Foto: autor

Rybník a ulovené dítě

7. 8. 2018

Jako je pro malé holky mrkací celuloidová panenka s blonďatými vlásky, je pro malé kluky zčeřená hladina rybníka, jezírka, říčky nebo potoka. Totiž láska na celý život. A touha u té vody trčet co nejdéle, ať si ho rodiče shánějí po všech čertech. A nutkání si u té vody hrát, stavět loďky a pouštět je po vodě za dobrodružstvím, o jakém se může zdávat jenom klukům.

Můj příběh

Autor: Lubomír Müller

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Doušová 7.8.2018 14:44

Dobře napsaný příběh a hlavně s dobrým koncem.

Dana Puchalská 7.8.2018 13:36

Hezký článek a perfektní pointa. Čekala jsem až do poslední chvilky jak to dopadne. Děkuju.

Marcela Pivcová 7.8.2018 13:30

Lubomíre, Vaše krásně úsměvné vyprávění ze života by určitě zaujalo nejen mne, ale i všechny příznivce humoru, jakým vládl třeba Bohimil Hrabal. Štěstí, že dobře dopadlo, myslím ale, že byste přece jen tehdy ten knedlíček nezhltl naráz!

Jitka Hašková 7.8.2018 13:23

Moc jsem se pobavila.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová