Víte, že historie zmrzliny není zcela jednoznačná? Ani Ottův slovník naučný z roku 1908 v tom neměl zcela jasno a uváděl pouze, že do života uvedl zmrzlinu se vší pravděpodobností počátek 19. století s vývojem cukrářství. A že s původní myšlenkou přišli zřejmě Vlaši se svým sorbetti z vody a laciné šťávy.
Živnostníci cukráři byli ve městech již za Rakouska-Uherska, avšak jejich počet výrazně vzrostl za první republiky. Cukrářské firmy měly kromě obchodů ještě pojízdné zmrzlinářské vozíky, a to každá firma několik, aby šikovně pronikla na různé akce, kde bylo hodně lidí a také horko a chuť na osvěžení.
V novinách se často objevovala reklama na léčivé účinky zmrzliny, což se dalo těžko doložit. Ale i lékaři doporučovali rodičům, aby kupovali dětem zmrzlinu po trhání krčních mandlí. Malé množství zmrzliny nepochybně posloužilo jako krátkodobé ochlazení při zánětu v krku.
V minulosti byla obvyklá zmrzlina kopečková. Kopečky v kornoutech byly hutné a pevné a déle se konnzumovaly. Klasickou zmrzlinou bývala vanilková, čokoládová, jahodová a malinová. Postupně přibývaly další a další chutě a dnes se zdá, že jde zmrzlina vyrobit snad ze všeho. V kurzu jsou netradiční chutě a přeborníky v tom zůstávají stále Italové. Kromě velké škály ovocných zmrzlin jsou k dostání už i u nás zmrzliny slané (např. čokoládová s uzenou solí), zeleninové nebo masové. U vybraných skupin konzumentů jsou pak žádané bio a raw (neupravené tepelně) zmrzliny či nanuky, na své si přijdou i vegani, i když nepatří k většině.
Každopádně zůstává zmrzlina oblíbenou pochoutkou, která v horkém létě příjemně osvěží. Avšak pozor, i zde platí, že se nic nesmí přehánět. Co jednomu zánět vyléčí, může ho jinému přivodit. Jinak ale dobrou chuť!
