodina paní profesorky Lipárové ze Zlína se těší z urostlých dětí i vnoučat. Na dotaz, čím ty sportovce všechny nakrmí, když přijdou na návštěvu, bez váhání odpověděla: „Jogurtovými řízky“. Zkusila jsem je také a jsou opravdu skvělé. Suroviny, druh a množství zvolíme podle počtu strávníků.

Maso nakrájíme na vhodné plátky, kdo má šikovného řezníka, má o práci méně. Naklepeme podle přání strávníků, obvykle se neshodují, někdo má rád řízek pěkně silný, aby bylo do čeho zakrojit, jiný má rád „papírově“ tenké, poté maso osolíme a lehce opepříme. Necháme chvíli uležet. V misce smícháme bílý nesladký jogurt a prolisovaný česnek. Množství se opět řídí množstvím masa a oblíbeností aromatické pochutiny. Naklepané řízky do jogurtové směsi ponoříme a necháme hodinku odležet. Na pánvi si rozpálíme tuk, například kombinace sádla a dobrého oleje. Jogurtové řízky obalujeme postupně ve strouhance - musí jí být hodně - a smažíme do zlatova. Po usmažení přendáme na pekáček vyložený papírovými kuchyňskými utěrkami a vložíme do trouby vyhřáté na 50 st. C. Sem usmažené řízky postupně ukládáme. Díky česneku to při smažení krásně voní, a nejen to. I poměrně mdlé kuřecí maso získá díky česneku příjemně pikantní chuť. Podáváme s bramborem, bramborovou kaší nebo bramborovým salátem. Řízky výtečně chutnají i za studena s chlebem.

Kuriozita závěrem

Na závěr jeden recept pro silné nátury, ale kdo ví, někdy v budoucnu se může hodit. Už více jak patnáct let se úspěšně rozrůstá počet bobřích kolonií. Snad u nás není oblasti, kde by tito více jak třicetikiloví hlodavci v podobě zničených stromů, narušených hrází řek a rybníků nezanechali své stopy. Těší se však stále ochraně a jejich lov je povolen ve zcela výjimečných případech. A přesto není tak dávno, kdy byl u nás bobr evropský takřka vyhuben. Podíl na tom měli i mniši, kteří bobra zařazovali mezi ryby, a tudíž jej brali jako povolený postní pokrm. Největší lahůdkou z bobra je prý jeho ocas. I ten se dá smažit, byť jako klasický řízek asi nechutná. Nevím. Recept však existuje.

Smažený bobří ocas

Dobře očištěné bobří ocasy ponoříme přes noc do octové vody. Poté je dobře propereme, aby zmizela octová chuť a vaříme asi deset minut v dostatečném množství vody, v níž jsme rozmíchali dvě čajové lžičky soli. Po uvaření ocasy osušíme a zvolna smažíme na oleji asi pět minut. K bobřím ocasům můžeme podávat hořčici nebo pikantní studené omáčky...

Alena Kučerová pro i60

recepty
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Já když jsem v roce 1962 jela poprvé s manželem podnikovým autobusem do Drážďan a já byla celá rozklepaná - poprvé v cizině. To jsme si ale museli zaplatit i společný oběd v restauraci.Dovezli nás na na okraj města do hezkého zámečku, kde byla stylová restaurace,Těšili jsme se už na jídlo. Nejprve jsme dostali takovou zajímavou polévku a potom přinesli velký talíř s velkým řízkem, který byl celý politý dušenou sladkou mrkví. Trochu jsme zbledli a snažili se nějak odpreparovat mrkev z toho řízku . Moc jsme se divili jejich chuti. Když jsem po pár letech navštívil příbuzné v Západním Německu, stalo se mi téměř totéž, jen jsem stihla včas odvrátit tetu od toho, aby mi na krásném řízku přistál zbytek guláše z minulého dne.Moc se tomu divili, když jsem požádala jen o kousek másla na brambory. Inu . jiná země, jiný mrav.
Dagmar Bartušková
Bez obalu. Vídeňský řízek v trojobalu přímo v centru Vídně je bezkonkurenční. :-)
Hana Rypáčková
Vnukovi od mala(13) vždy dělám řízky, ale v restauraci si teď raději dá svíčkovou.U mne je řízek nouzovka, rychlé jidlo, taky obaluji i v hrašce. Ž jsme v NDR distali řízek v trojobalu se zelím a knedlíkem se nedivím, vařené brambory ve šlupce si každý musel oloupat na talíři ( nebyly pečené v ohni).
Zdenka Jírová
Také přidám jeden recept na netradiční řízek Dříve jsem ho dělávala často, při současné ceně masa / pravá roštěnka -cca 450.-Kč/ je už nedělám. Recept na řízky a la Ludmila: Pravé, mladé roštěnky dobře naklepeme, potřeme dobře rozetřeným česnekem se solí a obalíme v klasickém trojobalu. Smažíme na sádle, po usmažení necháme okapat na ubrousku. Podáváme s bramborami nebo bramborovou kaší. Poznámka: pečeme pozvolna, aby maso bylo měkké. Sádlo je lepší na smažení než olej, nepřepaluje se tak rychle . Je to moc dobré.
Jana Šenbergerová
Řízek, jídlo stejně dobré jak nezdravé. Doma je už dlouho nedělávám, ale s chutí si je občas dáváme v restauraci, kde je dělají výborné - vepřové i kuřecí. :-)
Dana Puchalská
A už jste někdo jedl tzv.uzenářský řízek? Dejte mi vědět. To je také dobrota nevídaná. I když s pravým vídeňským se to srovnat nedá ,to dá rozum.
Naděžda Špásová
Vepřové řízky mám moc ráda, já je obaluji jen ve vejci a strouhance a to 2x. Mouku přidávám jen u ryby.
Marie Doušová
Řízky mám ráda jako kterékoli jídlo, které je na pohled pěkně upravené a hlavně chutné.
Věra Halátová
Nesetkaly jsme se, ale já jsem člověk, který nemá rád řízky. Myslím tím, ten vepřový plátek masa obalený v mouce, vejcích a strouhance. Obalit a osmažit můžete téměř všechno. Je to jednoduché a není to žádné kuchařské umění. A že bych se nesetkala s "člověkem, který nemá rád řízky"? Tak to jste po světě moc nechodila. Ten pravý "wienerschnitzel", to je něco úplně jiného, než ty české "smažené řízky". Ten wienerschnitzel jsem ochutnala, je to něco lepšího, než ten český vínršnicl - ten s tím z Rakouska má jen málo společného. A když jedu někam na výlet, nebo do zahraničí, nikdy si sebou nebalím ty "šnicle". Při autokarových poznávacích zájezdech jsou zastávky, myslím v zahraničí -nemyslím naše benzinky s těmi příšernými "bagetami"-,kde si koupím místní, s většinou skvělé jídlo. Nějaká paní tam píše "jídlo typické" - pro koho typické? Když přijedu někam na návštěvu a oni mi nabídnou ty řízky, ze slušnosti, jeden malý kousek s vařenými bramborami a salátem sním, ale jen jeden malý kousek, abych neurazila, protože oni si myslí, že pro mne nachystali "něco". A nejsem sama. Na jednom lyžařském zájezdu jsme se zastavili v horské boudě, kde nabízeli ty - vámi tak vychvalované "řízky", já jsem přemýšlela, co si dám, kromě těch "řízků", a jeden spolucestující prohlásil' "Řízek, to je nejblbější jídlo na světě. Já si dám kotlíkový guláš." Takže, nevěřím tvrzení té ženy, která napsala ten článek, že se "ještě nesetkala s člověkem, který nemá rád řízky". Řízky nejím, nepřipravuji je.
Ladislav Vesecký
Řízek, skvělá věc.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...