Naše první cesta k moři aneb Vzpomínka na Jadran
Povile u Crikvenice 1985 (archiv autorky)

Naše první cesta k moři aneb Vzpomínka na Jadran

16. 2. 2019

Naše první cesta k moři? Tak trochu nečekaný zázrak v podobě přiděleného devizového příslibu, málo peněz, ale spousta nadšení z možnosti konečně někam vycestovat...

Mozaika vzpomínek - večery v liduprázdné zátoce s černým nebem a hvězdami nad Jadranem (neměli jsme na hotel, spali jsme ve stanu v borovém lesíku, nad ním hlasy a hudba z hospůdek a pizérií). Ta touha ochutnat mořské speciality a zároveň vědomí, že musíme vystačit s práškovými knedlíky z Vitany a plechovkou masa z českého vepře!

Pak najednou seznámení se s chorvatskou rodinou, chodící denně na naši pláž a vyjíždějící v noci s loďkou na moře. Marko - drobný obchodníček dodávající dary moře na místní trh. A jeho upřímné, přátelské pozvání na jeden z jejich nočních lovů. Lovil pomocí svítilny a harpuny. Co tahal z vody, to nevím, ale zřejmě všechno, co nestačilo utéct - pár pohledů na několik podivných mořských tvorů a představa, co by se stalo, kdyby se stará, rozkolísaná bárka s osmi lidmi a z toho čtyřmi malými dětmi uprostřed noci převrhla (děti samozřejmě tehdy bez jakýchkoliv záchranných vest), mi nedovolovala patřičně si toto dobrodružství užít.

K ránu jsem nervově vyčerpaná vystoupila na břeh a netušila, co mne čeká dál. Náš hostitel trval na tom, že to, co ulovil, musíme též ochutnat. Za delikatesu považoval jakousi "sipu" - kousky masa s rýží v černé vodové omáčce. Má slušnost  mi nedovolila nabízené odmítnout a má zbabělost to sníst. A tak jsem touto delikatesou (maso jsem pro jistotu vynechala a dávala jí jen černou rýži a zbytek odhodila do křoví, když se hostitel nedíval) nakrmila tajně svou mladší dceru - tenkrát neprotestovala, neuměla totiž ještě pořádně mluvit. Ale dodnes mi mou podlost vyčítá...Dodatečně jsem potom zjistila, že sipa byla samozřejmě sépie. Od té doby mi toto slovo okamžitě připomene noční Jadran, blikající bárku, pohostinnost tamních lidí a mou tehdy nevyužitou šanci ochutnat čerstvé dary moře, kterým se ovšem dodnes vyhýbám.

Soutěž pro nováčky II.
Hodnocení:
(5.3 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Jadran je krásný. Jen jednou jsem měla obavy z hostiny domorodce, který zval na rybu, která byla dva dny" zakopaná". Asi to znamenalo naložená a byla dobrá. Ovšem preventivně jsme hojně zapíjeli alkoholem.
Věra Halátová
Já nechápu, proč z toho zážitku dělá paní téměř horor. V roce 1974 jsem si našetřila, měla jsem dvě zaměstnání, koupila jsem si letecký zájezd do Černé Hory, Sutomore, hotel Korali. Nádherné moře, nádherná obloha, přátelští lidé, chutná strava. O tři roky později jsme s manželem požádali o devizový příslib a jeli jsme prolézt Julské Alpy a pak jsme odjeli na Otok Šolta, kde jsme se ubytovali u jednoho skvělého člověka. Tam jsme se stravovali sami, ve Splitu jsme nakoupili, u Zdenko Mateljana na Otoku Šolta jsem uvařila, buď podle sebe, nebo jak chtěl hostitel. Mořské plody jsme také dostali. Manžel toto odmítl, já je jedla. Opět skvělá dovolená, dobré crno vino, rakija. Moře, nebe, výlety lodí. Nádhera. Zopakovala jsem si ty dva výlety po čtyřiceti letech a byla jsem opět nadšená.
Elena Valeriánová
Miluji Chorvatsko, byli jsme tam několikrát a vždycky jsme měli nádhernou dovolenou. Nejezdili jsme na stejné místo, ale všude bylo hezky. To já bych to jídlo určitě ochutnala. Pěkná vzpomínka.
Eva Mužíková
Díky za hezkou vzpomínku.
Zuzana Pivcová
Vím, že jsem se kdysi jako mladá bavila s nějakým lékařem o cestování a on mi radil, ať jedu do Jugoslávie až nakonec, protože se mi nikde jinde už nebude tak líbit. No, tím bylo myšleno především Chorvatsko. Nikdy jsem tam u moře nebyla, a to dodnes. Z Chorvatska mám jen ve vzpomínce cestu služebním vozem z letiště v Zagrebu do sousedního Slovinska, Lubljany. A to samozřejmě o nějakých 30 let později. Jadran jsem vlastně viděla odjinud, jestli se to tak dá říct. Z Terstu a z Albánie. Věřím, že to pro vás byla tehdy kouzelná cesta se vším všudy. Všichni mí známí si tamní krajinu a lidi chválili.
Jitka Hašková
Takové dobrodružství jsem neprožila a ani bych prožít nechtěla. Jste statečná. Jadran je kouzelný. Užila jsem si ho v roce 1977 cestou autem od severu na jih.
Dana Puchalská
Jadran je kouzelný. Bylo to moje úplně první setkání s mořem. Na to se nedá prostě nikdy zapomenout.
Soňa Prachfeldová
Hezká vzpomínka na dávno zašlé časy a ten stan měl určitě velké kouzlo. Dříve to tak bylo, že si lidé vozili zásoby sebou,, nebyla jsem nikdy na Jadranu a mořské plody také nemusím. Moc hezké povídání Jani.
Hana Nováková
krásné, dobrodružné a dnes již i úsměvné vzpomínání..

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.