Výstava: Jmenuji se Robert Vano
FOTO: autorka

Výstava: Jmenuji se Robert Vano

18. 5. 2018

Jmenuji se Robert Vano – to je název komorní výstavy uměleckého fotografa s americkým pasem, slovenským původem a českým domovem. Najdete ji v pražské Leica Gallery nedaleko Václavského náměstí.

Tahle výstava není pro cudného a stydlivého člověka. Sedmdesátiletý Robert Vano překvapuje svou otevřeností a upřímností a to prostřednictvím aktů a portrétů na černobílých fotkách, fotografie ukazují jeho homosexualitu, občas objektiv zamíří do krajiny a dá nahlédnout do míst, kde žil. Jeho příběh je strhující, plný odvahy a ideálů, a když pak uznávaného fotografa potkáte naživo, překvapí vás svou skromností a laskavostí.

Narodil se na Slovensku v Nových Zámcích maďarským rodičům. Brzy poznal, že se mu za zavřenou železnou oponou bude žít těžko. Měl spoustu snů, které se sem nehodily, a homosexualita nebyla vítaná. Odjel na dovolenou do Jugoslávie a přes Itálii se dostal do Spojených států. Tady začínal jako kadeřník, vizážista a postupně se se stal asistentem slavných módních fotografů. Nikdy to moc neplánoval, ale práce ho bavila tak, že postupně začal sám fotit. A „profotil“ se až na přední stránky časopisů o módě jako Cosmopolitan, Harper's Bazaar či Vogue. Ty už mnoho let udávají směr módě a fotit pro ně je snem mnoha začínajících fotografů. Před objektivem mu stály slavné hvězdy, modelky – ten výčet by byl nekonečný, potkal největší ikony světového šoubyznysu. Za prací jezdil po celém světě – do New Yorku, Paříže i Milána.

A po pádu železné opony také do Prahy, jejímuž kouzlu znovu propadl. Až do roku 2003 pracoval jako umělecký ředitel v českém vydání časopisu Elle a poté do roku 2009 jako kreativní ředitel v agentuře Czechoslovak models. Dnes je na volné noze.

Na Robertovi Vanovi je také zajímavé, že zcela nepropadl digitální fotografii jako jeho kolegové. Dodnes rád fotí na klasický film a používá také už málo používanou techniku platinotypie (na papír se nanese vrstva platiny zkombinované se solemi železa, který se exponuje a vyvolá, odstín obrazu je neutrální až šedočerný, bohatý na detaily a šedou škálu s výbornou kresbou ve stínech).

Výstava potrvá do 17. června. 

výstavy
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Pan Vano je velmi sympatický člověk, viděla jsem několik jeho vystoupení v televizi, kde o sobě a své práci zajímavě mluvil. Byly tam i ukázky jeho prací.
Marie Doušová
Jeho fotky jsou opravdu krásné. Také jsem viděla o něm film v TV a kde vystupoval jako příjemný a skromný člověk .
Jana Šenbergerová
1. května byl v TV o něm film Příběh člověka a 10. května v DNES magazínu rozhovor k 70. narozeninám, které slaví 5. května. Zajímavý život neméně zajímavého člověka.
Elena Valeriánová
Já jsem RV poprvé viděla a zažila na vernisáži jeho výstavy v Jeseníku. Po vernisáži byla s nim beseda. Vernisáž začínala v šest a s besedou se protáhlo snad do čtvrt na jedenáct. Bylo to úžasné.
Hana Rypáčková
Býval tu při fotosoutěži Žena. Umí.
Helena Votíková
Měla jsem to štěstí během svého působení ve vydavatelství Roberta (můžu napsat jen křestní jméno, neb jsme si všichni tykali) poznat a spolupracovat. Říkal mi moc hezky "moje milá pani účetní". Je to opravdu báječný člověk, umí i hezky vyprávět. Hodně povídal o své mamince. Jo, a peče výborný chleba.
Jana Kollinová
Obdivuji fotografie RV i jeho skromnost i zajímavé postřehy, které můžeme slyšet v jeho častým vystupování v různých mediích. Moc se mi líbí i jeho čeština s nenapodobitelným měkkým akcentem.
Zuzana Pivcová
Ano, Ela tu měla před časem s ním krásný rozhovor. A nedávno jsem četla ještě někde v časopise jeho výpověď, jaký byl dřív a jaký je nyní, co už ho nezajímá a naopak. Je asi velmi sympatický. Ta výstava je ve Školské ulici, to je odbočka z Vodičkovy.
Elena Valeriánová
S RV se znám osobně, je to opravdu velmi skromný a milý pán. Klepala se mi kolena když jsem s ním šla na rozhovor, ale on na mě přenesl pohodu. Článek mám na mém profilu: Elena Valeriánová zpovídá fotografa Roberta Vana. Díky za přiblížení výstavy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.