Žárlivost dost často nezmizí ani ve vyšším věku. Jen někdy to je důkaz, že ze vztahu nezmizela láska
Ilustrační foto: ingimage.com

Žárlivost dost často nezmizí ani ve vyšším věku. Jen někdy to je důkaz, že ze vztahu nezmizela láska

23. 6. 2020

Pětašedesátiletá Irena žije s manželem Václavem téměř čtyřicet let. V prvních letech jejich vztahu nemohla jít s kamarádkami ani do kina, ani na kávu. Václav trval na tom, že všude musejí spolu.

Když pro ni na podnikovém plese přišel její nadřízený a vyzval ji k tanci, Václav si na něj další den počkal a vyhrožoval mu, že jestli Ireně nedá pokoj, pošle na něj udání, protože o něm ví, že má finanční nesrovnalosti v podnikovém účetnictví. „Byla to strašná ostuda, Václav se choval jako blázen. Já se svým šéfem nic neměla, byl to moc fajn chlap, vůbec o mě nestál, měl krásnou ženu. Prostě mě jen vyzval k tanci na plese. Václav z toho udělal skandál, já se pak styděla chodit do práce,“ vzpomíná.

Její matka i kamarádky jí říkaly, že Václav je nesnesitelný žárlivec. Irena se utěšovala tím, že ji velmi miluje a proto se chová majetnicky, hlídá ji, žárlí na každého muže v její blízkosti. Nyní lituje, že s Václavem svázala svůj život. „Nejenže ho to nepřešlo, ale teď je to mnohem horší, než když jsme byli mladí. Já ještě pracuji, on je v penzi. Každý den mě čeká u práce. Když chci jít někam sama nejenže je uražený a naštvaný, ale dokonce předstírá zdravotní problémy. Když mě kamarádka pozvala na chatu, perfektně sehrál infarkt, takže jsem místo odjezdu na hory volala záchranku. Nic mu ale nebylo, lékař naznačil, že jeho neustále se opakující potíže jsou hrané. Nevím, co mám dělat. Přece se nebudu rozvádět v penzi. Na druhé straně mě neuvěřitelně štve a vlastně už k němu kvůli té chorobné žárlivosti nic necítím,“ vypráví Irena.

Psychologové se shodují, že jedna z nejhloupějších vět, které ve vztazích často používáme, zní: to časem přejde.

„Nemysleme si, že s přibývajícími lety se lidské vlastnosti mění k lepšímu. Naopak. Ty špatné se stávají mnohdy horšími, nesnesitelnějšími,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová.

Neexistují vlastnosti, které by se daly nazvat typickými pro starého člověka. Ale platí, že některé vlastnosti, které měl člověk dříve, se s přibývajícími roky zvýrazňují. Z roztomilé žárlivosti se může stát chorobná touha vlastnit svého partnera a kontrolovat každý jeho krůček. Starostlivost se může změnit v sekýrování a mentorování, sympatická spořivost v nesnesitelnou lakotu.

Podobné starosti, jako paní Irena má i Jiří, bývalý novinář z Prahy. „Celý život jsem žil aktivně, měl jsem spoustu koníčků a časově náročnou práci. Moje žena mi často dělala scény kvůli tomu, že o víkendu sedí doma s dětmi a já někde jezdím po reportážích. Jenže ona byla vždy domácí typ. Mnohokrát jsem jí nabízel, ať jede se mnou nebo že budu s dětmi, ať si vyrazí s přáteli. Vlastně, na rozdíl ode mě, žádné nemá. Teď, když je nám přes šedesát, je to nesnesitelné. Děti jsou z domova, mají svůj život, žena nemá naplnění toho svého. A tak žárlí. Podezírá mě, že jsem jí nevěrný. Panebože, v tomto věku! Já jsem šťastný, když jdu na fotbal, na hokej, na pivo s kamarády. Proč bych si komplikoval život nějakou ženou? Jenže manželka je přesvědčená, že někoho mám, prohlíží mi mobil, je mrzutá, stále má nějaké hloupé narážky. Takto jsem si opravdu závěrečnou fázi svého života nepředstavoval,“ vypráví Jiří.

Pro někoho to může být nepochopitelné, ale žárlivost je zkrátka jedna z lidských vlastností, se kterou se špatně bojuje. Toho, kdo ji má, sžírá, trápí a poradit si s ní je velmi těžké. Žárlivec totiž velmi často není schopen hledat problémy u sebe, je přesvědčen, že jeho žárlení je oprávněné, že chyba je v jeho partnerovi, partnerce. Velmi často se stává, že takzvaně vytahuje staré věci, které se ve vztahu odehrály dávno. V šedesáti je schopný vyčíst partnerce, že se před třiceti lety na dovolené usmívala na toho pána, co seděl v hotelové jídelně nalevo od nich: „Však já si to dobře pamatuju, jak jsi s ním flirtovala, takové věci se nezapomínají.“ Dotyčná přitom zděšeně přemýšlí, o čem to partner mluví, protože, pokud se takový flirt odehrál, rozhodně si ho nepamatuje a mnohem pravděpodobnější se jí zdá, že prostě dotyčného možná jen pozdravila.

Problém je v tom, že žárlivec považuje za flirt i obyčejný pozdrav. Pravda je, že přesto všechno je žárlivost v něčem sympatická. Vzbuzuje pocit, že někdo má o nás zájem, že někomu stojíme za to trápení, podezírání, prostě žárlení. Přesto je dobré si uvědomit, že tato zdánlivě sympatická vlastnost se s postupem času může změnit ve vlastnost téměř odpornou. A trávit stáří s žárlivcem opravdu není nic příjemného.

vztahy a sex
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Halátová
Žárlivost není projevem lásky v žádném věku. Největší žárlivci jsou ti největší záletníci. Ve věku 60 a více to začíná být směšné anebo paranoidní. Můj otec se stal žárlivcem ve věku 75 roků, kdy začal trpět Alzheimerovou chorobou. Vyhodil z bytu dokonce i svého vlastního syna, v představě, že je to matčin milenec.
Eva Kopecká
Velmi pěkně napsáno, za sebe můžu jen potvrdit, že žárlivec může být skutečně kdokoli. Jak dělník, tak ředitel. A člověk na kterého žárlivec žárlí, může být klidně i domácí typ, kterého by nevěra ani nenapadla. Samozřejmě, kdo žárlí, má určitě v sobě nějaký mindrák. A zase to není o tom, že kdo má míň peněz a nebo nedosáhl na vzdělání či společenské postavení. Ten mindrák může mít různý důvod a původ a člověk, místo aby to vzal normálně, tak si hojí ego na partnerovi, protože ho má nejblíž. Partner samozřejmě se snaží nezavdávat příčinu, jenomže žárlivec ty svoje projevy dokáže dotáhnout ad absurdum. Jemu nejde o fakta, protože on si je klidně vymyslí. Jemu nejde o projevy partnera, protože žárlivcova fantazie nemá hranic. A tak svůj protějšek dokáže dohnat do situace, kdy si tento řekne, zda tenhle život má vůbec zapotřebí, a to ať jsou spolu, jak dlouho chtějí. S věkem se negativní vlastnosti zhoršují, to vědí všichni. Ovšem čím víc těm dvěma je, tím je to asi trapnější. Žárlivci stačí totiž sebemenší podnět a startuje. Není divu, že partner, když si dá na váhu klady a zápory, se rozhodne i třeba tu nevěru provést, aby tedy ten druhý měl důvod. Když už nic jiného. Mám-li být peskován /a/ za něco, co jsem neudělala, pak to nakonec i udělám. Už jen pro svůj pocit zadostiučinění. I tak to někdy dopadá. Když tak koukám kolem sebe, a to občas i ráda, kolikrát se docela divím. Že sám žárlivec, který toho druhého léta pustil jen na nákup nebo do práce a dělal na něj ramena, po ovdovění se rázem oklepe a do roka se s někým sestěhuje. A zase i to, že když se partner trhne, aby žil v klidu, žárlivci se každý další vztah bortí jako skládanka z karet. On totiž málokdo z dalších partnerů si nechá líbit podobné chování, jako manžel, manželka, otec, matka společných dětí. Další partner bere roha daleko, daleko dřív. Mít druhého pod kontrolou. Nikdy nevypínat to červené světýlko, které žárlivci svítí nepřetržitě v hlavě. Místo, aby se lidi zaměřili na to, dopřát druhému trochu volnosti a zábavy / on je tedy rozdíl v tom, jít si zacvičit se ženskými, které mají taky bolavá záda a jít s kamarádkou do baru/, tak žárlivec běsní, kdykoli partner opustí společné bydliště. Pod záminkou miluju tě natolik, že s tebou chci být pořád žárlivec toho druhého dusí a dusí. Když se stane, že se člověk, konečně zbavený žárlivce, vymaní ze vztahu, může si i kuriózně najít příštího partnera docela podobného. Jenomže tentokrát to odhalí při prvních projevech a taky se podle toho zachová. I perspektivní známost by to být mohla, což o to. Ovšem poslouchat, kam zase jdeš a proč - není divu, že je tolik single domácností. Člověku nic nechybí a tím, že ho nikdo doma neusurpuje, mu tím pádem ani doma nikdo nepřebývá....
František Pašingr
Žárlivost je jen známkou nízkého sebevědomí.
Věra Ježková
Žárlivost je zlá. Pro oba. Ale taky si myslím, že pokud není chorobná, trocha žárlivosti ve vztahu neuškodí.
Drahomíra Leblochová
Špetka žárlivosti v kvalitním vztahu neuškodí, ale velký žárlivec se nikdy nezlepší, naopak....
Jana Šenbergerová
Kdo žárlí, neví, co je láska. Ten pouze chce vlastnit. Zdravá míra žárlivosti mi zní stejně jako zdravá míra nemoci. :-)
ivana kosťunová
A já si myslím, že taková zdravá míra žárlivosti neublíží , ale vztahu prospívá. Samozřejmě nemám na mysli chorobnou žárlivost, to je o něčem jiném.
Zuzana Pivcová
Bývala jsem dost žárlivá. Takže můžu k Marušce D. připojit: Lituji každého, kdo je žárlivec. Já jsem netrápila jiné, ale sebe. A jak rychle od sebe pryč?? Dnes jsem už jako vyměněná. Ono taky, proč a na koho žárlit?? :-D :-D
Marie Doušová
Žárlivost je příšerná nemoc. Lituji každého, kdo má doma žárlivce. Rychle od něj pryč. To je jediné řešení. .

Zpět na homepage Zpět na článek

SERIÁL: Můj chytrý mobil

Studenti učí seniory pomocí videí

Chytrý mobil

Nový díl:  Jak si nainstalovat a používat aplikaci Záchranka

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.