Jak se neděsit osamělých večerů

Jednou večer v létě jsem šla domů, odevšad hrála muzika, protože v létě jsou, jak víme, po různých městech různé slavnosti atd a vidím na rohu stát dvě v mém věku s nešťastnými výrazy. Ta jedna zrovna říkala, tak jsem zase sama jako loňský rok, to je život, zase nemám s kým jít večer na písničky, na pivo. Je to každého volba. Jak tu svou "samotu" vidí. Mně to nevadí - za písničkami umím jít i sama a když zůstanu sama doma, mám přece vícero možností, jak ten večer strávit. Je internet, DVD, radio, knížka, televize, můžu si doma udělat déle odkládanou práci, nebo si v klidu přispat.,...Proč se z toho hroutit, když jsou na tom lidi kolikrát daleko hůř? Pokud by to měl být jediný problém v životě, že nevím, co s volným večerem.....pak mám bezstarostný život.

Snad každý se cítil někdy osamoceně i mezi lidmi kolem sebe. Je dobré mít alespoň několik přátel, kterým můžete v takovou chvíli zavolat nebo je navštívit. Mobilní telefony jsou v podobných chvílích požehnáním. Hlavně se nelitovat a probrat s přítelkyní třeba současnou politiku/ ta vás probudí určitě/ nebo si povyprávět o vnoučatech. Smluvit si nějaký příští výlet nebo alespoň společnou procházku, na kterou se budete těšit a na chmury nebude už místo. Nebo si číst nějakou pěknou knížku. Někoho probere napínavá detektivka, jiné zamilovaný román . Všechno je povoleno, jen ne utápění se v žalu.

Moc pěkný článek. Škoda, že jsem tento portál objevila teprve minulý rok. Moc by mi před lety takové články pomohly. Ale měla jsem štěstí, ještě jsem musela hodně pracovat, a tak mnoho času na samotu nezbývalo. A je to tak dosud - jakmile se té své samoty nabažím, vyrazím mezi lidi.

Každý samotu prožívá jinak. Někdo je rád sám a někdo samotu nesnáší. Já jsem ráda sama a také ráda spím sama v místnosti a smutno mi není.Mám manžela kterého si moc vážím ,ale jsou chvíle ,kdy i on je raději sám . Vše je o domluvě. Naučme se mít se rádi a sami si vystačit.Okolo nás je spousty lidí s kterými se můžeme seznámit a nebýt sami.

Veľmi pekný a poučný článok.

Kdyz jsme slavili 25 vyroci tak nase deti secetli, ze jsem 18 let zila jen s nimi, vlastne jsem byla vdana za samotu. Kdyz vecer deti usnuli prepadala mne tisen, bylo mi do place z te samoty, casem jsem si zvykla a pocitala kolik dnu nebo tydnu budu na vsechno sama, ale horsi a slozitejsi bylo naucit se znova zit jako rodina. Kdyz se na ta leta divam s dnesnim rozumem a 52 lety trvani manzelstvi tak bych nedbala byt obcas vecer sama, poslednich 25 let nevim co to obnasi, tahneme zivotem ve dvou.